Mýtus o pyžamové party

Debut trpící obvyklými (dá se toho za jednu noc tolik stihnout?) nešvary, k nimž nepočítám zmiňovanou absenci rodičovského elementu (jde přeci o poslední noc svobody), přesto s poměrně zřetelným režijním rukopisem a myšlenkou, kterou dokáže přenést na diváka. Teenagerem by to mohlo pohnout a nějakou chvíli v něm rezonovat, těm starším to navodí maximálně lehký pocit nostalgie. (25.04.2015)

Pozeral som to uz druhykrat, medzitym som si na to viackrat spomenul. Velmi sa mi paci atmosfera, ako samotneho tepleho leta, tak aj prazdnin. Film poukazuje prave na ten cas prechodu medzi detstvom a dospelostou, kedy este stale vidime naznaky stastia. Dokonca priamo aj postavu, mozno zalozenu na autorovi, ktora nas pouci o tom, ake bolo detstvo vlastne dobre, ale nedokaze sa k nemu vratit. Milujem tu atmosferu, musim zvysit hodnotenie. (30.05.2017)

Ač tento neznámý snímek může zprvu vypadat jako klasická odlehčená teenagerská záležitost, tak ubezpečuji, že tomu tak není. Spíše ve volnějším tempu plynoucí nízkonákladový snímek mapuje období přerodu jedince z bezelstného dítěte v dospělého člověka, tedy složité, emocionálně nevyvážené období puberty. To vše je zasazené do amerického prostředí. ~ Přestože se příběh od autora předlohy a režiséra v jedné osobě D. R. Mitchella tváří poměrně jako jedno velké klišé (párty, hledání lásky,…), nabízí mnohé skryté souvislosti a aspekty, jež tematiku dospívání posouvají zase o něco dál, a díváme se na ni z jiné perspektivy (viz např. linie s dvojčaty, hledání dívky ze supermarketu). A to i díky hodnověrnosti psychologie postav. Mitchella zajímají jejich emoce a tužby, spojené s nejistotou a pomíjivostí, přičemž se vyhýbá jakémukoliv moralizování. ~ The Myth of the American Sleepover je filmem o tom BÝT TEENAGER, o nezastavitelném procesu ztráty dětství a zároveň o setkávání se s prvními láskami, byť pouze platonickými, o vratkosti přátelství či o dobrodružstvích spojených s účastmi na (např. pyžamových) parties apod. ~ ~ Ahoj, chceš si přisednout? / Ve skutečnosti mám přítelkyni, tak… / Oh. Rozumím. / Doufám, že si najdeš někoho, kdo si s tebou sedne. (05.08.2012)

Film, v ktorom neexistujú rodičia! Keby som bol šestnásťročný Američan, asi by teda patril medzi moje obľúbené. Lenže ja akosi nie som. No bavil som sa aj tak. David Robert Mitchell, režisér a scenárista v jednom, tu dokázal byť natoľko empatický k postavám, že si drvivá väčšina z nich získala moje sympatie. Otázka je, nakoľko sa niečo také stotožňuje s realitou. Tým však nemyslím náklonnosť jedného chalana k obidvom dvojičkám naraz, toto konkrétne sa nepochybne môže stať každému. (07.02.2015)

Nádejný debut, ktorému chýba silnejší soundtrack (napravené v It Follows) a väčší focus na vybrané postavy (čiastočne napravené v It Follows). Totižto postáv tu je neúrekom a je dosť ťažké sa orientovať, kto s kým a prečo. Niektoré dejové línie sú navyše, resp. pri takejto minutáži nie je čas ich dostatočne rozvinúť. Taktiež filmu by prospel výraznejší soundtrack, okrem Beiruta a videoklipovej sekvencie počas neho je soundtrack zmes tichých nudných indie flákov. Inak super, sympatické postavy, fajn príbeh, dobrý casting - štandardné indie. (03.06.2015)