Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Animovaný
  • Akční
  • Dokumentární

Recenze (977)

plakát

Strážci - Watchmen (2009) 

Theatrical Release a Ultimate Cut. Zdaleka nejlepší komiksový film podle zdaleka nejlepší komiksové předlohy. TOP10

plakát

Kód 46 (2003) 

Ačkoli není britský režisér Michael Winterbottom v českém prostředí stále příliš znám, patří mezi přední evropské tvůrce. Debutoval na počátku 90. let a mezi roky 1995-2014 natočil více než dvacítku filmů, což činí průměr více než jeden film ročně. Nebývale plodný režisér se tak počtem filmů může řadit k takovým tvůrcům jako je např. Woody Allen, žánrovým rozsahem a jemnou oscilací mezi uměním a komercí pak k Stevenovi Soderberghovi. Ve Winterbottomově rejstříku je možné nalézt thriller, drama, sportovní či válečný film, krimi, romantický film, western, hudební a životopisný film, road movie, sci-fi či film s prvky erotického filmu. Pojítkem jednotlivých filmů je skutečnost, že nejsou žánrově čistými, jednotlivé přechody však Winterbottom vždy dokázal umně zakomponovat tak, aby se z nich nestaly rušivé elementy. Winterbottom netočí primárně divácké filmy, v jeho filmografii nenajdeme žádný vysloveně komerční hit, ačkoli ty se Stevenem Cooganem (např. Nonstop párty, Tristram Shandy, The Trip) tento potenciál zjevně mají. [==] Jedním z takových filmů, divácky náročnějších, je Kód 46, který byl uveden v roce 2003 na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. Snímek, který se odehrává se v blízké budoucnosti, poskytne v samém úvodu divákovi tyto informace: „Kód č. 46, Článek 1, Každý člověk vybavený stejnou genovou sadou jako jiný člověk je považován za osobu geneticky totožnou. Kvůli metodám dělení embrya a jeho klonování je třeba přijmout opatření proti jakékoliv náhodné či úmyslné genetické incestní reprodukci. Proto: 1. U všech potencionálních rodičů musí být proveden genetický screening a to ještě před početím. Pokud budou ze 100%, 50% nebo 25% geneticky identičtí, nebude jim dovoleno počít; 2. Bude-li se jednat o neplánované těhotenství, musí být plod skenován. Těhotenství u rodičů, kteří jsou ze 100%, 50% nebo 25% geneticky shodní, musí být okamžitě ukončeno; 3. Pokud rodiče nevěděli o své genetické příbuznosti, je oprávněný jakýkoli lékařský zákrok, který zamezí pozdějšímu porušení kódu č. 46; 4. Pokud rodiče věděli o tom, že jsou geneticky příbuzní, je těhotenství považováno dle kódu č. 46 za trestný čin.“ [==] Z výše uvedeného je lze vyvodit několik závěrů: 1) genové inženýrství se vymklo kontrole a dostalo se do stadia, kdy velká část populace nebyla schopna přirozeně počít, a proto se někteří uchýlili k ne zcela legální činnosti; 2) množství lidí, ačkoli se vůbec neznají, jsou příbuzní; 3) vlády vyvinuly systém regulace a kontroly; 4) tento systém se blíží určitému způsobu totality. [==] Tyto čtyři hypotézy si divák v průběhu filmu zpřesňuje či modifikuje. Zároveň zjišťuje, že situace kolem lidského genomu se stává pouze jakýmsi podhoubím a základem pro hlavní příběhovou linii. Vyprávění není typicky klasické, má spíše prvky umělecké narace. Hlavní postava William, ve které se představil Tim Robbins, má za úkol vyšetřit, kdo se v pojišťovací agentuře dopouští podvodu a vyrábí padělané doklady. Tzv. papelles, určitá forma identifikačního průkazu a víza v jednom, s níž může člověk na určitou dobu vycestovat do jiné země či do velkoměsta, se přiznaně stávají pro vybrané lidi vstupenkou do jiného, lepšího světa/života. William, záměrně nakažen virem empatie, dokáže hravě odhadnout, co si jedinec myslí, pokud mu něco o sobě sdělí. Jednoduše tak zjistí, že za padělky stojí pracovnice agentury Maria. Jelikož Williama k Marii něco nevysvětlitelného přitahuje, svede vinu na jiného vyslýchaného. S Marií stráví noc, která vše změní. [==] Pro Winterbottoma příběh není zvlášť důležitý, vyprávění má mnohdy až meditativní účinek a svými metafyzickými jízdami, filozofickým podtextem či (anti)utopickým vyzněním se blíží takovým filmovým a knižním klasikám sci-fi žánru jako jsou 1984 či Blade Runner. Winterbottom využívá sci-fi kulis, navíc velmi matně načrtnutých, pro předložení něčeho, co by se dalo nazvat jako zakázanou láskou. Kód 46 se tak dost zásadně odlišuje od sci-fi snímků současné produkce. Jednak nevytváří vlastní dystopický svět, kde je nutné uvěřitelně odprezentovat dostatek logicky jevících se pravidel (včetně jednoho hlavního, stěžejního) fungování fikčního světa, aby takový fikční svět byl uvěřitelný. Naopak, využívá současných panoramat Londýna, Šanghaje a Dubaje a umně je doplňuje novými, nekonfliktními, nekontroverzními a základní logice neodporujícími se prvky. [==] A i právě proto, že Winterbottom nevytváří zcela nový fikční svět, ale staví jej na základech stávajícího (proto nelze hovořit o typicky dystopické sci-fi), se v něm postavy pohybují mnohem přirozeněji a uvěřitelněji. Kód 46 navíc nesrážejí kvalitativně dolů logické chyby, kterých filmy podobných námětů bývají plné. Na druhou stranu Kód 46 není divácký film, vyprávění není atraktivní a dramatický oblouk je velmi mlhavý, film spíše volně plyně a divák by měl vnímat především specifickou atmosféru místa a celkovou vizi budoucnosti, která není nikterak neuvěřitelná, jak by se na první pohled mohlo zdát.

plakát

Poslední představení (2020) (TV seriál) 

Vždycky půjde v mém případě o extrémně vychýlené subjektivní hodnocení. Takže přehlédnu mimo jiné i fakt, že Jordanova účast v projektu byla podmíněna "mít vždy poslední slovo" (pokud chtěl okomentovat tvrzení někoho jiného z vystupujících, mohl). Je třeba si ale uvědomit, že postava Michaela Jordana dalece přesahovala a stále přesahuje nejen basketbal, ale celý sport a jde pravděpodobně o největšího a nejslavnějšího sportovce všech dob. Mohl si tedy klást v podstatě jakékoli podmínky. Nikdy v případě takové persony nedostanete autorizaci k projektu, který by měl ukazovat jeho zásadně stinné stránky, nebo jednoduše ty, které by mu nebyly po chuti. Tím pak tvar může dostat nádech onoho "stalo se to vůbec?" [==] Pravděpodobně se už nikdy nebude opakovat obdobná příležitost, jakou dostal filmový štáb u Bulls během sezóny 97-98, kdy mohl sledovat jejich Poslední tanec. Žádný jiný sportovec neměl tak unikátní kariéru s tak jedinečnými "highlights", které pro zainteresované během let naprosto zklasičtěly - vítězná střela při finále NCAA 1982, nováčkovská sezóna 84-85 a titul ROY, zlomenina nohy 85-86, postup do playoff na poslední chvíli a bodová exploze v zápase proti Celtics, dominance v sezóně 86-87, "The Shot" proti Cavaliers, první three-peat 91-93, první retirement, baseballové intermezzo během sezóny 93-94 a části 94-95, "I'm back!" a "Double-Nickel Game" proti Knicks v sezóně 94-95, 72-10 run v sezóně 95-96, resp. 87-13 včetně playoff, "Flu Game" (ze které se vyklubala otrava jídlem) a "The Last Shot" a druhý retirement. Ne, to není, film, to byla kariéra Michaela Jordana, jehož dvojsezónní labutí píseň za Wizards už netřeba více zmiňovat. [==] MJ byl mým dětským hrdinou, mým vzorem. Vzbudil ve mně vášeň pro soutěžení, pro sběratelství. A ačkoli jsem o to coby teenager postupně zase přišel, vše se opět vrátilo a už těžko někdy zmizí. Dojmologie out. Trochu promyšlenější komentář později. Stay Tuned.

plakát

My (2019) 

Jordan Peele je jistě velký talent a jeho počiny mají originální námět. U Get Out a vlastně i u novinky Us je survive tématika hlavní devizou. Problém se objevuje v momentě, kdy divák začne přemýšlet nad logikou scénáře. Get Out oproti Us jednoduše drží více pohromadě, je komornější, ne tolik velkohubý a hlavně zjevných nelogičností je v něm mnohem méně. Tady jsem jich napočítal tolik, že by mi nestačily obě ruce ani nohy. Je to velká škoda, potenciál to mělo velký.

plakát

Cesta za vítězstvím (2006) 

V momentě, kdy sledujete film o hře, kterou milujete, a v ruce držíte podepsané karty šesti ze sedmi hráčů, kteří se v památném finále NCAA objevili, dostává film úplně jiný, osobnější náboj. Navíc casting naprosto brilantní. Delší komentář později.

plakát

Toni Erdmann (2016) 

A Sacha Baron Cohen a jeho alter ega v koutě tiše závidí.

plakát

Počtyřech (2015) (TV seriál) 

Jeden z nejlepších seriálů za poslední dobu.

plakát

Japonská mafie (1974) 

Film jako takový je natočený dobře, Pollack, resp. Schrader jako scénárista s ním nicméně přišli v době, kdy v Japonsku hrály prim divoké a realistické džicuroku eiga. Přesto se Pollack se Schraderem rozhodli pojmout příběh tradičním způsobem. Film fungoval jako jakási základní učebnice světa jakuzy, což v porovnání s tehdejší realitou působilo dost zastarale. Kódži Šundó, dlouhá léta hlavní producent studia Tóei a odpovědný za největší jakuzácké fláky, považoval Japonskou mafii za neskutečně naivní záležitost. Přestože po zhlédnutí více než šesti desítek jakuzáren nemohu jinak než souhlasit, tak pro člověka žánrem nepolíbeným stále jde o srozumitelnou a napínavou podívanou.

Reklama

Reklama