Hájek na zámku, Petr v podzámčí

Hájek vychází ve svých názorech z konzervatistického fundamentalismu a byť se to mnohým nelíbí, tato ideologie si svoji konzistenci za léta existence vytvořila. Jeho problém není přímo demagogie, ale určitý druh exibionismu. Schválně své myšlenky neprezentuje v celé šíří, ale zcela záměrně vybíra ty provokativní části, aby upozornil na svoji existenci, respektive na existenci konzervatismu jako takového. To se mu ostatně, i díky zabedněnosti mnohých jeho oponentů, celkem daří. Problém je ovšem ten, že dokument se nesnaží diváka upoutat, či alespoň začlenit Hájkoy myšlenky do širšího kontextu. Nejzajímavější je chůze tunelem a debata v podzemí, kde skutečně jeho slova rezonují s ostatními prvky filmového média. Naopak momenty z chalupy mají tendenci uspávat a vede k otázkám, zdali by nevyšlo nastejno jeho slova nechat projít pouze tiskem. Režisérka se také mohla na diskuzi s Hájkem připravit lépe, protože doplňující otázky by mohly celé dílo oživit. (29.07.2012)

Tak dlouho se snažíte vyškrábat z toho podzemí, z toho osobního pekla, která má v sobě většina lidí geneticky zakódováno (tvrdí Hájek), až to přeženete a ocitnete se zcela mimo realitu. Hájek tuto pomyslnou hranici překročil už dávno a vzdaluje se jí i nadále se stále se zvyšující rychlostí, přičemž s sebou bohužel bere spoustu dalších blouznivců. Mimo Hampla, Konvičky a spol. (Budovatelé říše) další důležitá exkurze do bažiny českého konzervativismu; snad se časem dočkáme podobných sond i u jeho dalších exponentů (napadá mě např. taková sestupná osa Joch-Semín-Lahola). (08.06.2023)

Věcí, již lze dokumentu Apoleny Rychlíkové nejvíce a po právu vyčítat, je pasivní autorský přístup. Režisérka nechává hlavního hrdinu vyprávět jeho vlastní pohádku, kterou sama nijak neproblematizuje, byť k tomu tvrzení Petra Hájka přímo vybízejí. Jistě, lze to obhájit jako metodu, na niž má autorka právo, nicméně celý snímek tak upadaná do jednorozměrnosti a stává se spíše promarněnou šancí. Teprve konfrontace s opačným pohledem na svět, než zastává Hájek - zde by však oponent musel být argumentačně zdatný a pohotový - by mohla film, včetně postavy jeho hlavního aktéra (!), posunout někam dál. *** Václav Bělohradský, český filosof a sociolog působící jako profesor na univerzitě v italském Terstu, využil dokument Apoleny Rychlíkové v rámci svého kritického výkladu českého konzervativismu. Bělohradského text "Český konzervativismus: Nad dokumentem Apoleny Rychlíkové Hájek na zámku, Petr v podzámčí" tak divákovi poskytuje jednak komplement celého snímku (neboť Hájkovu zpověď zasazuje do kontextu českého konzervativismu, jehož je hlavní hrdina filmu jedním z čelních představitelů); zadruhé lze text chápat jako možný interpretační klíč, který samotný dokument postrádá. Bělohradský mimo jiné píše: "Dokument odhaluje rétorické postupy, kterými se enkláva jednoznačných (národních) Pravd ve světě velmocenských her a mediální manipulace konstruuje." (07.07.2012)

Spíše snůška bonmotů a autoritářských monologů ultrakonzervativního kancléře, kterým dokumentaristka spíše nečinně naslouchá a nesnaží se vyvolat konfrontaci, oživit pomalu unavující proud. Postava nakonec vyznívá jednorozměrně, stejně jako je podávána v médiích, její portrét není nijak obohacen. Čtyřicet minut je na takový přístup bohužel příliš dlouhá doba. (30.10.2011)

Na tento snímek nemám jednoduchý či silný názor. Petr Hájek působí svým projevem maličko "hranatě " a zdá se, že to tak nechává záměrně ;-) Má vcelku jasno v pohledu na svět a na dnešní dobu se nezvykle spoléhá na sílu kritického myšlení, argumentů a schopnosti rozlišovat mezi klamem a realitou. Jako jeden z mála má odvahu mluvit otevřeně o zakázaných tématech, dovolí si nesouhlasit s momentálně fanaticky protěžovanými náhledy na společnost, anebo, z jiného úhlu řečeno, odmítá se klanět nyní povinnému náboženství - korektnosti. Myšlenky ve snímku stojí za zamyšlení, byť plně souhlasím s dalšími komentáři, že v rámci projektu jsou pouze v krátkosti nastíněné... (23.11.2012)