Jiroovy vysněné sushi

Miluju sushi už 4 roky. Poslední 2 roky ho vyrábím sama doma - tudíž tohle mě hodně zajímalo :) Jiro dreams of sushi je velice příjemný dokument, jak svojí hudbou, tak perfekcionismem japonců a celkovou uvolněnou atmosférou. Je to tak klidné, lehce ubíhající a získáte tam také plno hodnotných informací do života. Japonská mentalita mě neskutečným způsobem imponuje, jelikož jejich životní styl a způsob myšlení, je dechberoucí. (23.08.2014)

´... Jiro sní o suši ..... Jiro sní o Suši ... Upřímně, ze začátku to na mne trochu působilo, jako kdyby jen rozdával laciné rozumy, které za moc nestojí, jenže, pak přišel zlom, čert ví proč, jestli je to hudbou, samotnou podstatou páně Jira, nebo jen a hlavně krásně zprostředkovaným pohledem na duši starosvětského Japonce.. Což je na západní, Americký pohled relativně majstrštyk, protože tu není žádný otravný glosátor, který se cpe do dění a celý film jen krásně a lehko plyne. Náhled na malou suši restauraci je to vskutku skvělý. Navíc je tu opravdu skvěle vybraná hudba, která v kombinaci některých scén a neskutečné kamery nabízí zážitek hodný plátna kin (příprava surovin, nebo nebezpečně podmanivě magoroidní scény z rybího trhu). A na konci vám ani vyprávění Jira nepřijde zas tak úplně prázdné a prvoplánové... Kdo ještě neviděl, jak se "masíruje" chobotnice? Hibaj koukat. (27.03.2013)

Důrazně nedoporučuji všem milovníkům suši! Velmi pravděpodobně by po tomto měli tendence utratit veškeré rodinné celoživotní úspory za cestu za jednou večeří v restauraci bez záchodků v tokijském metru. Pokud však suši nikterak neholdujete, tak se bez obav podívejte, protože jde především o pojednání o starosvětské japonské nátuře, která skrze naprostý smysl pro detail a neskonalou pokoru vždy míří vstříc neustálému zlepšování sebe sama. A to i navzdory tomu, že jste již po desetiletí zdaleka nejlepší ve svém oboru. Ovšem poslechněme si co na tento výjimečný dokument o "filozofii suši", kterak ji praktikuje rodina Ono (v čele s Jirem, který to dotáhl až do sci-fi komiksu kulinářského dobrodruha Bourdaina) v jedné značně specifické tříhvězdičkové michelinské restauraci, říkají naše kuchařské celebrity? Zdeněk Pohlreich: No to sem voe nežral. Na to přímo před tebou šmatá těma svejma nemytejma hnátama a ještě ti drze čumí z pár cenťáků přímo do držky jak žereš! Jiří Babica: Tak zajímavý, to jo. Ale zbytečně hogo fogo kvalitní suroviny. Já bych tam dal na tu rejži kečup a párek. A ostatně místo tý rejže a párku taky kečup, protože kečup s kečupem se krásně chuťově propojí a je to mňamka, kterou si můžete dopřávat každej boží den. Jaroslav Sapík: Výborné! Delikatesní! Ale kde je hlavní jídlo se šesti? Kde je pívo na zapití? VydroBoušek: Je to morous, neumí česky a navíc to ani není vaření, vždyť to podává syrový. Ale musíme uznat, že zábavná aktivita masíruj si hodinu svou chobotnici byla nejlepší v tomto týdnu. Takže 5 bodů, ale na vítězství to nestačí a vyhrává tedy Jarka z Velké Bíteše se svojí šmakózní svíčkovou z konzervy. Roman Vaněk: To se mi nějak nezdá. Deset let tvrdé každodenní dřiny, aby si učeň osvojil aspoň základy? Tss, žabaři… To my v Prakulu ho to za čtyři tácy naučíme za pět hodin! (27.03.2013)

Jeden z nejlepších dokumentů, co jsem kdy viděl. Krásná, jemná a citlivá kamera, zároveň ale nic stylizovaného a vše točeno v podstatě z ruky nebo steadicamu. Umění tvorby sushi a přístupu Jira k zákazníkům a gastronomii celkově jsou úplně někde jinde a nic podobného v ČR ani vzdáleně nelze zažít, i když i u nás je spousta skvělých restaurací. Není to ani tak o Jirově přístupu k vaření, jako spíš k životu. Ve snímku slyšíme spoustu moudrých slov, Jiro vede lidi kolem sebe pevnou rukou a nesnese kompromisy. Své práci obětoval celý život. A ani nevadí, že jde svým způsobem o povrchní dílo, jelikož není prostor pro detailnější analýzu Jirova charakteru a života, co ho formovalo atd. Spoustu zákonitostí si lze odvodit i bez zbytečně doslovného výkladu. Skutečnost téměř nezachytitelného mistrovství tohoto kuchaře, filozofa a životního guru je v dokumentu krásně vidět a to stačí. (23.11.2014)

Fakt nádhernej dokument. Jiro dělá sushi už 75 let a pořád se mu nechce do důchodu. Má svojí restauraci, která sídlí ve stanici metra, vejde se do ní 10 lidí a "hajzly má na chodbě". I tak si účtuje vysoký ceny, rezervace jsou na měsíc dopředu a má 3 Michelinský hvězdy! Tohle není jen o něm. Ani o tom, jak se dělá sushi. Tohle je prostě něco vyššího. O životě. Protože když děláš něco, co tě baví, děláš to pořádně. Arigato. (17.09.2012)