Tajemná huldra

Hulder (nebo huldra) je bytost ženské polarity ze skandinávského folklóru, opatřená liščím nebo kravským ocasem. Obdobná bytost mužské polarity se nazývá huldrekall. V islandštině se jejich pokolení označuje termínem huldufólk, což v překladu znamená „skrytý lid“, starší označení álfar (elfové) je dnes pokládáno za politicky nekorektní. Se skandinávskými huldrami se vesměs dá vyjít. (V Reykjavíku na ně lze vzácně natrefit i na diskotékách. Na otázku, proč má liščí ocas, odpoví taková entita zpravidla slovy „I am therian girl.“) Avšak norské huldry jsou spíše zlopověstné. Film je pokusem o zasazení tohoto mýtu do moderní doby. Nejde o žádný kinematografický zázrak, ale oceňuji tajuplnou a melancholickou atmosféru. Volnější tempo filmu mi nevadilo. Doporučená četba pro vážné zájemce: Reimund Kvideland – Henning. K. Sehmsdorf (ed): Scandinavian Folk Belief and Legend, Norwegian University Press, Oslo 1991. – V noci po shlédnutí filmu se mi zdál sen. Pro zajímavost sem vkládám jeho záznam:     Dostal jsem od nějakého okultního spolku, o němž jsem nikdy neslyšel, písemnou pozvánku na magický rituál. Chtějí provést evokaci živlových duchů. No dobře, na to bych se podívat mohl. Přišel jsem na uvedenou adresu, je to prvorepubliková vila, dveře jsou pootevřené, vejdu dovnitř. Nikde nikdo, ale slyším hlasy, tak se vydám směrem, odkud se ozývají. Vejdu do větší místnosti, dříve asi sloužila jako společenský sál pro oslavy, a spatřím asi tucet lidí, je to samá mládež, muži i ženy věkem tak od osmnácti do pětadvaceti let. Nikdo mi nevěnuje pozornost.     Všimnu si, že je mezi nimi i jedna nahá slečna, asi vikánka v pracovním oděvu, ale ne, je to norská huldra, protože má kravský ocas. Huldra ke mně zamíří, řekne něco norsky a podá mi ruku. Pak mě odvede ke gauči, posadí se, strhne mě na sebe, přitiskne mě tváří na svá prsa a začne mi něco tiše prozpěvovat do ucha. Jsem naprosto znehybněný, tyto bytosti mají nadlidskou sílu. Vyhodnocuji situaci. Tahle partička lidí chce materializovat živlové duchy prostřednictvím média, jímž mám být já. Takový hovězí nápad mohla vymyslet jen holka s kravským ocasem nebo nějaký vůl. Copak to nedovedou udělat jinak? Formulky mají sloužit k mému uspání či uvedení do transu. Však už se mi také začínají klížit oči a kromě toho se tak trochu dusím.     Jsem opět při vědomí, huldra sedí vedle mě a tváří se, jako by se nic nestalo. Přede mnou stojí nějaký mládenec a omlouvá se za nedopatření. Huldra si mě spletla s médiem. Ptám se, kdo bude dělat médium. Že by Arex? Při jeho astmatu by mu takové přidušení jistě prospělo. „Ale kdepak,“ směje se mládenec, „s těmi zkostnatělými dogmatiky my nespolupracujeme.“ Huldra prohodí něco v norštině. „Říká, že byste byl mnohem lepší médium než to, které jsme vybrali,“ překládá mládenec. „Prý by vám na oplátku odstranila vaše stařecké neduhy.“ Hlavou mi proběhnou všechna rizika, která se s takto pojatým experimentem pojí, a zdvořile odpovím, že v mém věku to už nestojí za to. (29.09.2022)

Čekal jsem naháněčku po lesích s huldrou v hlavní roli, nicméně i když film má očekávání nenaplnil, nejsem tak úplně nespokojený. Dva čističi domů naleznou na opuštěné samotě němou dívku a postupně zjišťují, že s ní není všechno v pořádku. Ba co víc. V pořádku nejsou ani okolní lesy. Jsem spokojený s atmosférou, která panovala v chatrči, kde se většina filmu odehrávala a jsem spokojený i s herci. Poté, co se děj přesunul na denní světlo a přišlo vysvětlení, Thale cosi ztratilo, ale na druhou stranu i přes menší rozpočet se mi líbilo, že se zbytek filmu neodehrával v šeru, ve kterém nebylo nic vidět a Norové se nebáli jít ven s nedokonalými triky. Možná mírně podhodnocený film. 60% (12.11.2013)

Zdĺhavá nórska nuda o dvoch blbečkoch, ktorí vo vani objavia ochechulu s kravským chvostom, čo je podľa ich folklóru tzv. huldra a táto sa dokonca volá Thale. Hľadajú ju ale aj vojačikovia, ktorí im prídu búchať do dverí a ku koncu si pripravia aj umelé pištoľky. No keďže ide o rozprávočku, všetko dobre dopadne. Uff, mal som čo robiť aby som nezaspal, hoci to trvalo len niečo cez 70 minút. Prázdna nuda, ktorá sa spolieha, že termín nórsky folklór sa postará o celý príbeh, do ktorého iba hodia pár nesympatických postáv zahraných amatérskymi ochotníkmi a neskôr sa primieša niekoľko zúfalo nezaujímavých flashbackov do histórie vzniku kravského chvosta. Pochváliť môžem iba pekné prírodné zábery a monster look, ktorý je však vydarený iba z diaľky. Ináč to pre mňa bola nezaujímavá somarina s otravným spracovaním. (04.09.2012)

Po Trolljegeren další ze norských kousků, který těží ze severského bájesloví. A vůbec ne špatně. I v Thale je možná pro skalního hororového fanouška trochu víc humoru, než je zdrávo, ale kdo tohle překousne, tak si tenhle komorní snímek může docela pěkně užít. Jak se to ostatně přihodilo mně :-) Hezké 3*. (08.09.2012)

No Nóri (ako aj väčšina severských krajín) majú oproti ostatným tú výhodu, že aj keď im to nevyjde a nakrútia totálne nezáživnú blbosť, dokážu ju zabaliť do celkom atmosferického obalu, takže výsledok je ako tak znesiteľný. Ak by som mal hodnotiť čisto prostredie a hudbu (najmä tú hudbu), bolo by to za 5, ale všetko ostatné je mizéria. V tomto prípade ma to mrzí, a poriadne, pretože mysteriózny thriller o podivných lesných bytostiach tu ešte nebol. Len škoda, že ich ukázali v celom filme asi dvakrát (pritom ich vizáž bola celkom podarená), a taktiež je škoda, že väčšinu filmu sa zase nič zaujímavé neudeje, väčšinu stopáže je to len konverzačka dvoch hlavných hrdinov. Pár náznakov sa v druhej polovici síce našlo, ale celkovo to na mňa pôsobilo len ako taká melancholická uspávanka. Talent režiséra som však vycítil a napriek očividne obmedzenému rozpočtu je to pozerateľný film, takže si jeho tvorbu budem do budúcna určite všímať. (04.09.2012)