Djinn

„Djinn“ je filmem, který v sobě měl potenciál využít zajímavé, neznámé prostředí, ale to je skutečně jen kulisou, kde se odehrává něco, co až moc připomíná japonský duchařský horor, navíc bez jakkoli propracovaného scénáře, prostě jen se snahou trochu diváka vyděsit, což se může a nemusí povést. Tohle je na první pohled dobře zvládnuté řemeslo, ale celkově je to snímek, který nemá čím ohromit. (15.10.2015)

Naděje, že Tobe Hooper se svým originálním zpracováním, stylem a svou režisérskou prací se dostane zpět na vrchol, ale to se nepodařilo. Svůj styl si stále drží, ale zdá se, že už je starý na inovaci. Film se drží zavedených pravidel, ale bez ničeho nového a celkově je to docela nuda. Škoda, doufal jsem alespoň, že budu moci dát 3*, ale bohužel to nejde. Vypadá to, že tímto filmem se loučíme s Hooperem. Tak mu přejme vše nejlepší a moc děkuji za jeho přispění do hororového žánru, jelikož dokázal dříve opravdové zázraky. 30% (28.11.2014)

Hooperův potenciál zůstal bohužel vězet v 70. a 80.letech minulého století. Průměrná duchařina, kde místo amerických nebo asijských bubáků straší džinové, vizáží jsou však se jmenovanými totožní. Khalid přesvědčí svou ženu s komickým jménem Salama, aby po smrti jejich novorozence odjeli z USA zpět do Spojených arabských emirátů. Kdesi na kraji pouště u moře se na místě rybářské vesnice tyčí nový mrakodrap - útočiště manželského páru. Původní obyvatelé zmizeli, na svědomí je měl údajně džin...Ač duchárny nemusím, nebylo to úplně zlé. Závěr se sice propadl do halucinací, více mi však vadily zvukové efekty. Neustálé bouchání do bubnů, hrnců, třískání poklic. K vyděšení přece stačí rozpláclý pták na okně, nemusí se k tomu jako doprovod řítit lavina balvanů. Snad lehká insiprace filmy Rosemary má děťátko, Hnus a Osvícení. (20.02.2017)

Přes všechno to oporvžení, které se na Toba hrne ze všech stran, já mám jeho tvorbu rád. Ano, natočil neskutečné sračky (Night Terrors, Lifeforce), ale má na kontě i dost dobrých záseků (The Texas Chainsaw Massacre počínaje, Salem's Lot, Mortuary nekonče). Na Djinna jsem byl hodně zvědavý a nakonec jsem docela spokojený. On ten film má své neduhy, ať už se jedná o formální mix současného západního a asijského pojetí, které je ale zase zajímavě naroubováno na arabskou půdu (docela mě rozesmálo, když se ústřední manželský pár vrátí z USA do Spojených arabských Emirátů a tchán zeťovi říká: "Zase v civilizaci."). Trochu to kazí atmosféru, ať už jde o třesoucího se Djinna nebo zvukové lekačky. Za největší nešvar filmu považuji fakt, že pointu, samu o sobě ne zrovna nějak kulervoucí, zbytečně odhalí moc brzo, sice v dobré scéně, ale prostě moc brzo, protože od ní se už film prakticky nikam nevyvíjí, negraduje a jen zvolna směřuje ke svému konci, který je taky trochu nevýrazný. Film samotný se, hlavně ve střední části a těsně před koncem, drží zbytečně zpátky, jakoby se bál trochu přitlačit na pilu. Na druhou stranu jsou ale některé scény hodně dobré (scéna s náklaďákem), film je hodně dobře obsazen a postavy zahrány (např. hrdinčina matka je výborná, hrdinka sama velmi přirozená a sympatická) a celkově to prostředí a kulisy dělá taky hodně. Já vlastně nejsem nijak zklamaný, mohl jsem být trochu příjemně překvapený, ale nakonec jsem vlastně dostal i více, než jsem, po všechn těch odsuzujících komentářích, čekal. A jsem rád, že díky mě to procentní hodnocení o jeden bod povyskočilo. (05.10.2015)

Film mi strašne pripomínal ženu v čiernom, ale tá je troška iná liga v porovnaní s týmto filmom. Je to predvídateľné, ale niektoré lakačky boli fešné a hlavne boli na správnom mieste. Temná stránka je ok, len toho tu bolo veľa, viac než si príbeh vyžadoval a tak tu bolo viacero rušivých častíc. Najväčšiu chybu by som pripísal spracovaniu, sršal z neho amaterizmus a príbeh bol neoriginálny. (02.02.2016)