Djinn

Film mi strašne pripomínal ženu v čiernom, ale tá je troška iná liga v porovnaní s týmto filmom. Je to predvídateľné, ale niektoré lakačky boli fešné a hlavne boli na správnom mieste. Temná stránka je ok, len toho tu bolo veľa, viac než si príbeh vyžadoval a tak tu bolo viacero rušivých častíc. Najväčšiu chybu by som pripísal spracovaniu, sršal z neho amaterizmus a príbeh bol neoriginálny. (02.02.2016)

„Djinn“ je filmem, který v sobě měl potenciál využít zajímavé, neznámé prostředí, ale to je skutečně jen kulisou, kde se odehrává něco, co až moc připomíná japonský duchařský horor, navíc bez jakkoli propracovaného scénáře, prostě jen se snahou trochu diváka vyděsit, což se může a nemusí povést. Tohle je na první pohled dobře zvládnuté řemeslo, ale celkově je to snímek, který nemá čím ohromit. (15.10.2015)

Naděje, že Tobe Hooper se svým originálním zpracováním, stylem a svou režisérskou prací se dostane zpět na vrchol, ale to se nepodařilo. Svůj styl si stále drží, ale zdá se, že už je starý na inovaci. Film se drží zavedených pravidel, ale bez ničeho nového a celkově je to docela nuda. Škoda, doufal jsem alespoň, že budu moci dát 3*, ale bohužel to nejde. Vypadá to, že tímto filmem se loučíme s Hooperem. Tak mu přejme vše nejlepší a moc děkuji za jeho přispění do hororového žánru, jelikož dokázal dříve opravdové zázraky. 30% (28.11.2014)

Tak tohle se Hooperovi hrubě nepovedlo... Osm let člověk čeká, než se legendární režisér odhodlá natočit nový film, v skrytu duše tajně doufá, že to bude stejná pecka, jako prvotina o jisté rodince z Texasu, aby se mu nakonec dostalo naprosto unylého snímku bez kusu pořádné atmosféry, s trestuhodně nevyužitým potenciálem rozestavěného domu a velmi pěkných Arabek... Gore ani nahota se nekoná, digitální triky jsou podprůměrné, silná inspirace japonskými duchařinami umístěná v SAE mi také úplně nesedla... Pointa celého příběhu je prozrazena zhruba v polovině filmu, který pak bez jakékoliv gradace plyne k očekávanému závěru... Za mě obrovské zklamání a dva body dám jen z úcty k režisérovi... (15.07.2016)

Hooperův potenciál zůstal bohužel vězet v 70. a 80.letech minulého století. Průměrná duchařina, kde místo amerických nebo asijských bubáků straší džinové, vizáží jsou však se jmenovanými totožní. Khalid přesvědčí svou ženu s komickým jménem Salama, aby po smrti jejich novorozence odjeli z USA zpět do Spojených arabských emirátů. Kdesi na kraji pouště u moře se na místě rybářské vesnice tyčí nový mrakodrap - útočiště manželského páru. Původní obyvatelé zmizeli, na svědomí je měl údajně džin...Ač duchárny nemusím, nebylo to úplně zlé. Závěr se sice propadl do halucinací, více mi však vadily zvukové efekty. Neustálé bouchání do bubnů, hrnců, třískání poklic. K vyděšení přece stačí rozpláclý pták na okně, nemusí se k tomu jako doprovod řítit lavina balvanů. Snad lehká insiprace filmy Rosemary má děťátko, Hnus a Osvícení. (20.02.2017)