Pět rozbitých kamer

Je těžké ohodnotit Pět rozbitých kamer aniž by do soudu divák nepromítl svůj postoj ke konfliktu. Pokusím se od toho odprostit (ve zkratce serou mě jak Palestinci tak Izraelci), protože důležitá je skutečnost, že se jedná o dokument kvalitní a originální, je působivou osobní zpovědí. Proto nemůžeme nic namítat, že vidíme pouze jednu stranu barikády (zajímavou pasáží je, když po autonehodě potřebuje hlavní postava pomoc z izraelské nemocnice). Možná se tvůrci mohli vyhnout jisté schematičnosti - víme z názvu, že kamer je pět, tudíž v půlce tušíme, že se Emad půjde podívat k barikádám ještě třikrát a kluci ozbrojení mu ten "no comment" názorně vysvětlí... Ale určitě zajímavou autentickou zkušeností bylo podívat se do krajin u Bil'inu, kam se jinak raději nikdy nevydám. 70 % (15.03.2013)

Izraelské osady nemají na západním břehu co dělat. Ovšem tato homevideo prezentace daného konfliktu mě velice zklamala. Čekala jsem alespoň náznak objektivity, i když v tomto případě to asi možné není, když autorem je osoba tak silně zainteresovaná. Každopádně jisté promluvy mě dokázaly vyšponovat a jsem ráda, že jsem toto video viděla až doma a ne na projekci Jednoho světa. Domnívám se, že nejspíš kvůli téměř neustálým konfliktům s vojáky je zde nahlíženo na smrt a nebezpeční trochu jinak než je tomu běžné v západní společnosti, ale i tak, vodit děti na demonstrace? Vážně? Poslat skupinku děti demonstrovat ke zdi samotné? Nechat je pokřikovat na vojáky a házet na ně věci? Vážně?! Pro izraelské vojáky je to povinnost a nezdá se mi z daných záběrů, že by se v konkrétních střetech chovali násilněji, než by se dalo očekávat. To, že celé jejich působení na daném místě je špatně, je věc jiná. Jen se mi nechce věřit, že se proti tomu nedá bojovat jinak, legálně a legislativně, prostě jinak, než neustále ohrožovat vlastní děti. Kdo se pak může divit, že při ozbrojeném střetu je to většinou dítě, kdo je zabit, když dospělí lépe poznají, kdy hrozí skutečné nebezpečí a umí se lépe schovat nebo utéct nebo cokoliv... (21.02.2015)

Už delší dobu jsem poněkud skeptická ke vzniku státu Izrael zrovna na tomto místě. Mocnosti se dohodly bez toho, že by se ptaly lidí, kteří na území žijí. Tento dokument jen potvrdil mé nejčernější obavy. Přiznávám, že tam asi chyběla nějaká kritika Palestiny, ale pro mě nyní je chování Palestinců čistě obranná pozice. Film mě absolutně dostal. Měla jsem možnost vidět film i s následnou diskuzí s člověkem, který do oblasti pravidelně jezdí. Film byl obohacen o fakta - mapy, mezinárodní situace (evropské soudy ignorují stížnosti obyvatel B'linu) a opravdu mě dostala izraelská strategie odřezávání palestinských vesnic od sebe samých a od ostatní civilizace skrze ony zdi. Online: http://viooz.co/movies/15366-5-broken-cameras-2011.html. (07.06.2013)

Je to jistě pohled jen z jedné strany, jak moc tendenční si nedovolím hodnotit - na to izraelsko-palestinskou realitu znám málo. Pro mě to je ale jeden ze střípků mozaiky, který nebudu přeceňovat, ale pomáhá mi se lépe orientovat. Vidím skutečné Palestince z masa a kostí, život jedné rodiny, jejich pohled na věc, což zaplňuje prostor mezi fundovanými analýzami či zpravodajskými články. Přístup je to vyloženě lokální, během celého dokumentu nezazní ani jednou slovo Fatah nebo Hamás, jméno některého politika... - ale samozřejmě z něj vystupuje konflikt jako takový. Kamery se ve filmu stávají také postavami - jejich zničení/poškození vidíme "živě", krásná ukázka Vertovovy Kamery jako Oko. (22.03.2013)

Oprávněné rozhořčení obyčejných palestinských felláhů ze záboru jejich zemědělské půdy židovskými osadníky vzbuzuje zpočátku pochopení. Dalo by se pochopit i to, že dokument se stává postupně víc a víc teatrálním, patetickým a tendenčním, protože lidé prostě používají ty zbraně, které mají k dispozici - no a Palestinci holt navenek hrají ubližované chudáky, aby vzbudili sympatie u světové veřejnosti. Ale nepochybuju o tom, že přitom si tajně brousí na Židy nože, a nepochybuju ani o tom, že stejně tak by podobné emotivní dokumenty o agresivních a krvelačných Palestincích a o izraelských obětech mohli natáčet Židé. A co vím, žádní židovští extrémisti nezabíjejí sebevražednými atentáty arabské děti ve školních autobusech, nepálí bezhlavě rakety na palestinská města, padni kam padni, hlavně ať zabijou co nejvíc civilistů, nebo nevraždí nikoho kvůli vyznávání jiné víry, natož aby ho nutili ke konverzi k judaismu. Z globálního hlediska je Izrael náš strategický spojenec v nastávajícím konfliktu mezi islámskou a euroamerickou civilizací a já ideologicky stojím na jeho straně. Takže za působivost dokumentu dávám v rámci objektivity slabé tři, ale jeho výpovědní hodnota pro mě velkou hodnotu nemá. (20.02.2015)