Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Horor
  • Drama
  • Akční
  • Krimi
  • Sci-Fi

Recenze (2 766)

plakát

Cherry (2021) 

Spíš nežli o válečných veteránech nebo o feťácích, pojednává tenhle vyumělkovaný film v první řadě o pitomcích. A osudy pitomců mě s prominutím ani nezajímají, ani nedojímají. Ale chápu, že nejsem cílová divácká skupina, takže tomu moc nerozumím. Já jsem spíš přes ty horrory a scifárny, zatímco tohle je karikatura sociálního dramatu pro týnejdžry, respektive popkulturní sociální drama pro týnejdžry, říznuté protiarmádní agitkou, melodramatem a patetickým kýčem. A aby stopáž byla pokud možno co nejvíc smrtící, je spousta záběrů ještě artově zpomalených, citlivou a něžnou hudbou podbarvených. Fujtajxl. Přesto filmařina to není vůbec špatná a po vizuální stránce je film často pěkný i působivý. Ale ten jeho obsah... A nejvíc mě dostal "epilog". Ten mohl ještě leccos zachránit, protože kdyby byl Cherryho předsmrtnou vizí, a on se v jeho závěru ocitl poblitý a chcíplý zpátky na chodníku u silnice se zlatou dávkou v žilách, dal bych možná o hvězdu víc. Ale takhle fakt ne-e.

plakát

Tiché místo: Část II (2020) 

Hodně rozpačitý dojem z prvního dílu u mě přetrval i po dílu druhém. Ocenit snad můžu aspoň prolog, který ukáže počátek vpádu zubounů, i když jen povrchně a zkratkovitě. Z celého dalšího nudného a melodramatického děje, plného slizkého patosu, pak stojí za to jen ca deset "akčních" minut čistého času, zbytek je otravně zdlouhavý a šablonovitý, aniž by se v něm dělo cokoliv důležitého nebo zajímavého. Prostě sledujeme několik nepříliš sympatických lidí, kteří se snaží být co nejvíc potichu, a přitom po sobě vrhají spousty významných pohledů a exaltovanou pantomimou si můžou strhat mimické svaly v obličeji. Matka zachraňuje děti, děti zachraňují matku, rodinný přítel zachraňuje všechny, ehhh... Z obou dvou dílů by se dal snadno sestříhat film jeden, ve kterém by divák o nic podstatného nepřišel a jehož stopáž by zdaleka nepřesáhla dvě hoďky. Doufám, že trojka už nebude.

plakát

Od hradu k hradu (2021) 

Docela zklamání, po nadšeném referování od kolegy z práce jsem od týhle reklamy na energiťák očekával něco velkolepějšího. Zaprvý (už od třiadevadesátýho) nesnáším to imbecilní sousloví česká republika/čekripablik, namísto Česko/Czechia, na to jsem fakt strašně alergickej, a tady ten hnus zazněl několikrát. Zadruhý je to celý zbytečně moc dlouhý, užvaněný, infantilní a ten brejlatej kašpar v hlavní roli je totálně nemožnej vocas. A folklórní pasáže z Moravy byly myslím dost mimo mísu. Ale záběry z Prahy a závod s letadlem pod Tatrami byly naopak hodně povedený, to uznávám.

plakát

Censor (2021) 

Pokud máte nevyřešená traumata z dětství a s tím související křehkou a nestabilní psychiku, rozhodně se neucházejte o místo cenzora ultranásilných horrorových videofilmů, jinak můžete dopadnout jako ubohá Enid. Ta totiž postupně přijde o schopnost odlišit skutečnost od halucinací, tedy lidově o rozum, a výsledkem je pak rozpad její osobnosti, doprovázený roztomilými následky. Moc hezká práce. Tedy myslím ta režisérská, filmová. Parádní 70's/80's retro, menšinové, laděné lehce do artova, evokující mi chvilkami třeba Repulsion, 8MM, něco od Lynche a v závěru Krvavý román dle Váchala. Ale ještě lepší práce byl ten samotný cenzorský flek, takovou práci bych si dal taky říct, čučet v rámci pracovní doby na béčkový krváky. Jen bych jim cenzuroval asi úplně jiné pasáže, než by se ode mne očekávalo, hlavně zdlouhavé žvanění o ničem, a tak podobně.

plakát

Šílená jízda (1997) 

Devadesátková akční komedie, tím je myslím řečeno vše podstatné. Děj a "humor" na mentální úrovni žáků základní školy, občas i školy zvláštní. A povinný, pozitivně diskriminovaný "vtipný" černoch, je osina v zadku věru převeliká. Ale Dacascos nohama i rukama válel dobře, i když ho samozřejmě režie nechala trochu zrychlit. Ale hlavně a především, když už se zdálo být nejhůř a já zvažoval, jestli tu retardovanou debilitu nemám stopnout a hodit do koše, se na plátně zjevila nebožka Brittany Murphy v roli tak pěkné a na tělo jí skvěle padnoucí, že mě film najednou začal skoro bavit. Bohužel dlouho nepobyla a dál už se nic zásadního nestalo. Jo vlastně jsem ještě zjistil, že se tímhle veledílem dost okatě inspirovali (a scénu s muzikou v autě a kýváním se do rytmu dokonce natvrdo obšlehli) tvůrci Rush Hour o rok později. Ovšem Chan s Tuckerem, a hlavně ten jejich scénář, jsou oproti tomuhle videobéčku úplně jiný, na hony vzdálený level.

plakát

In the Earth (2021) 

Dlouho jsem váhal, na co že se to vlastně dívám, tedy na jaký žánr. Na horror určitě ne. Tak na nějaké postapo scífko? Na nějakou mysteriózní new age ptákovinu? Na psychedelický thriller? Na ekologicko-epidemiologickou agitku, napsanou nějakým covidiotským přizdisráčem? Došlo mi to bohužel dost pozdě na to, abych "to" stopnul a vyhodil, a z povinnosti jsem "to" už dorazil. Ale vám to prozradím předem, jako varování: jedná se o extrémně nezáživnou pseudomysteriózní krávovinu, jejíž děj jsem vlastně ani pořádně nepochopil. Snad něco o jakési nelidské entitě, o duchu lesa nebo přírody nebo o kom, o tajemném kameni s tajemnými znaky, který ani pořádně neuvidíte, stejně jako tajemnou čarodějnou knihu, o psychotropních/halucinogenních spórách, o více nebo méně pošahaných vědcích, kteří se s entitou snaží komunikovat pazvuky, stroboskopem a lidskými oběťmi, to vše natočeno s hereckými ochotníky, epileptickou kamerou a nepřitažlivou amatérskou formou... Zaujme-li "to" někoho, tak mu tímto gratuluju. Já dávám slabou jednu za hezkou Indku (nebo Indiánku?), sekání prstů sekerou, stanový kolík v oku a závěrečné titulky, které byly z celého filmu to nejpovedenější. A zkritizuju aspoň dva scénáristické kiksy: 1.Ukradne-li mi někdo přes noc pod širákem boty a všude kolem se válí mraky všelijakých látek (stan, spacák, oblečení), jistě dál nepůjdu lesem bosý, abych si zrasil chodidla, ale lehce si vyrobím provizorní ovinovačky. 2.Pokud mi nějaký pošuk usekne prsty a chystá se mě zjevně později zabít, tak v případě, že se dostanu z pout, nepraštím ho jen něčím po hlavě a nezačnu utíkat, ale budu ho mašlovat do šišky tak dlouho, dokud neuvidím mozek, abych měl jistotu, že už po mně nepůjde, to je snad jasný jak facka.

plakát

Zvrácená (2021) 

Džej Dý Morgan je sympaťák každým coulem, takže není divu, že jsem mu jeho psychopatického záporáka Negana ve Walking Dead nevěřil nikdy ani vteřinu. Zato postava oportunistického, ale zároveň i charakterního a charmantního novináře Fenna, byla napsána snad přímo pro něho a je radost ho v téhle roli pozorovat. A dalo by se i říct, že jeho role a jeho charisma celý film táhnou. Ovšem zaujalo mě i několik jiných herců a hereček a navíc jsem měl pocit, že celková atmosféra postrádá obvyklou strereotypní šablonovitost, na kterou jsem v podobných filmech zvyklý. A přitom vlastně dost dobře nechápu proč, protože děj je nabušený spoustou obvyklých klišé a nakonec dojde i na klasický poslední záběr, ponechávající otevřená vrátka pro případné pokračování (i když ten záběr byl přece jenom trochu jiný, než jaký jsem očekával a jaký se okatě nabízel). Ani vizuální stránka filmu není kdovíjak oslnivá a připomíná levnou televizní tvorbu, ale díky dobré (=klidné a pomalé) kameře má místy šmrnc áčkového kinofilmu. Zkrátka příjemná, pohledná a záživná záležitost, i když ve skutečnosti ničím extra výjimečná, ani originální.

plakát

Cholodnoje tango (2017) 

Zajímavá kapitola litevských dějin (40. a 50. léta 20.století) je bohužel zprasena poněkud přihlouplým scénářem, konkrétně lovestory tak retardovanou, že by z ní museli hnusem zvracet i jinak perverzní hollywoodští scénáristi. Náklonnost submisivního židovského sirotka k vulgární a primitivní dívce (a posléze ženštině) je křečovitě vyumělkovaná a hlavně trapná. Nicméně ostatní děj (kterým je lovestoryové jádro obaleno) je vcelku zajímavý a podnětný. Přiznám se, že jsem dodnes neměl ponětí o tak velkém rozsahu protisovětského odboje "lesních bratrů" v Litvě a v menší míře i Lotyšsku a Estonsku. Škoda toho červenoknihovního idiotismu, mohla to být působivá variace na Michalkovovo Utomljonnyje solncem, s ním srovnatelná, takhle se jedná jen o průměrnou nápodobu.

plakát

Viking (2016) 

Zaprvé nebýt toho, že jsem si na Wikipedii před projekcí přečetl něco o příslušném období ruských dějin, tak nevím nevím, jak bych ten divácky nevstřícný děj filmu vstřebal. Působí tak zmateně, jako kdyby nejenom střihač, ale i scénárista a rejža byli sjetí muchomůrkami. Ani z Tarkovského Andreje Rubljova jsem napoprvé neměl tak zamotanou šišku. A zadruhé se nemůžu ubránit dojmu, že onen slavný kníže Vladimir I., byl ze všech filmových mužských rolí (a že jich bylo) vyobrazený jako ten bezkonkurenčně největší budižkničemu, přizdisráč a neschopný slaboch, za kterého neustále rozhodovali, bojovali nebo dělali špinavou práci jiní, a který se zmohl jenom na ošukávání na pospas mu vydaných ženských. A fakt, že byl později prohlášen za svatého, protože v Kyjevské Rusi z vypočítavosti nastolil byzantské křesťanství, vypovídá hodně o pokrytectví pravoslavné církve, které si v tomhle případě nijak nezadá s pokrytectvím katolickým. Příběhu pak nasadila korunu závěrečná scéna kolektivního křtu šťastně rozesmátého prostého lidu, kterýžto výjev mi evokoval kýčovité malůvky z jehovistických časáků. Dvě hvězdy za opravdu skvělou výpravu, za nějaké ty syrové rubačky, za psychedelickou scénu s Vikingy plujícími z rozbahněného kopce na lodích do bitvy s Pečeněhy, prostě za působivý vizuál.

plakát

Černobyl (2020) 

Možná ode mne není úplně fér napsat, že jsem po dlouhé době zklamaný z ruského filmu, protože varovné anotace hovořily jasně: Je to fikce a nic než fikce, s fiktivními postavami a fiktivními příběhy. Odehrávající se sice v kulisách vybuchnuvšího Černobylu, ale realitu zobrazující jen rámcově. Prostě taková jednodílná melodramatická telenovela na pozadí černobylské havárie. Ale nemůžu si pomoct nebýt zklamaný, protože samozřejmě nemůžu nesrovnávat s pětihvězdovým seriálovým Černobylem americkým. A zamrzela mě i mizerná ruční kamera, na tu v ruských filmech zvyklý nejsem. Na druhou stranu moje zklamání je trochu vyváženo dobrou dobovou atmosférou, skvělými exteriéry (Kurčatov), zajímavými herci a hezkými herečkami (jako už v ruských filmech obvykle) a slušně atmosférickými scénami z černobylského podzemí, i když tedy fiktivními. Při závěrečné potápečské pantomimě jsem se sice cynicky pochechtával, ale výsledný dojem z filmu nakonec nemám vůbec negativní, tedy na to, že jsem z něho vlastně zklamaný.

Reklama

Reklama