JASON_X

I když tvůrci poněkud přestřelili možnosti posthypnotické sugesce, i když totálně překopali způsob jejího fungování, i když z "hypnotiků" (česky hypnotizérů) udělali spíš telepaty a la Profesor X z X-Men, i když jsem se ve všech těch twistech ke konci už pomalu ztrácel, i když je tedy celý tenhle film z jistého úhlu pohledu kolosální chujovina, nemůžu si pomoct, ale bavil mě, tenhle žánr mám rád. A ve dvanácti bych z něho byl paf. Navíc Ben mi nevadí a Alice byla hezká skoro jako její teta. Sakra četl jsem jako kluk nějaký soubor sci-fi povídek, kde se s hypnotickou sugescí pracovalo a pamatuju si, že spouštěcí heslo v ní bylo "afghánský banánový stánek", ale už si zaboha nevzpomenu, jak se to a kdo to... A google mlčí :(

Specifický subžánr "italský horror" mi nikdy k srdci nepřirostl, neoslovil mě, nebaví mě, nerozumím mu. A ani tenhle jeho zástupce není výjimkou, ačkoliv se v něm šprechtí anglicky a odehrává se ve Státech. Viděl jsem (jak vidím v komentářích) kdysi před léty i jeho předchůdce od stejného rejži a dopadlo to podobně. Napsat, že se jedná o "mindfuck", se mi zdá jaksi nepatřičné, protože pod pojmem "mindfuck" si představuju něco nesrozumitelného a zároveň i umělecky (filmařsky) hodnotného, rafinovaně jinotajného, jako třeba některé pozdní Lynchovy filmy. Tohle ale byla myslím jen prachobyčejná slátanina, nehodná nějakého dalšího hlubšího rozboru a přemýšlení o ní. Do koše s tím, slabá druhá za pár zajímavých výjevů a jakž takž zajímavou první polovinu.

Co, já tohle veledílo ještě nemám okomentované?! Inu v časech mého dětství obrovský kult, aspoň mezi mými vrstevníky. Pamatuju na zuřivé bitky s dlouhými pravítky o přestávkách... Když jsem skákal ze školní lavice s napřaženým pravítkem mezi chumel "bojovníků" s válečnickým pokřikem "Sandokan!", určitě jsem se v tu chvíli cítil opravdu jako Sandokan, tygr z Mompracemu, byl jsem v džungli nebo na pirátské fregatě a ne v učebně, a v ruce jsem netřímal pravítko třicítku, nýbrž metrovou mačetu. Ale kdysi před lety (ještě před mým členstvím na ČSFD) jsem udělal tu zásadní chybu, že jsem si tuhle nostalgickou srdcovku stáhl a znovu zkouknul... No, popravdě proklikal. Cože, tahle retardovaná, kostýmní a užvaněná italská telenovela že je TEN Sandokan? Se zmalovaným kašparem Bedim, téměř bez jakékoliv akce a napětí? A ta tuctová zmalovaná čůza Marianna že má být ona "perla z Labuanu"? Eh, strašlivé zklamání a třetí hvězda jen z nostalgie. A taky tedy za ten titulkový song, je pořád skvělý (samozřejmě že ten originální, italský, ne ten kvazi od Hložka s Gottwaldem).

Nečekejte klasický kolonialistický dobrodružák, a nebudete možná potom zklamaní. Jedná se o dobrodružák notně stylizovaný, vyváženě multikulturní, s důrazem na obrazy, dialogy, na vztahy mezi postavami, i jejich kostýmy a účesy... Zprvu to vypadalo, že půjde o cosi na způsob telenovelického Sandokana z časů mého dětství. Ale nakonec se to nečekaně (a příjemně) zvrtlo kamsi směrem ke Coppolovi a Malickovi. A líbilo se mi to a skvěle jsem si to užil! A víte, co mi během sledování docvaklo? No přece "Brooke, bílý rádža ze Sarawaku"... No to byl přece ten hlavní záporák ze Sandokana! Ale zdejší Brooke je (až na exaltované finále) vyobrazený jako humanista, romantický idealista, odpůrce násilí, snílek s duší básníka, zasněný pozorovatel, obdivovatel přírody, člověk měkký, slabý, nerozhodný, prostě žádný gauner jako v Sandokanovi, ani rázný vládce jako nejspíš ve skutečnosti.

Hm, taková pěkná špionážně gangsterská krimi to bývala mohla být, temná, syrová, nebýt ovšem toho jejího pokoutně podsunutého ideologického poselství sluníčkářskou produkcí. Na mě ovšem působilo spíš opačně - při finále s patetickou zpovědí ublíženého dobráka Moktara jsem nevěděl, jestli se mám spíš cynicky smát a nebo zvracet. Akce za pět, zápletka a pointa sotva za jednu. Ale co se takhle příště vybodnout na politikaření a moralizování, a obsadit hlavní role nějakého akčního řežebného bijáku postavami brutálního Adama a nějaké novodobé brutální Nikity? Mohla by ji hrát klidně Adamova odbarvená kámoška-agentka, fajn typka, která bohužel nedostala moc prostoru.

Dvoumetrový pokérovaný svalovec Emon, xichtem trochu připomínající mladého Fanánka, bývalý člen amerických commandos, rube v tomhle šťavnatém filipínském fláku zombíky napravo i nalevo. Rukama, nohama, nožem, sekerou, bouchačkami, nebo vším co mu přijde pod ruku. Až potud spokojenost a omšelé kulisy filipínského lapáku a posléze činžáku vytvářejí vhodné rubací prostředí. Ale rejžovi šlo bohužel i o nějaký ten přesah. A tak film obsahuje ještě i složku lyrickou (Emon moc moc miluje svou ženu, dcerku i svého subtilního vězeňského kamaráda), ale hlavně složku progresivně korektní - jeho malá dcerka je totiž hluchoněmá, což už začíná být klišé jako prase. Ale nic teď tedy už nebrání tomu, aby se film mohl letos směle ucházet o nominaci na zahraničního Oscara.

Moje fatální náklonnost k vyvražďovačkám je sice jedna věc, ale druhá věc je i nechuť k podobným užvaněným sebeparodiím a teatrálnímu přehrávání aktérů. Tedy stejné neduhy, jako u posledního (loňského) dílu. A taky vesměs stejné (a tedy bezduché a nesympatické) postavy. A hlavně kvůli nim nejdu o hvězdu výš, i když bych rád a i když jsem o tom uvažoval, stejně jako minule. Je v tom ovšem několik dobrých scén i detailů a za ztrátu času šestý Scream rozhodně nepovažuju.

S každým dalším dílem téhle slabomyslné série, s její až na půdu trapnou "mytologií", dějem i dialogy, se víc a víc divím, kolika lidem z mého okruhu přátel a známých se tyhle pozérské šaškárny s prkenným Reevesem líbí. Ale jo, proč ne, já taky žeru všelijaké mozkovýplachy. Ale tady jsem při některých scénách fakt trpěl jako zvíře. Řežby jsou sice rádoby brutální a syrové, ale já si při nich všímal hlavně jejich totálně retardované choreografie a Reevesovy nemotornosti. A ta úchylná stopáž... A taky mám obavy, že u "pouhé" tetralogie nezůstane, protože závěr je nejistý. A tak jediným pro mě zapamatováníhodným gagem z celého filmu zůstane jedna scéna z Tokia: sexy Japonka v černé kůži se sápe vzhůru po nohou a posléze po zádech do schodů plazícího se tlusťocha, používajíc nože v rukou coby cepíny, rozkošné (37.20 WEBRip).

Tohle by bývala mohla být prvotřídní pětihvězdová psychologická kriminálka. Ale jsem už otrávený ba znechucený z toho, jak všemožní "pokrokářští" užiteční idioti křečovitě cpou do svých filmů angažované zápletky, protože se to od nich jaksi očekává (od jiných užitečných idiotů). V tomhle případě to jsou opět obligátní gejové a obligátní bělošský rasismus. Stává se z toho už protivné a trapné klišé, ale "filové" budou jistě radostně tleskat pacičkami. Jinak je to ovšem záživná přímočará kriminálka, noirová, neveselá až těžkomyslná, s neokoukanými pohledy na Montreal, se zajímavými a osobitými postavami (a to i včetně oněch povinných gejů), s výrazným hlavním záporákem, se skvělou a uvěřitelnou Shailene v hlavní roli a s docela překvapivým finále, kvůli kterému taky nakonec zaokrouhluju nahoru.

Pokud se vám taky už od začátku nějak nezdál ten Afghánistán s asfaltkami, podezřele upravenými cestami, neafghánskými domy a vegetací připomínající vám dovolené ve Středomoří, pak jste měli recht - točeno ve Španělsku. A s takovými na první pohled nedůvěryhodnými exteriéry se působivost filmu rapidně snižuje. To sakra tvůrci nemohli najít nějaké věrohodnější lokace mimo Evropu? Plus kýčovitě patetický a nevěrohodný příběh s nevěrohodným Gyllenhaalem k tomu rovná se průměrné válečné melodrámko. A že na jednoho mrtvého Amíka připadnou ca dva tucty zabitých tálibů, nebo že letecká pomoc z nebes (a la deus ex machina) přichází přesně v momentu, kdy dojde střelivo a tálibové jsou jen pár kroků od vás, tak to už u tohohle druhu filmů ani nepřekvapí. Příště si zase radši pustím nějakou tu pohádku o přízracích, upírech, nebo zombiích, než o hraní si na vojáčky.