Miris kiše na Balkanu
Recenze (2)
Viděno na Letním filmovém maratonu ve Vsetíně v podobě sestříhané filmové trilogie. Nejvíce mě nadchla první část historické ságy o rodině sefardských židů. Chytla jsem se na udičku a na další pokračování se vyloženě těšila. Zatímco v první části se postupně seznamujeme se všemi členy početné rodiny Salomů (sourozenci Buka, Blanki, Riki, Nina, Klára a Atleta), v části druhé již je prostor věnován převážně dvěma postavám (kariéře baletky Riki a její setře Blanki) a o ostatních téměř ani zmínka, což byla trochu škoda. Třetí část se odehrává v době druhé světové války. Celkově vzato byla série Vůně deště na Balkáně velmi příjemným zpestřením festivalového víkendu. PS: Režisér seriálu Ljubiša Samardžič údajně usiluje o uvedení seriálu v některé z českých televizních stanic. Tak jsem zvědavá, zda jeho úsilí nebude marné. ()
Z již zmíněné filmové trilogie promítané na Festivalu Srbského filmu ve Vsetíně, zapůsobila na mne nejvíce část poslední - jež pojednává o hrůzách války a holocaustu, ale také část první, která nás seznamuje s rodinou sefardských židů v Sarajevu, někde mezi lety 1914- 1944. Snímek nás přenáší do historie osidlování Balkánu, přibližuje nás k lidem odlišných kultur a vír, což byl zřejmě primární záměr pana Samardžiče v tomto filmu. Druhou část filmu, která vesměs pojednává o baletní kariéře nejmladší členky rodiny Riky a dále o vztazích starších dcer, bych možná trošku zkrátila, protože svým rozsahem působí malinko zbytečně "telenovelově" ... Každopádně všem, kteří nenavštívili festival na Vsetíně vzkazuji, ať litují, že se nezúčastnili, protože to byla jedna z nejpříjemnějších kulturních akcí v Česku vůbec a pan Ljubiša Samardžič na živo, byl naprosto neuvěřitelný a charismatický chlapík, který ví co chce, ví, kam směřuje a v co věří. A to je vzácnost! ()