Arrugas
Wrinkles
Režie:
Ignacio FerrerasKamera:
David CuberoHudba:
Nani GarcíaHrají:
Tacho González, Álvaro Guevara, Mabel Rivera, Raúl Dans, Mallory Moye, Bill Parks, Cullen McCarthyVOD (3)
Obsahy(1)
Ignacio Ferreras staví svoji jímavou studii přátelství dvou seniorů na neodolatelně sympatických, avšak uvěřitelných postavách a na umně vystavěném civilním příběhu. Ten se odvíjí od fantazií, úzkostí i zapomnětlivosti svých protagonistů a se stejnou lehkostí jako oni přechází od přítomnosti k minulosti a zase zpět. Pro svou myšlenkově podnětnou, a přesto univerzálně přístupnou reflexi stáří zvolil režisér techniku jednoduché, od detailů oproštěné ruční animace. Takový přístup je sice na hony vzdálen dnešním možnostem digitální replikace reality, avšak jistou omezenost v rozhýbanosti kresby bohatě vynahrazuje citlivé vystižení gest a výrazů tváře postav, připomínající práce Raymonda Briggse. Divák si tak může vychutnat množství jemných psychologických detailů, doprovázených realisticky věrnou zvukovou stopou. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (53)
Kreslené drama pro malé i velké diváky překvapí jednoduchostí, ohromí trefností a dojme upřímnou osudovostí. I když se animace zdá obyčejná, na první pohled doslova nedokonalá, po shlédnutí prvních pár minut víte, že pokud jste kdy o stáří vážně přemýšleli, od obrazovky neodejdete. Konfrontace s vlastními postoji k procesu stárnutí a nevyhnutelnosti konce se neobejde bez úvah o závislosti. Navíc tušíte, že je to celé o kooperaci s vlastní rodinou, která vás buď odloží nebo ne. K napsání scénáře se všemi přesně pojmenovanými detaily, měli autoři určitě osobní i profesní zkušenosti. Všechny ty zvuky zářivek v opuštěných chodbách, přeslazené tóny pečovatelek, čachry s medikací rasta pečovatele, dojmologie image instituce, spoléhání se rodiny na nová přátelství odloženého (rozuměj nechtěného) seniora v subpopulační homogenitě domova důchodců nebo pospávání při aktivizacích si troufám doporučit jako povinnou průpravu každému dítěti, z kterého jednou bude dospělák a bude řešit, jak s námi, svými rodiči, naloží. Resp. kdy nás naloží do auta a vyloží v nějakém takovém "přepychovém" zařízení, abychom tam dožili po boku jiných starých bláznů, s kterými zpravidla máte toliko společné dvě věci: za 1. stáří s perspektivou inkontinence, imobility a intelektuálních změn a za 2. chudáky děti, které si Vaším slinícím koutkem nechtějí kazit nejlepší roky svého života. ()
Španielska animovana exkurzia do domova dochodcov dopadla na vybornu! Okrem izolacie od vonkajsieho sveta a (mo)mentalneho chradnutia, ktore je v tejto institucii na dennom poriadku je vo vraskach zakomponovana aj silna davka humoru a nadsazky. Nutnost pre kazdeho kto ma obavy, ze po tom co nebude v dochodkovom veku schopny udrzat moc alebo myslienku skonci v strasnych utrapach v domove dochodcov. Ako konstatuje jedna z hlavnych postav: "dolezite je neupadnut do depresie!" V opacnom pripade uz ostava len sledovat parte vo vykladoch alebo Hanekeho Lasku. :) ()
Snad první dobrý film na Filmbox Family, jinak tam vysílají samé šunty. Animace na dnešní poměry strohá, ale příběh skvělý, aspoň mne osobně chvílemi nutil i k zamyšlení. ()
Hanekeho Láska a teď tohle .... Moc ráda poslouchám španělštinu. Krásná hudba. Kouzelný druhý konec. Žijme, dokud můžem ! ()
Smutný, pravdivý, dojemný a s citem natočený. Natolik depresivní, že ten, kdo se bojí stáří si asi po dokoukání filmu vrazí ovladač do oka. Rozhodně stojí za shlédnutí. ()
Rozkošné. Už se těším do domova důchodců :-) ()
85% ()
Kdyby mě někdo řekl, že budu slzet nad španělským kresleným filmem z prostředí domova seniorů, budu ho mít za starého blázna. Lidičky, je to pecka. ()
" Tady sa dá jenom žrát, spát a srát...!" ()
Nesentimentální a přesto dojemný film o stáří a nemocech. ()
Nebol by som povedal, že animovaný film o dôchodcoch v starobinci môže byť tak podarený. Nie všetci majú na hotel Marigold, ale môžu mať šťastie na spolubývajúcich. :-) ()
Skvěle přenesení pocity senilního dědy na diváka. Zmatenost, zoufalství, ale přesto krása. ()
Vrásky Jedná sa o španielsky animovaný film ktorý určite chytí za srdce a dojme k slzám, no mňa osobne áno aj keď tvrdím že sú moje slzné kanáliky suché ako letná púšť Attacama ;)). Príbeh nás pomaly prevádza a zoznamuje s postavami v domove dôchodcov čo evokuje pokojnú atmosféru rodinného krbu, čo neskôr začne nabúravať zasvätenie sledovateľa do problematiky a chorobopisu staroby. Smutnú a depresívnu atmosféru ešte viac dokresľuje hudba a vývoj deja. Tento film by som nehodnotil nijak inak než kladne, napriek jeho atmosfére a to len pre to že má hlbokú myšlienku, a to úcta k starším a sila priateľstva čo znie ako klišé ale opak je pravdou. ()