Hemel
Režie:
Sacha PolakScénář:
Helena van der MeulenKamera:
Daniël BouquetHrají:
Hannah Hoekstra, Hans Dagelet, Rifka Lodeizen, Mark Rietman, Eva Duijvestein, Barbara Sarafian, Ward Weemhoff, Ali Ben Horsting, Elske Rotteveel (více)Obsahy(1)
Svým líčením nutkavého a značně nekonvenčního sexuálního chování mladé ženy, včetně popisných záběrů jejích intimních partií, připomíná Hemel zpočátku jakousi ženskou verzi Studu. Debutující režisérka Sacha Polaková však věnuje stejnou pozornost také složitým rodinným vazbám, jež utvářejí hrdinčinu osobnost a podmiňují její chování. Hemel (v holandštině nebe) má velice silnou vazbu na otce. Tak silnou, že jejich vztah často působí spíše jako partnerský svazek než jako zdravé pouto mezi rodičem a dítětem. Obrazově vytříbenému filmu, zachycujícímu onen bolestný okamžik, kdy se dcera musí vymanit z této citové závislosti, dominuje mimořádný výkon začínající herečky Hannah Hoekstraové. Její Hemel je bezohledně sebevědomá, impulzivní a neomalená, zároveň však křehká, zranitelná a toužící po blízkosti. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (1)
Recenze (18)
Hemel. Slečna Nebe, která se postupně promění v ubrečené a ucajdané filmové Peklo. Můžete ji nenávidět, můžete ji milovat, je mi to celkem jedno (tedy, pokud se chcete kamarádit se Sachou Polak, tak musíte postavu mít rádi, sama to říkala) - já jsem věřila (naivně) tomu, že se z pseudointelektuálních kapitolek příběh rozvine v něco, co má hlavu a patu. Má tolerance k rádoby hlubokým kecům hlavní hrdinky bohužel někde za polovinou filmu vzala za své. Komplexní postava? Kdeže. Nedočkala jsem se ničeho, jen krve z nosu a narychlo načmáraného portrétu uplakané znuděné, rozmazlené tátovy holčičky. ()
Liberální / bez zábran (např. explicitní zobrazování nahoty, mluva…) / psychologická / možná až záměrně kontroverzní dramatická mozaika výsečí z života zrzavé nymfomanky jménem Hemel (= Nebe) se po většinu času zdá zajímavější vizuálně, nebo i prožitkově, než obsahově, po skončení si tak nejsem úplně jist. Hemel má co říct! ~ Tento nizozemsko-španělský artový snímek je strukturovaný do osmi kapitol, přičemž by jejich posloupnost mohla být úplně v klidu různě variována. To nepokládám za nedostatek, ale za přednost. Od zobrazování protagonistčina nekonvenčního sexuálního života se pozornost plynule přesouvá k odpovědi na otázku, proč taková je, proč se tak chová, k její mimořádně silné citové vazbě na otce, jenž na ni od malička rozhodujícím způsobem působí, utváří její osobnost i podmiňuje chování. Jejich vztah, vztah otce a dcery, mnohdy působí až patologicky. ~ S Shame bych Hemel nesrovnával. Hemel NENÍ ženskou variantou McQueenova filmového opusu, to je zcela liché přirovnání. Jediným výraznějším styčným bodem je ona (jeho i její) nemožnost či snad neschopnost navázání pevného a trvalého partnerského svazku, citová vyprahlost a promiskuita. Všechny okolnosti na pozadí chování obou postav, resp. jejich vnitřní charakteristika se však liší. Pokud se autorům tohoto snímku něco povedlo, tak vylíčení vlastností i pocitů hlavní hrdinky, mohu-li vůbec použít tento termín. Spíš nechtěné hrdinky. Je velice spontánní, impulzivní a pudová, z čehož i plyne její pestrý sexuální život, i možná až hrubá (viz např. její smysl pro humor), na druhou stranu však i křehká, zranitelná, bezbranná, pochybující, tápající… ~ Agilní, odvážný přístup mladé začínající režisérky je patrný, stejně jako občasné zbytečné tlačení na pilu a již zmíněná snaha šokovat. I tematická přesycenost (láska, sex, bolest, smrt, citové nenaplnění, vztah otec − dcera atd.) je spíše na škodu, i když všechna tato téma jsou svým způsobem příbuzná. Ale jak se říká (a je pravdou), vše souvisí se vším... ~ ~ Bylo to úžasný. Ze všech mužů jsi do mě pasoval nejlíp. A že jich bylo hodně. ()
Sexuální trampoty v rozkroku veselé Miss Buchenwald nejsou zrovna pro estetického diváka vhodným filmem na sobotní večer, a to ani jako rozcvička před manželským sexem. Explicitní pičóza, natočená speciálně pro upocené, uhrovité návštěvníky festivalových kin s velmi flexibilním zápěstím, které nevyděsí pohled ani na osvětimskou pornohvězdu, protože jim tatínek při prvních polucích zafajrvoloval nahé baby. Mě jímala čirá hrůza, otřásal jsem se hnusem a myslel na nějakého fešáckého hlodavce. Zase nebudu mít nejmíň týden chuť na šťouchané brambory! ()
Hannah Hoekstra se mi hodně líbila v The Canal, kde si střihla pouze vedlejší roli, ale díky tomu jsem objevil film Hemel. V průběhu filmu mě napadlo, že jde o nizozemskou variaci na Ozonovu Jeune et jolie, přestože byla asi natočena dříve. Hannah se ve filmu vyskytuje více svlečená než oblečená a bloumá životem a to poměrně beznadějně. Je to v podstatě smutný film o atraktivní a svým způsobem tajemné ženě, v jejímž životě dominuje hledání sebe sama a utápění v sexu. Zase mě to přivádí k Jeune et jolie i s podkresem melancholické hudby. Není to film pro masy, ale nemusí nadchnout ani náročnějšího diváka. Mně se trefil do nálady. ()
Přišlo mi, že film tak trochu pracuje s představou, že ženy nejsou ze své podstaty schopné žít promiskuitním životem. Hemel má problémy a má jich hodně: jediný muž, s kým mám úzký intimní vztah, je její otec; ne náhodou jsou tři scény s náhodnými partnery v podstatě o tom, že ji k něčemu nutí nebo jí ubližují. Nevázaným sexuálním životem se tak Hemel spíše snaží kompenzovat citovou vyprahlost svého života; není to ani tak její volba jako spíše jediná možnost. Všechny poměrně grafické sexuální scény se odbydou hned zkraje, takže pak už jen hodinu zíráte na to, jak je Hemel neschopná normálního života a normálních vztahů. Ty záběry jsou občas tak dlouhé, že budete mít čas si tu definici "normálního" důkladně promyslet. ()
Reklama