Český žurnál - Série 4 (2016) (série)
Don’t Take My Life
Obsahy(1)
Na osobním příběhu a zkušenosti s exekučním řízením seznamuje autorka Andrea Culková s exekučními praktikami v Česku a v příkladech ze zahraničí se snaží české legislativě naznačit cestu z bludného kruhu... Exekutoři slaví u nás 15 let své existence. Skoro milion lidí je v exekuci. Je to důkaz toho, že exekutoři efektivně pracují nebo by nás to číslo mělo spíš děsit? Jak je možné, že tak obrovské množství lidí skončilo se zablokovanými účty? Kde je problém a koho se týká? Je na vině neschopnost odložit svou spotřebu a dostát svých závazků, v systému poskytování úvěrů a nebankovních půjček, v nesmlouvavých zdravotních pojišťovnách, v lajdáctví lidí nebo v samotném systému exekucí. „Jak se ukazuje i systém oddlužení není pro mnohé lidi dostupný a často nepřináší optimální řešení...." říká režisérka Andrea Culková. (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Tohle není dokument o exekutorech, ale hlavně o lidské blbosti. Potvrzuje jen, že lidé jsou finančně negramotní, viz řidič, co si půjčí na televizi, anebo totální lemplové, viz paní režisérka, co si nezařídí dosílku a má všechno na háku. Jestli mi je ale z něčeho u tohoto dokumentu zle, tak z toho, jak režisérka využívá vlastní děti k ždímání emocí. ()
Autorka zdokumentovala pouze, že tomu vůbec nerozumí a je jí to stále úplně jedno. Dodnes netuší, kde udělala chybu a svádí to na ty, které po letech ne(za)placení vidí. Stejně tak ty další dojemné případy - hloupost a chyby nijak nesouvisející s exekutory či exekucí samotnou. Zcela pomíjí, že třetina těch lidí v exekuci jsou rodiče neplatící výživné svým dětem - tedy dlužníci, jejichž věřitelé jsou na tom ještě hůř - podobně jako ten dlužník, který si před svou placatou televizí hrál na svém notebooku v novým nábytkem vybaveném bytě, zatímco jejich děti chodí v oblečení za 20 Kč z hrabáku a nemá na svačiny. Manipulativní, zavádějící a pro každého, kdo se orientuje, hloupé. Přitom se autorka dostala na okraj i skutečně zajímavého tématu, skutečného důvodu těch "dojemných" osudů - lichvářských "mafií" organizovaných od původních seriozních věřitelů (banky), přes pohledávky odkupující/inkasující strukturu společností (Kypr, Lucembursko atd.), spřátelé advokáty, rozhodce (soudce?). A pokud by autorka nebo Pelikán chtěli vědět, které to jsou, zrovna EKČR by na ně mohla v klidu ukázat (ostatně, tolik subjektů vymáhajících tisíce postoupených pohledávek tu zase není). ()
Jen jsem to pustil,a je mi špatně.Za prvý z autorky co tam jako zkouší,situaci nechala dojít do stádia tragédie,16 litrů za vodu a kdoví cosi a hned exekuce? Tak si natočí zoufalců dokument kde si pobřečí a hází to na ostatní.....Přitom lidi jako je ona dáva vydělávat exekutorům,firmám kteří se chovají jako hyeny o tom žádná. Přeci jen autorka vypadá gramotně a konkrétně u ní to nechápu. Srovnávám to se svou bohatou zkušeností,dluhy se musí prostě platit, exekuce není otázka měsíce neplacení,s bankou se dá domluvit,ale lidi na to prostě se..,čekají co bude,pak nastoupí žraloci a je konec..Bohužel je pravda že i při sebelepší vůli to pak nejde zvrátit,takovej bordel co tady je děs jako rakovina. ()