Obsahy(1)
Mix opakujících se záběrů z benátských ulic, který doprovází koláž zvuků a hlas, který předříkává abecedu. (J.Connor)
Videa (1)
Recenze (12)
Na hodnocení se asi nejvíc odráží moje slabost pro černobílou fotografii, hudbu A. Vivaldiho (jeden z koncertů pro sopranovou zobcovou flétnu a "Zima" z Quatro Stagionni) a nejhudebnější z řečí - italštinu. Další z Greenawayových experimentálních rozkladů filmu. Něco jako Braquova Dívka s kytarou: když odejmeme filmu dějovou náplň a ponecháme jen obraz a zvuk podobá se to kubistickému obrazu, který odvrhuje perspektivu, prostorovost, ba dokonce samotný tvar. Ale stejně jako kubistický obraz si film bez příběhu může ponechat estetické kvality a působit na diváka (ale kolik jich je schopno tohle ocenit, že...). ()
I filmy Kurta Krena měly jasnější pointu... ()
Vcelku zajímavá podívaná, která mi připomněla mj. i slavného "Muže s kinoaparátem" z r. 1929 od D. Vertova. Jako subjektivní zajímavost hodnotím i skutečnost, že na některých záběrech je zde vidět moje jméno - "Standa" - napsané na zdi, kolem které chodí lidé :) ()
Což o to, záběry jsou to pěkné, pěkně se střídají...ale nic víc. ()
Už v tomto krátkém snímku je jasné, že Peter Greenaway má úžasný smysl pro rytmus, který více rozvine ve svém dalším díle. Oceňuji, chápu, ale zatím mě to dostatečně neoslovilo... ()
Reklama