Bez kormidla

V poslední době začínám mít pocit, že u hudebních filmů nabývám prožitků, jaké mi žádný jiný žánr ani z poloviny nenabízí... Bez kormidla je film, který Vás vtáhne do života jednoho zlomeného člověka, který objevil v hudbě novou životní sílu. Parádní snímek, kterému vévodí naprosto parádní Billy Crudup, který zde toho typického sarkasmu nerozdává tolik, ale i tak jasně táhne (z mně nepochopitelného důvodu je v obsazení uveden až na zahanbující třetí pozici). Spokojený život jednoho kravaťáka skončí se sesype činem třetí osoby, kdy navíc scénář si dost dává záležet, aby divák hned od začátku nebyl úplně zorientovaný, co že se vlastně stalo.. Není to velkej film, není to ani typicky šablonovitej hudební příběh, naopak vymyká se prvkem ostřílenýho kravaťáka, kterej si seskupí boyband. Mimořádně potěší pár takovým milých datailů, který jakoby někdo schválně přidal, abych se nad nimi usmál (pšeničné pivo nebo Paparazzi). Hudebně jde o parádní práci, kterou podporuje překvapivě výborně zpívající Billy Crudup. Naprosto vyhovující good-feel zážitek, kde jsem za pár babek dostal super film, ke kterému bych se rád ještě někdy vrátil. 80% (16.11.2022)

Malej film o tom, kterak se otec vyrovnává se smrtí syna, kterej se stal obětí střelby na půdě univerzitní knihovny. Jediný co mu po něm zbylo, bylo písničky, které syn složil. Film režíruje debutující herec William H. Macy, který se obtížné látky zhostil statečně. V jedné z vedlejších rolí, co by talentovaný kytarista, září Anton Yelchin. p.s. Soundtrack je bez přehánění skvělej. (13.09.2016)

Režijní debut Wiliama H. Macyho, který byl zároveň spoluautorem scénáře - to tedy smekám..! Už dlouho jsem neviděl, aby tak "malý" film měl tak velký přesah - o skvělé muzice a nečekaně překvapivé změně v půlce filmu nemluvě. Jediná výtka tak směřuje pouze k českému názvu, který - na rozíl od původního "Rudderless" - o filmu nic nevypovídá. Zajímavé je, že W. H. Macy o pár let později sám zamlčel podstatnou skutečnost, související s podvody u přijímaček na amerických univerzitách - jeho manželka (ve filmu hraje Samovu manželku) byla dokonce odsouzena ke 14 dní vězení, 250 hodin veřejně prospěšných prací a pokutě 30. 000,- USD. (21.10.2020)

Ano je to tak, hudba dokáže člověka povznést když je šťastný, ale dokáže také pohladit a povzbudit, když je člověk na dně. Alespoň u mě to tak funguje. A hudba hraje důležitou roli i v tomto filmu. Na začátku je obrovská tragédie, jejíž detaily jsou divákovi servírovány postupně během filmu. Mezi tím hraje hudba a té je tu dost. Mému rockerskému uchu sice nelahodící, ale já jsem tolerantní člověk. Každopádně teď už nebudu mít rád Williama H. Macyho jen za Fargo nebo za nesnesitelného Franka z Shameless, ale i za tento silný a neotřelý příběh. (11.03.2016)

Po shlédnutí mám celkem smíšené dojmy. Film si hraje na příběh o otci, který tragicky přišel o svého syna a snažil se s tím bojovat. Později pak pochopí, že i na této události byla jedna pozitivní věc a to synova tvorba, která ho vytáhla mezi lidi a vystupování. Tam se seznámí s dalším kytaristou a začíná další minipříběh o o pozvolném založení kapely se vším, co k tomu patří. (SPOILER: Děj nabírá jiný směr, když se dozvíme, že jeho syn nebyl nešťastnou obětí přestřelky, nýbrž samotný útočník, který zabil 6 studentů. Najednou se vysvětluje počmáraný hrob i nenávistné chování jeho přítelkyně.) Film má spád a rozhodně jsem nečekal podobné rozzuzlení ani poněkud smutnější závěr. Přesto to na mě působilo, jako hudební drama a v žádném případě komedie. Nebo se snad někdo zasmál? Nejsilnější stránkou je rozhodně scénář, který si nadprůměrné hodnocení zaslouží. 75% (09.07.2015)