Lovu zdar!

Ve filmu lze vidět odporného katolického kněžíka, který svoje lovecké machrování vplétá do průběhu mše a s rukama (doslova) od krve rozumuje v lese o stvořitelských rukou Božích, safari zubaře, který vedle trofejí a zážitků sbírá také mlýnky, elektroměry a vyřazené Nokie, amatérského básníka, který recituje své kostrbaté verše o jelenech a bizarní názvy ještě bizarnějších odborných studií, a debílka z Českomoravské myslivecké jednoty, který blouzní o významném podílu požívání zvěřiny na vývoji lidského mozku. Tyhle fořty jsem nikdy neměl rád a potěšilo by mě, kdyby se safari zubař napříště rozhodl ulovit a vycpat Jardu Palase, dlouholetého předsedu Jednoty, silné lobby, která tyhle úchylné zelené střelce s netrpělivými prsty na spouštích zastřešuje. Jinak ovšem výborný dokument, protože ti výše popsaní lidé si vůbec neuvědomují, co všechno o sobě před objektivem vlastně prozrazují. (07.03.2015)

Myslivost a náboženství jde v dokumentu ruku v ruce, což je pro mě nová ale pochopitelná informace. Křesťanství přiřklo člověku nesmrtelnou duši, zatímco ostatním zvířatům ji odepřelo. Patrnost nadřazenosti člověka nad vším ostatním a hraní si na bohy je patrná v momentně, kdy dva střelci rozjímají nad momentem, kdy zvíře zabijí. Jeho smrt chápou jako jejich racionální rozhodnutí, které je tím pádem neoddiskutovatelně správnou volbou a umírání jedince bagatelizují na zlomek vteřiny, které zvíře ani nemůže vnímat. Kontrast k tomu vytváří záběr střeleného jelena, který krvácí a snaží se utéci, posléze však upadá a v agonické křeči umírá. Jen tento samotný krátký záběr trvá několik vteřin. Již v Genesis je pak věřící nabádán ke správě krajiny, zvířat a všeho na Zemi dle jeho uvážení. Komu tato garance k zabíjení většinou čistě pro zábavu nestačí, či je okolnostmi donucen k racionálním argumentům, nachází v dokumentu hned několik výmluv. Zejména tedy kvazi-vědeckých poznatků typu „člověk je díky masu chytrý” – správné tvrzení je, že se mu mozek rozvinul z několika jiných důvodů a to především díky sociální interakci nutnou k lovu velkých zvířat v době nedostatku nemasné potravy a „člověk jedl maso po většinu dobu své existence” – faktem je, že jej konzumoval malou část své evoluce a až na velmi krátké výjimky pouze ve formě hmyzu. Poté zdánlivě logičtější dedukcí, kde myslivec vystupuje jako ochránce přírody, jelikož redukuje přemnožené a vadné kusy. Nezbytně důležitá činnost, kterou myslivci musí stále zastávat, jelikož i v 21. století pytláci a někteří nezodpovědní myslivci střílejí přirozené predátory, které se sem pokoušejí někteří lidé znovu vysadit, je ze zobrazené reality diskutabilní. Predátory lovci střílejí především kvůli trofeji a také kvůli konkurenci - koho by pak stříleli, kdyby jim jejich živý cíl sežral vlk či rys, který ji nezbytně potřebuje k obživě. Smutným faktem je, že myslivci svou činností suplují právě tohoto predátora, kterého naše příroda postrádá. Z nalezené záliby v lovu (někteří myslivci v dokumentu říkají, že zastřelení zvířete je lepší než orgasmus) pak ale tohoto predátora jako konkurenci prostě střílejí a jejich činnost, tedy koníček, může pokračovat. Zabití predátora je samozřejmě nelegální. Idyla střílení pouze nemocných a jinak vadných kusů selhává také v momentě, kdy si myslivci pěstují ptáky od mláděte v umělém chovu a poté je vypouštějí na svobodu pouze za účelem okamžitého zabití. Při této činnosti je vyzdvihována ritualizovanost (kulturní tradice), kterou naštěstí jiní myslivci diskreditují. Naprostých přešlapů, nepravd, dichotomie uvažování a neustálého schovávání se za racionální argumenty nezbytné ochrany přírody pro prachsprosté vraždění je dokument opravdu plný. Jsem rád, že tento snímek existuje a nikdy bych nevěřil jak jednoduše dokáží myslivci podkopat svou vlastní činnost. (22.08.2015)

Jedinečný a zábavný dokument . Člověk musí obdivovat s jakou zasvěceností lovec ze safari zná, obdivuje a miluje zvířata natolik, že jejich zabití je jedinou možností, která může ukojit jeho žárlivou lásku, která nesnese odloučení od milovaného objektu. Dokument je vlastně metaforou metafyzického základu vlastnické lásky, která se ukojuje, nikoli v uznání druhého, ale v jeho naprostém zničení, a tak zrušení možnosti jeho ztráty a věčném přivlastnění v podobě trofeje (01.03.2015)

Z tohoto dokumentu není úplně patrné, na čí je autor straně. Vlastně bych řekl, že jeho pohled je docela nestranný a neutrální. To mauzoleum karikatur ze sebe dělají účastníci dokumentu zcela sami. Na ploše zhruba jedné hodiny dostanete přehlídku paradoxů a protimluvů, kterým protagonisté evidentně sami věří. Nebo aspoň doufají, že jím uvěří diváci. Protože komentovat krásného lva řečmi o respektu, kráse přírody a pak ho opakovaně několikrát střelit ("Pojistil jsem to přestřelením nohy v kloubu..."), to je vážně čirá hrůza. Následuje ulovení hrocha a odřezání jeho hlavy pro trofej nebo přednáška pro děti o tom, jak by každý měl něco sbírat (trofeje). Hláška myslivce "To není zabíjení. To je ukončení života po zralé úvaze" je pak vlastně reprezentativní vzorek rétoriky této bezduché nimrodské scény... (14.11.2016)

U dokumentů tohoto typu je silná tendence dosazovat, jaký by měl a neměl být. Jaktože to není kritičtější? Jaktože to jasně neříká, že lov je fuj?! Ale požadujeme snad po každém dokumentu, aby nám zcela jasně vymezil, co je správné? Představa, že dokument musí vždy za každou cenu hodnotit, je podle mě scestná. (29.05.2015)