Namyeong-dong 1985
National Security
Režie:
Ji-yeong JeongScénář:
Ji-yeong JeongHrají:
Won-sang Park, Kyeong-yeong Lee, Cheon-hee Lee, Bang-woo Dong, Byeong-gil Kwon, Dong-soo Seo, Seong-geun Moon, Ee-seong Kim, Seong-geun Park, In-hyeong Kang (více)Obsahy(1)
Aktivista Kim Geun-tae byl v roce 1985 před očima své rodiny unesen a dvaadvacet dní mučen. Neblahá kapitola korejské historie se v tomto tísnivém a sugestivně zahraném filmu před očima odvíjí ve vší bolestnosti a vedle otevřeného odhalování brutálních policejních praktik vyzdvihuje též sílu vůle. (MFF Karlovy Vary)
Videa (1)
Recenze (13)
Jednomu by se mohlo zdát po přečtení obsahu filmu nebo některých zdejších komentářů, že nás čeká variace na japonský morčátko http://www.csfd.cz/film/179799-za-ginipiggu-akuma-no-jikken/. Chyba odhadu. V podstatě jde o dvojí a ani jedno není užívání si explicitnosti mučení. Korejci se filmem vypořádávají s vošklivým strašákem v ne moc staré skříni, informační hodnota cenná především pro mladý, kterým bych tímto filmem klidně vykládal naše padesátý léta. Korejská historie je zásadní především pro samotný Korejce. Druhá, zajímavější rovina je ve sledování skupiny trýznitelů, vztahů mezi nimi (a vězněm), vývojem. V místnosti, kde se odehrává brutální mučení, v podstatě souběžně můžeme sledovat obyčejný pracovní prostředí podobný kdejakýmu předrevolučnímu závodu se zaměstnanci, co s nevolí hákujou svoje dvanáctky a řeší problémy s buchtama a alkoholem. Jo a to, že někomu teče z koulí krev, ještě neznamená, že je nemá. ()
Brilantně zrežírované drama. Odehrává se sice výhradně mezi dvěma místnostmi, přesto je ale každá další sugestivní scéna mučení díky Jeongově režijnímu umu naprosto pohlcující. Vězeňská dramata s důrazem na utrpení vězňů obvykle ztrácejí dech po první hodině, Národní bezpečnost ale díky (některým) komickým vedlejších charakterům a snovým sekvencím drží trumfy v rukávu po celou dobu. A to jsem ani nezmínil to upřímně poselství. 90% (KVIFF 2013) ()
Postavy v tomto politickém filmu o mučení působí bohužel dosti karikaturním dojmem - buď jde o jasné klaďasy (hlavní hrdina), jasné zloduchy (Funebrák a další šéfové) nebo o komické postavičky (stále usínající strážce tlusťoch, jiný strážce, co má permanentní potíže s holkou atd.). S absencí hlubší psychologie postav tak bohužel bere věrohodnost děje za své. To vše prolnuto s kýčovitými snovými výjevy z hrdinovy idylické minulosti a neustálou slzopudnou hudbou, která podkresluje i scény fyzického násilí, dává v kontrastu vzpomenout na zdařilejší filmy s obdobným tématem - včetně Costa-Gavrasova Doznání. ()
Ta magická slova "založeno na skutečných událostech" jsou zde naprosto nezbytná a chtě nechtě posouvají film z plytké, téměř dvouhodinové grotesky o všelijakých možných způsobech mučení k těžké, náročné a autentické podívané. Absence příběhu mi zde nechyběla. Nicméně zaujala mě charakteristika dozorců - zvláštních postav, kteří balancují mezi parodickým dojmem a až šokujícím znázorněním té specifické skupiny lidí, která "drží hubu a krok". Těžko říct, jestli i tyto postavy jsou skutečné nebo fikce. Národní bezpečnost je film, po kterém je člověku těžko, ovšem filmy, připomínající podobné události jsou důležité. ()
V podstatě se můžu podepsat pod to co napsal Vilg. Problémem tohoto filmy je jeho ubíjející monotematičnost a kdyby tvůrci zkrátili mučení na polovinu a více se soustředili na minulost hlavní postavy, rodinu, případně pozadí popisované vojenské diktatury jistě by se to pozitivně podepsalo na zábavnosti filmu. ()
Reklama