integer

V podstatě se můžu podepsat pod to co napsal Vilg. Problémem tohoto filmy je jeho ubíjející monotematičnost a kdyby tvůrci zkrátili mučení na polovinu a více se soustředili na minulost hlavní postavy, rodinu, případně pozadí popisované vojenské diktatury jistě by se to pozitivně podepsalo na zábavnosti filmu.

Mungiu dokáže bezchybně zachycovat emoce. Navíc má film dokonale mrazivě vykreslenou atmosféru zemí Východního bloku.

Nakonec jsem se rozhodl jednu hvězdičku přidat, jelikož všechny tři povídky jsou technicky i režijně brilantní. Škoda, že celý film působí nedotaženě a místy dost nudí.

Po Love Exposure druhé setkání se Sionem bylo velmi hnusné. Takhle by to asi vypadalo, kdyby byl Michael Haneke japonec. Rodinná a společenská sonda zabalená ve velmi brutálním obalu, který činí film chvílemi téměř nekoukatelným.

Nádhera. Od Ai No Mukidashi (které připomíná mimo jiné struktura vyprávění) jsem nic podobného neviděl. Ten potemnělý visuální háv. A ten hudební podkres....

Po pár dnech jsem byl nucen své původní hodnocení snížit. Jinak precizně zpracovaný a gradovaný thriller bohužel nabourává několik nepřehlédnutelných nelogičností.

3* za příběh, 5* za steampunk.

I am Shiva, the God of death... Michael Clayton je přes své pomalé plynutí krásně dynamický film, především díky zapojení hudby a odzbrojujícím výkonům hlavních představitelů. Dále bych rád vyzdvihnul skvěle napsané dialogy a potemnělou atmosféru.

Hank píše, že Maelström připomíná Europu, já jsem si zase vzpomněl na Prvek zločinu. Minimálně esteticky se dá přirovnat k oběma. Maelström je úžasná směsice vtipu, cynismu a silného příběhu.

Srovnání s Hanekem je rozhodně na místě, na rozdíl od jeho filmů je však Michael méně chladný a depresivní a často je i vtipný.