Režie:
Otar IosselianiScénář:
Otar IosselianiKamera:
William LubtchanskyHudba:
Nicholas ZourabichviliHrají:
Mathieu Amalric, Pascal Aubier, Otar Iosseliani, Dato Tarielachvili, Jérémy Rochigneux, Jacques Bidou, Emmanuel de Chauvigny, Amiran Amiranašvili (více)Obsahy(1)
Pondělí ráno. Vincent vstává v pět hodin, nasedá do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit. Po návratu domů by nejraději maloval, samotu jeho ateliéru však permanentně narušují rodinné povinnosti. Práce, žena i děti mu ze života dělají peklo, a tak si jednoho dne koupí lístek do Benátek a bez varování odjíždí. Po dlouhé době se dokáže radovat z obyčejného dne, prochází se městem a potkává jistého Carla, který mu nabídne nocleh. Ráno je oba nezvykle brzo probouzí budík. Je pondělí a Carlo musí do továrny, kde se nesmí kouřit a kde se hodně a jednotvárně pracuje. Vincent raději cestuje dál, neznámo kam, a když se po zhruba osmi měsících jednoho večera opět ukáže ve svém stavení kdesi na francouzském venkově, zjišťuje, že rodina si jeho nepřítomnosti málem ani nevšimla. Ráno tedy v pět hodin vstane, nasedne do svého opotřebovaného auta a hodinu a půl jede do továrny, kde se celý den věnuje tupé a monotónní práci, při které si nesmí ani zakouřit.
Snímek byl na Berlinale 2002 oceněn Stříbrným medvědem za nejlepší režii. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
V originále se film jmenuje Pondělí ráno - přijde mi, že to má jistou důležitost. Český překlad může zavádět a zbytečně předkládat děj. Film nemá působit jako předem naplánovaná cesta s jasným cílem. Myslím, že to byl i záměr autora záměrně diváka na nic nepřipravovat. Známý herec M.Amalric ve filmu jen namluvil hlavní postavu, což taky může divákovu mysl zbytečně zavádět.(popis na CSFD) ()
Klid a pokoj, běh života pomalu a nevzrušeně plyne, emoce nepropukají, venkovský svět i rodinný život mají své pravidelnosti, práce zase své bezduché monotónosti.. Vydat se do světa poznat, že všude je chleba o dvou kůrkách, i když si umanutě myslíme, že jinde je kůrka lahodnější a více propečená, je tak lákavé. Pomalu přicházím na chuť filmům O. Iosselianiho – drobné radosti života převažují, alkohol je všudypřítomný, kouří se stále navzdory zákazům, jeho filmy plní zvířata, a především hrdinové přijímají život takový, jaký je. Drobná pohlazení po duši. Iosseliani má vlastní rukopis – toho si cením. ()
Docela slušný pokus o ztvárnění snažení jednoho nejmenovaného hrdiny, kterých je všude plno kolem nás. Jestli někdo aspoň nějaký čas pracoval v zaměstnání, které vykonával jen kvůli penězům, a dokáže si představit jaké musí být zážitek žít v takové rodině jako hlavní představitel, zcela pochopí dotčený příběh a snímek si výborně užije. ()
Veľmi zaujímavý námet, ktorý Ioseliani zrealizoval výborným vidieckym štýlom a v záverečnej tretine oživil výletom hlavnej postavy do Benátok a ďalšieho sveta... Pri niektorých scénkach s fajčiacimi robotníkmi, alebo pozorovanie mladých mníšok v Benátkach, či návšteve markíza som sa aj dobre bavil, takže aj napriek pomalému tempu tieto veci filmu dodali šmrnc. ()
Zejména první třetina je strhující: obraz monotónního, každodenního životního cyklu hrdinů, o nichž nic nevíme. Zvláštní koktejl chaosu, vtipu a deprese. Divák neví, co ho čeká, kam se film rozvine — bude z něj psychologický film? komedie? společenská kritika? Zbytek filmu nezklame, např. mentalita Benátčanů a některé absurdní scény i závěr jistě stojí za to. Velké překvapení od filmu, o jehož autorech jsem nic nevěděl a nic neočekával. ()
Galerie (12)
Photo © Les Films du Losange
Reklama