Obsahy(1)
Slavnostní koncert ze Staroměstského náměstí v Praze (1990). Účinkuje: Česká filharmonie, Státní filharmonie Brno a Slovenská filharmonie za řízení R. Kubelíka. Rafael Kubelík národu – tak zní podtitul koncertu, který se v červnu 1990 konal na Staroměstském náměstí v Praze. Spojené orchestry České filharmonie, Státní filharmonie Brno a Slovenské filharmonie řídila světová dirigentská legenda R. Kubelík (1914–1996), který v roce 1946 zahajoval a zároveň uzavíral první ročník festivalu Pražské jaro. Po únorovém komunistickém puči v létě 1948 emigroval, přesto dál šířil slávu české hudby a výkonného umění po celém světě. Postupně stanul v čele Chicagského symfonického orchestru, londýnské královské opery Covent Garden, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu a Metropolitní opery v New Yorku. Po sametové revoluci se vrátil do vlasti, aby po 42 letech v exilu znovu dirigoval Smetanovu Mou vlast – nejdříve při zahájení mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro 12. května 1990 a o měsíc později uvedl toto geniální dílo na Koncertu vzájemného porozumění v srdci památné Prahy. Tehdy mu byl udělen čestný doktorát Univerzity Karlovy v Praze a o rok později Řád Tomáše Garrigua Masaryka. Stal se rovněž čestným občanem hlavního města Prahy. Byl pohřben 18. září 1996 na vyšehradském Slavíně vedle svého otce Jana Kubelíka, slavného houslisty. (Česká televize)
(více)Recenze (3)
Tohle nejde ani jinak. Klasika, která každého patriota pohladí po duši v kulisách Prahy počátku 90. let, éře, která ještě chvíli žila z nadšení úspěchu sametové revoluce. Je krásné se na to dívat i to poslouchat. Obraz i zvuk se tu vzájemně propojují v přirozené vzájemné symbióze, která se přesně pro Mou vlast hodí. Epičnost, drama, vlastenectví, líp to ani natočit nešlo. Tleskám. 95% ()
Vizuální složka je celá taková nějaká kostrbatá, od nejisté kompoziční práce kameramanů přes podivný střih až tím pádem k logicky rozpačité režii. Kdybych měl ovšem hodnotit pouze audio, tzn. hudbu, dal bych maximum. Jistě, za posledních třicet let si ucho posluchače zvyklo na úplně jinou technickou kvalitu záznamu zvuku symfonického orchestru, ale tady jsme v roce 1990, kdy - nejspíš pod vlivem euforie z očekávání blížících se voleb, po mnoha desetiletích konečně zase svobodných - se do výkonu dirigenta i orchestru (přesněji řečeno hudebníků ze tří československých orchestrů) nemohla nepromítnout atmosféra doby. Technická kvalita se potom stává druhořadým hlediskem. Je to jako když např. Wilhelm Furtwängler s Vídeňskými filharmoniky nahrál na přelomu 40. a 50. let - samozřejmě mono - podobně geniálním způsobem Beethovenovy symfonie. ()
Klenot, který si Česká televize bohužel bůhvíproč bedlivě střeží a z archivu ho vytahuje na světlo světa jednou za uherský rok... Vlastně ještě méně. Třeba dnes je to 100 let od narození Rafaela Kubelíka, a koncert jsme v programu zase nenašli. No co. Alespoň že je (rozdělený na části) k vidění na YouTube, že. Ze záznamu přímo dýchá neskutečně silná atmosféra a dirigentova čirá radost a dojetí. Režie záběry na něj, na tři orchestry v jednom a na do posledního místa zaplněné Staroměstské náměstí prokládá vděčnými pohledy na Prahu, všechno se krásně doplňuje se Smetanovým mistrovským dílem, až se tají dech. Obzvlášť miluji ten moment ve Vltavě, kdy do ticha mezi svatební polkou a rejem lesních víl začne odbíjet pražský orloj. ()
Galerie (7)
Photo © Česká televize
Reklama