Keď so Smrťou kráča nádej

Kde se vzala tu se vzala smrt - no dobře no, prostě tam už je. Asi stěží se tu bude hledat něco špatného a spíš by se mohlo už jenom dovylepšovávat. Třeba postava smrti - mohla být něčím na sobě specifická, něčím specifickým u kostýmu, nebo ve tváři. Rozhodně je dokonalé prostředí. Suprový les a víly, které jsou prostě skvělé po všech stránkách. Film možná působí i dobře díky té širokoúhlosti. Kdyby film býval ve formátu 16:9, většina záběrů by působila moc amatérsky. Takhle se to krásně schovalo a je z toho velké plus. Bacha možná na to vyprávění. Když něco vidím v obraze, tak mi to nemusí nikdo pořád popisovat. Po čase něco takového začne nudit, ale ok, tady to ještě nebyl takový extrém. Umírající mi spíš připadá víc jako smrt a smrt jako umírající. Možná kdyby měli prohozené role, tak by díky své vizáži mohli fungovat lépe. Pořád mi tam chyběl nějaký zlom v ději, kdy bych si řekla, aha! Proto on umírá a mohlo by to třeba šokovat, protože po té scénáristické stránce je to takové pomalé usínání i přes to, jak je dobře napsaný vypravěč. Tady je vyvrcholení jedno, a to to na konci. Normální film má dvě zápletky a vyvrcholení potom také dvě a dá se to dostat i do 5. minutového filmu, a tady by to taky bodlo, protože by nám byl víc vysvětlený smysl toho příběhu. Jinak pěkná práce. Zhlédnuto na youtube https://www.youtube.com/watch?v=2xDRWT9dkPI (19.04.2015)

- Jednoduchý príbeh o človeku na pokraji smrti, spomienkach a súboji o jeho dušu. O Smrti čo nám je neustále v pätách a zázrakoch ktoré nás obklopujú - Tak to je, nejde o žiadnu oslavu Boha, skôr o memento smrteľnosti a protikladoch jej absolútna. Vieru v tom síce voľným okom postrehnete, ale žiadnu konkrétnu. Chlap je v koncoch, rekapituluje a mysľou mu bežia spomienky.. Na detstvo, starého otca, nato aké s ním bývalo všetko magické. Nepoznáme toho chlapa, nevieme čo za života vykonal alebo nevykonal, iba že kedysi bol tiež nevinným dieťaťom a že víly ktoré s ním behávali lesom, sa mu teraz hodia viac ako kedy predtým. Priamočiare, funkčné.. Nie som zďaleka cieľová skupina, už len pre moju averziu k filmom z vidieka; Čo tomu pridáva, je (opäť ako u Orfea) fakt že autor vedel čoho je schopný, načo mu stačia financie (rozpočet údajne 400 euro), načo mu stačia herci. Toto si pri amatérskych filmoch cením, keď sa na nič nehrajú. Voiceover možno trochu mrtvolný, ale je to hlas umierajúceho, takže nevidím problém.. Tri a pol, za všetko čo som spomínal, zaokrúhľujem bez výčitiek hore (09.03.2014)

Sympatická existenciálna odysea formulácií nádeje a jej rôznych foriem. Systém výstavby niekoľkých paralelných rovín, ktoré sú vedené až akousi antropologickou rovinou so sprievodom božích zvukov, vyjadrujú vhodnú kumulatívnu rovinu kladenia si krízových otázok v ríši fantazíjna. Práve ten cit a mravenčia práca, ktorým sa ťahala brána konečnej katarzie, vo mne vzbudila až uverenie a pochopenie toho, čo som videl. Trošičku zráža fakt, akou formou sa vedú rozhovory a samotné intonácie hlasov, čo v kontexte závažnosti a vznešenia, pôsobia skrátka rušivo. Stačí sa teda uzavrieť do seba, unášať sa prechádzkovou ríšou nadprirodzena, pochopiť presah nových šancí a intuícií zblíženia, a možno to raz prenesieme aj do toho reálneho, materialistického sveta. (23.05.2015)

Ze tří filmů P. Chodúra, které jsem zatím viděl je tenhle takový nejvyzrálejší. Mimochodem všechny jsou, na studentské poměry, velmi dobře technicky zvládnuté. Ale tenhle z nich jediný nepůsobí jako školní cvičení pro kolegy spolužáky, ale jako část celovečerního filmu. Jinými slovy, má to hutnou atmosféru. Hudebně je to taky dost líbivé a vystačí si to i s malým prostorem a jen několika postavami, většinou němými. A to protože všechno obstarává voiceover a ten bohudík není ani křečovitý, ani trapně patetický jak bývá zvykem. K té páté hvězdě chybí jen malinko a to především proto, že přibližně od poloviny, už jsou některé scény zbytečně natahované, když pointa už je vlastně jasná. Ale prostě takhle pozitivně a mile podaný snímek o smrti, to je úctyhodné. (22.04.2015)

Peter sa chýli ku koncu svojej cesty. Na mieste spolujazdca sedí Smrť. Rozpráva na ňu. Odpovede sa však nedočká, pretože všetky otázky už boli zodpovedané. Už je koniec. Je to kolobeh. Je to jej práca. Peter nemá na výber. A tak sa utieka do spomienok a nielen v nich sa vracia na najkrajšie miesto, kde bolo v jeho mladosti všetko dovolené. No ja neverím v smrť, ktorá kráča ruka v ruke s vílou. Niekto asi áno, ale pomôže mu to? Jedine ak na spríjemnenie posledných okamihov. A prečo by nám to aj nemalo stačiť? Veď z čoho iného, než z okamihov, sa život skladá? Navyše s pozitívnym prístupom sa nám ide ľahšie. Na konci možno potom nebude čierna diera, ale farebná náruč suchého lístia v útulnom lese. Vizuálna stránka super! Hlavne na pomery študentskej prvotiny. Menej šťastné už boli monológy, ktoré občas zneli ako čítanie textu. Celkovo však pozitívny zážitok a pozitívny pohľad na fatálne pojmy. A v záverečných tónoch upokojujúcej hudby a kamere kochajúcej sa prírodou, bolo občas dokonca cítiť katarziu. Ja som len asi väčší cynik než som si myslel. (11.03.2014)