Obsahy(1)
Lotyšsko, 20. léta minulého století. Anna, mladá, krásná a vzdělaná žena, se zamiluje do o třicet let staršího dobrodružného podnikatele. S manželstvím přichází žárlivost, a tak se podnikatel rozhodne svou ženu „schovat" v lese. Anna mu porodí osm dětí. O mnoho let později se mladá umělkyně Signe ptá svého otce, jak babička Anna zemřela... Animovaný autorský snímek je ryze osobní výpovědí režisérky, která se potýká s dědičnou nemocí. V první části se na pozadí života své babičky dotýká nelehkého života v Lotyšsku během sovětské a německé okupace, aby se dále soustředila na ty členky rodiny, jež trpí stejným onemocněním. Signe Baumaneová je nejen režisérkou, autorkou kreseb a scénáře, ale také vypravěčkou filmu, čímž s divákem navozuje přímý kontakt. Smutné a tíživé téma se jí podařilo uchopit s nadhledem, nadsázkou i humorem, aniž by snížila jeho upřímnost a naléhavost. Místy vtipný, místy smutný celovečerní debut je vůbec prvním animovaným filmem v hlavní soutěži MFF KV. (MFF Karlovy Vary)
(více)Videa (2)
Recenze (25)
Velice osobní a otevřená zpověď Signe Baumane o bojích s duševními chorobami v její rodině. Baumane se daří vložit do její zpovědi i špetku humoru, což příjemně odlehčí poměrně těžké téma. Animace je krásně hravá a normálně by nechávala spoustu prostoru pro divákovu představivost, avšak je doprovázena neutichajícím vyprávěním samotné režisérky, a tak se na divákovu fantazii ani nedostane, neboť je mu přesně všechno vysvětleno, a to je dle mého velká škoda. 65 % ()
Rozvětvený příběh o rodinné kletbě a jejím zamlčování prorůstá do dalších propojených minipříběhů, které vytváří mozaiku z historických traumat Lotyšska za poslední století a postavení žen v dané zemi. Baumane logicky začíná vyprávění u své babičky a zakladatelky rodu, jež svým dětem předala mnohé, i když nechtěné dary. Celý film působí jako autorčina terapeutická snaha smířit se se svým stavem díky chybám starších žen v rodině a také si nemoc bez výčitek přiznat. Přijetí schizofrenie (bez pomoci farmaceutik) se pak uzavírá ve smyčce do podivné rovnováhy, která balancuje mezi uklidňujícím pokusem o sebevraždu a jejím úspěšným dokončením. ___ Nepřetržitý proud vyprávění a jeho spletitost zachovává pocit autentické rodinné historie, která se málokdy předává jinak než ústním podáním. Je ale věčná škoda, že Baumane nesehnala dostatek finančních prostředků a i když si s vizuálem pohrála (a občas zahlédnete kousek z Plymptona), některé pasáže vyloženě třou bídu s nouzí. ()
Film na který jsem se těšil nejvíce, zařazený do hlavní soutěže, bohužel ani zdaleka nenaplnil má očekávání. Po novinářské projekci jsem cítil hodně rozpačitě. Předpokládal jsem, že režisérka ve svém prvním celovečerním filmu s autobiografickými prvky uplatní více imaginace a že celý příběh bude především vyprávěn formou obrazů. Zažil jsem však pravý opak . Vypravěčem příběhu je zde samotná Signe Baumane, která téměř na jeden zátah, bez pauzy, odvypráví příběh svých blízkých a svůj, na pozadí historických událostí Lotyšska. Obrazová složka filmu zde však působí jako by se mělo jednat pouze o ilustraci k tomuto vyprávění. Postrádá jakoukoliv invenci. Pro mě určitě jeden z nejslabších zástupců v hlavní soutěži. Mé hodnocení: 45%. Viděno: 49. MFF KV (novinářská projekce). ()
Po smíšených pocitech z prvních nepříliš pozitivních kritik mě tento snímek vcelku příjemně překvapil. Jeho narace má spíše charakter obsáhlého rodinného alba, které procházíme stránku po stránce za doprovodu vyšinutého hlasu vypravěčky. Když se nakonec dobereme k její osobě a jejímu životnímu příběhu, odezní pocit skoku do neznáma a jednotlivé střípky rodinné historie, doposud zbytečné, začnou působit jako koherentní poselství. Po technické stránce je film zpracován kvalitně - animace má bezesporu svůj styl, který se vyznačuje originální kombinací stop-motion fotografie s prostou kresbou. Také mě zaujalo, jak film pracuje s barvami a stíny. 7/10 [KVIFF 2014] ()
Sylvia Plath po Lotyšsku. Hluboce neoriginální film o depresi, který se autorka rozhodla zpřístupnit svým poněkud, ehm, výraznějším přízvukem v angličtině. Mně osobně příběhy o depresi baví, a tak dávám tři hvězdičky, ale připravte se na to, že ve filmu nejde o nic jiného než o osobní esej o životě autorky a její babičky, kterou doprovází obrázky. ()
Galerie (15)
Photo © Zeitgeist Films
Zajímavosti (5)
- Při uvedení v Karlových Varech 2014 režisérka Signe Baumane prohlásila, že se bála reakci lidí a divila se, že nikdo neopustil předčastně sál. (Terva)
- Signe Baumane natočila film podle vlastní zkušenosti s depresí. (Terva)
- Na 49. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary přijela představit film sama režisérka Signe Baumane. (sury)
Reklama