Reklama

Reklama

V žáru slunce

  • Brazílie Abril Despedaçado (více)

Obsahy(1)

Krev se prý dá smýt pouze krví… Režisér a scenárista Walter Salles se stal nejlepší devizou brazilské kinematografie na přelomu tisíciletí. Velkého mezinárodního uznání se dostalo především jeho Hlavnímu nádraží z roku 1998, z dalších uveďme např. filmy Motocyklové deníky (2004), road movie o mladém Che Guevarovi, či adaptaci stěžejní knihy beatnické generace Na cestě (2012). Snímek Pod spalujícím sluncem natočil Salles v roce 2001 podle vlastního scénáře (a podle románu Ismaila Kadarého, odehrávajícího se ovšem v Albánii). Na nehostinném brazilském venkově na počátku 20. století, v izolaci od světa, přežívají dvě farmářské rodiny, které spojuje kromě dřiny jediné – generace přetrvávající krevní msta. Letitý boj o půdu si pravidelně vybírá svou nesmyslnou daň: oko za oko, syn za syna. Teď je řada na Tonhovi, kterému se však čekat na smrt vůbec nechce. Ve svých dvaceti zná ze života a světa jen každodenní, každoroční otročinu a cestu se surovým cukrem do města ke kupci. Navíc jej i jeho malého bratra ovlivní setkání s potulnými umělci, zejména s krásnou Clarou, která – i když už projela kus světa – má s Tonhem podobný osud: i ona je nucena dodržovat stanovený řád, šlapat v kruhu, podobně jako dobytek u lisu na farmě Tonhova otce... Sugestivní film, jehož tragický a současně osvobozující příběh umocňuje výtvarná kamera (Walter Carvalho, mnohokrát oceněný – včetně zmíněného Sallesova filmu Hlavní nádraží) a herecké výkony (především pak malého představitele Tonhova bratra). Nominován a oceněn na řadě filmových festivalů (Havana, Benátky…) (Česká televize)

(více)

Recenze (63)

PTuranyi 

všechny recenze uživatele

Výborný námet, dobré herecké výkony aj scenár. Jediné čo mi vadilo bol záver, ktorý akoby nemal logiku lebo obeť mladšieho brata síce zachránila Toniovi život ale situáciu vôbec nerieši. ()

hciet 

všechny recenze uživatele

Pozvolna vyprávěný příběh, ve kterém hraje hlavní roli horké brazilské slunce, krev na košili a dva bratři (jeden z nich beze jména), co se musí rozhodnout, jestli mají v zájmu cti dodržet rodinnou tradici (a nechat se zabít), nebo se odváží žít podle svého. Sympatické je, že film není ukecaný, takže skoro ani nejsou potřeba titulky :-), a vyjadřuje se spíš pomocí působivých obrazů, které, uznávám, mohou působit až kýčovitě. Pro mě velmi příjemné překvapení a úplně nové pojetí mezigeneračního střetu. ()

Reklama

Reklama