Kavkazskij plennik
Obsahy(1)
V inspiraci stejnojmennou povídkou Lva Nikolajeviče Tolstého je vyprávěn příběh ze současnosti odehrávající se na blíže neučeném místě Kavkazu. Dva ruští vojáci se dostanou do zajetí v domě starého horala, který je chce vyměnit za svého syna, uvrženého do ruského vězení. Filmová událost roku 1996.
Do současnosti zasazený přepis klasické povídky Lva N. Tolstého Kavkazský zajatec (před 11 lety zvítězil na karlovarském festivalu) jen dokazuje, že některé příběhy jsou věčné, že se mění jedině vnější reálie. Snímek vypráví o dvou vojácích ruské armády, zajatých kavkazskými horaly. Jedním je starší, notně již zcyničtělý důstojník Saša (Oleg Meňšikov), pro něhož se armáda stala jediným domovem. Druhým je sotva odvedený mladíček Váňa (Sergej Bodrov ml.). Únosce, majestátně vyhlížející patriarcha Abdul (Džemal Sicharulidze), naivně věří, že tak dosáhne snaze propuštění svého syna, zajatého ruskými vojsky.
V inscenačně úsporných tazích načrtává režisér Sergej Bodrov nejen vztahy mezi oběma zajatci, ale také konfrontuje ruskou "velkopanskou" mentalitu s kavkazskými horaly a jejich rodovým uspořádáním. Nezajímá jej pouze dobrodružná zápletka, související třeba s pokusy o útěk. Zjišťuje, že se střetávají dva rozlišné světy, které si nemohou porozumět. Bodrov sice nechce démonizovat či naopak obhajovat ani jednu stranu, spíše jej zajímá osudová spirála narůstajícího násilí, kdy jedna odvetná akce probouzí ještě ostřejší odezvu, avšak ruská armáda je přece jen vylíčena (aspoň ve svém důstojnickém sboru) jako figurky ovládané představou imperiální nadřazenosti. Hrdí a mlčenliví Kavkazané, jejichž svět ovšem také není přiblížen víc než v několika vnějších frázích (muslimská modlitba), však své konání motivují odedávnými zvyklostmi a není v něm prvek akutní osobní nenávisti (třeba později zabitý hlídač zajatců, kdysi odsouzený za zabití své nevěrné ženy na Sibiř a tam zbavený jazyka, by měl všechny důvody nenávidět Rusy, ale komunikuje s nimi bez jakékoli zášti, dokonce přechází i výzvy, aby si s nimi zazpíval - a notuje mručením).
Svůj podíl na konečném vyznění má i kameraman Pavel Lebešev. Silné působivosti dosahují přírodní scenérie kavkazských hor, kde vesnička z leteckého pohledu připomíná vlaštovčí hnízda přilepená na příkrém úbočí. Také průhledy do aulu, jehož život tepe svým vlastním rytmem, obsahují hodně emocionality, prostředí, kde se svým způsobem zastavil čas a kde tradice krevní msty náhle narážejí na anonymitu viníků (ruská armáda), je ovšem postiženo velice krevnatě a s nepochybnou pokorou vůči lidem, jejichž klid narušila imperiální politika velkého souseda. - Jan Jaroš (Letní filmová škola)
(více)Recenze (73)
Velmi zajimavy pocin, u ktereho mne mrzi jen jedna vec, ze jsem se k nemu dostal az ted. Krasne zabery (ktere me chytly opravdu u srdce) na kavkazskou krajinu. Snimek natocen velmi svedomite, rozvazne, pomalu, nehodici se do dnesni uspechane doby (o duvod vice, se zastavit). Netradicni pojeti zajatcu, ale velmi prijemne ukazany naturalie Kavkazu a zivot v teto oblasti. ()
Absurdita vojny v plnej kráse (o čom svedčia aj okolnosti, ktoré sprevádzali priebeh samotného natáčania filmu). Jednoduchý a uveriteľný príbeh o osude dvoch ruských vojakov, ktorí skončia v zajatí v horách Kaukazu. V krátkej dobe je to už druhý ruský film o vojne, ktorý ma mimoriadne oslovil, ba až prekvapil. Bodrov Jr. bol talent, o tom niet pochýb, preto je škoda, že (až na tých pár fimov, ktoré natočil) už nemáme možnosť sledovať jeho nadanie. ()
Nuž, priznám sa, že moje očakávania boli oveľa vyššie, keď som videl tunajšie hodnotenie filmu... Sklamalo ma hlavne tempo filmu, ktorý sám o sebe nie je nijak dlhý, ale aj napriek tomu mi to prišlo nejako zbytočne rozťahané. Príbeh je dobrý, ale vzťahy medzi niektorými postavami mohli byť načrtnuté ešte hlbšie. Jediné, čo ma ozaj uchvátilo, bola práca s obrazom, ale v takom prostredí si to priam vyžadovalo. Záver je trochu zmätočný, čo síce nie je až tak na škodu, len som čakal, že niektoré veci jednoducho neostanú otvorené (návšteva matky a pod.). ()
Jo, predlohou pre rezisera Sergeja Bodrova /Katala 1989, Mongol- Cingischan 2007/ bola poviedka Geparda Nikolajevica Tolstoja. Film o dvoch ruskych vojakoch na Kaukaze ma stale do seba nielen roku 1996, ale i 2020. Dolezite je sledovat dialogy oboch vojakov a okolie, nejaka strhujuca dejova linia t ufakt nema miesto . 100 % ()
V úvodnej titulke znajúc podporu Ministerstva kultúry danej krajiny je jasné, že zajatci by si svoje úlohy len ťažko mohli vymeniť. Teda, že ruskí vojaci by väznili kavkazských povstalcov. Odhliadnuc od tejto veci, je to prekvapivo dosť zaujímavá štúdia daných pomerov. Najmä, ak sa zo zdanlivo cudzích ľudí stanú aj spojenci a naopak. Izolácia a beznádej je skrátka hrozná vec. Stojí zato si teda na tých 100 minút zamoralizovať, spoznávať a skúmať trináste komnaty zúčastnených. Bodrov dáva každej strane priestor, snaží sa svojim divákom predostrieť ich motiváciu a snahu vysvetliť ich konania, z ktorých pramenia často krát i príšerné veci. Tá kvalite samozrejme z veľkej časti ovplyvnená kvalitou poviedky. Predsa, čerpať od takej kapacity, akou je Tolstoj, to je teda niečo. A uviesť to do modernejšieho prostredia (vedz súčasného) je už plus pre tvorcov. ()
Galerie (46)
Photo © AO Karavan
Zajímavosti (4)
- Sergej Bodrov nebyl v době natáčení profesionální herec, v té době ještě studoval, resp. psal disertační práci o historii benátského malířství. (chamonix)
- Když místní vojáci zjistili, že je amatérská herečka Mechralijevová placena v dolarech, vzali celý štáb jako rukojmí do té doby, než se přešlo na rubly. Natáčení pak pokračovalo, jakoby se nic nestalo. (džanik)
- Asi třicet kilometrů od místa natáčení probíhaly skutečné boje mezi Rusy a Čečenci. Místní muslimští partyzáni sloužili štábu a hercům jako bodyguardi. (džanik)
Reklama