Zavěste červené lucerny

Famozni film. Jednoznacny vrchol dvojice Yimou Zhang/Gong Li. Vsechno je tak nadherne a dokonale nasnimane, kazdy zaber ma uzasnou kompozici, menici se rocni obdobi prostrida vsechny druhy atmosfer a barevnych prostredi. Poutavy pribeh, ktery me nenudil ani minutu, dokonale zobrazeni zajimavych cinskych ritualu a tradic, hypnoticka orientalni hudba, promakane charaktery, komplikovane vztahy plne intrik mezi jednotlivymi konkubinami a v cele toho vseho nadherna a fantasticky hrajici Li Gong. Tenhle film ma navic magicke cosi, ktere to vystreli az na 5*, to cosi se projevi predevsim v extra naslaplem zaveru, ktery obsahuje hned nekolik velmi silnych scen. "She has the face of Buddha and the heart of a scorpion." 9/10 (15.01.2010)

Kultivované, komorní a na první pohled poklidné nahlédnutí do polygamní, patriarchální Číny na počátku 20. století. Jenže potlačované emoce se nedokážou za strojeností a železnými zvyky schovávat dlouho, jednou musí musí ven a nepřinesou nic než utrpení. Yimou Zhang nepodbízí svou kulturní výpověď divácké líbivosti, neudeří nás do nosu epickou tragédií, ale právě o to jemněji a realističtěji jeho film působí... Pěkný kousek historie. 8/10 (11.07.2014)

Výtečný film, který se mi nesmírně líbil. Zprvu jsem se sice obával, aby to nebyla podobně ospalá nuda jako Gejša, ale to se naštěstí nenaplnilo. Západního diváka musí takový film nutně fascinovat, neb je zde konfrontován se světem diametrálně odlišným od toho jeho - a toto exotické prostředí má svá svérázná pravidla a tradice, jejichž všudypřítomným symbolem jsou - v titulu filmu zmíněné - červené lampiony. Do tohoto světa přichází hlavní postava (již úvodní záběr je mimořádný - hledí v něm do kamery a pronáší své rozhodnutí, že se stane konkubínou, zatímco jí po tváři stékají slzy), skrze niž jsme uváděni do zaběhlého ekosystému rozlehlého domu, v němž žije pán, jeho 3 další ženy a početné služebnictvo. Vše v životě žen je podřízeno (libo)vůli pána, proti němuž zdánlivě není odporu. Jak se mladá žena postupně seznamuje s tradicemi domu, dochází jí, jak dalekosáhle deformuje životy všech, včetně jí samotné - ke konci filmu odevzdaně pronáší: "Každý tu pletichaří proti ostatním. Jaký to má všechno smysl?" U postavy samotného pána je zajímavé, že ačkoli se o něm často mluví, ukáže se pouze v několika scénách, a vždy výhradně z dálky - kamera u něj nikdy nejde do detailu. Kamera si však nedrží odstup jen od něj, ale i od většiny snímaného děje - většina scén je zabírána z velké dálky, což v člověku vyvolává dojem, jako by byl přímým svědkem pozorovaného děje (tento dojem vrcholí v závěru, kdy spolu s hlavní hrdinkou sledujeme popravu nevěrné ženy, aniž bychom ji skutečně viděli). Detailu si užijeme pouze v záběrech jednotlivých 4 žen (všechny nosí naprosto úchvatné kostýmy) - je zřejmé, že děj je vyprávěn z ženské perspektivy, a akcent je položen na to, co s jednotlivými ženami dělá život v polygamní domácnosti, sešněrované řadou přísných tradic. Celý film má velice hutnou a působivou atmosféru, která je vydatně podpořena nejenom skvělou kamerou, ale i znepokojivým hudebním podkresem. Bez zajímavosti ani není, že není zřejmé, v jaké době se film odehrává - vyjma toho, že se ve filmu vyskytuje gramofon a nosítka, zde chybí jakékoli jiné vodítko, které by pomohlo film časově zasadit (na IMDB se ovšem píše, že se děj odehrává v Číně ve 20. letech 20. stol.). Vyvěste červené lampiony je skvělý film, který člověka okouzlí svou úchvatnou vizuální stránkou a velkými emocemi, které jsou skryté za zdmi sledovaného domu - vidět to v kině, asi bych neměl problém jít na plné hodnocení. (15.07.2017)

Ak je niekoľko žien pokope, hneď je plný dom intríg a protivenstiev, navyše keď všetkým ide o jedného pána, tak sú schopné všetkého, aby odstránili svoje sokyne a získali ho. Nie veľmi príjemný film, kde nemáte komu fandiť, lebo jedna je väčšia zmija ako druhá. Pán je zámerne snímaný len zdiaľky, aby sa im do tohto ich ženského súboja neplietol. Zaujímavý prehľad pokrivených charakterov a tradične bezchybná Yimouova vizuálna stránka. (25.11.2015)

Velmi zajímavý, potemnělý a přitom barvami hrající pohled na ženy a zároveň velmi klaustrofobická a tíživá alegorie. Yimou Zhang dokázal spojit tyto dva prvky do jednoho krásného filmu, jehož největší devizou jsou nádherné záběry. Tak nádherné a souměrné kompozice jsem už dlouho neviděl a nejspíš taky dlouho zase neuvidím. Herecké výkony jsou zde sice velmi umírněné, ale opravdu výborné. Zvláštním prvkem je pak tradiční hudba, která mi učarovala a pomáhala v době, kdy té statiky a nehybnosti bylo moc i na mě. (19.03.2011)