poster

Depeche Mode live in Berlin (koncert)

  • Velká Británie

    Depeche Mode: Live in Berlin

Dokumentární / Hudební

Velká Británie, 2014, 130 min

Režie:

Anton Corbijn
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Davidkkk
    ****

    Nikdy jsem nebyl na živém koncertu a nikdy neviděl jeho celý záznam. Tohle pro mě byl jeden z nejintenzivnějších zážitků v životě. V podstatě jsem pro tátu vybíral pouze nějaký dárek k narozeninám, a tak jsme šli na jeho oblíbenou kapelu do kina. Podotýkám, že Depeche Mode skoro vůbec neznám a tento styl hudby neposlouchám. To, co se ale v kině odehrálo, bylo něco tak dokonalého, že to nelze popsat slovy. Obyčejný člověk si řekne, že tohle se může líbit jen několikaletým fanouškům. Ale to vůbec, David Gahan to na pódiu rozjede jako nikdo jiný. Jeho perverze zde nechybí a přesně to je to, co celému tomu koncertu dodává tu šťávu. I přesto, že jsem většinu písniček neznal, ani chvíli jsem se nenudil (a to má koncert přes dvě hodiny). Užíval jsem si ho na 100 %. Pozadí jsou totiž v souladu s hudbou a je radost sledovat události odehrávající se na pódiu. Celý koncert se nese v duchu pozitivní nálady, diváci kooperují se zpěváky a celková atmosféra je naprosto brutální. Sólo Martina Gore bylo něco tak neuvěřitelně emočního, a poté, co se rozezněly tóny hudby, kterou jsem poslouchal v dětství, vyskočila mi husí kůže po celém těle. Neskutečný zážitek, který mě pravděpodobně donutí chodit do kina na koncerty častěji. 8/10(5.5.2017)

  • Bernhardiner
    *****

    Koncertní záznam jak má být! Depešáci v Berlíně jsou o něco lepší než v Barceloně, kde se režisér zaměřoval na zbytečné detaily, jako jsou Gahanovy boty a podobně, a mnohem lepší než záznam z Milana, který doplatil na přílišnou kreativitu režiséra. Depeche Mode předvedli, jak u nich bývá dobrým zvykem, výborný výkon. Jen jsem si všiml, že různé klepy o rotržce mezi Davidem Gahanem a Andrewem Fletcherem se asi budou zakládat na pravdě, ti dva se v závěru, pokud jsem se dobře díval, ani neobjali a Gahan Fletcherovo jméno během celého koncertu jedinkrát nevyslovil. Ale to mi zase tak nevadí, jen doufám, že to nepovede k nějaké hlubší krizi uvnitř kapely. David Gahan tu opět potvrzuje, že je nejen skvělý zpěvák, ale baví také svými psími kusy publikum. Proti setlistu také nelze nic mít, jsem rád, že na záznamu zazní celkem sedm kousků z jejich posledního studiového počinu, který ve všech ohledech předčí Sounds of the Universe. Ještě bych zmínil skvělé projekce - ty jsou tak jako celý záznam z dílny Antona Corbijna. Projekce k Halo je přímo magická. 100%(13.3.2015)

  • AffectedFace
    *****

    Co k to mu dodat? Vynikající vystoupení, kde je vidět, kolik energie můj oblíbenec David společně s Gorem vyprodukovali. Nádhera. Enjoy the Silence předvedeno na mistrovské úrovni, ve vynikajícím a lepším kabátu. Záznam songu zde: https://www.youtube.com/watch?v=-_3dc6X-Iwo(28.10.2017)

  • Garch
    *****

    Dvorní režisér DM Anton Corbijn zachytil na podzim 2013 kapelu v nejlepší možné formě. Od počátku osmdesátých let urazili pořádný kus cesty, což asi nejlépe vystihne porovnání současného špičkového bubeníka se zvukem elekrických "bicích" z prvních alb. Původně jedna z nejvíc New Wave kapel se od začátku osmdesátek do dneška přerodila ze soundu syntetických kláves do temnějšího kytarového stylu, což mě baví. Prvky Glam rocku přetrvaly, ale co :-) ... Na velkém plátně s Dolby zvukem - paráda.(4.5.2017)

  • Nýdnol
    ****

    Těžko si představit depešáckej sound bez vlivu německý metropole. Anton Corbijn si toho byl vědom a připravil parádní koncertní záznam, který je proložen rozhovory s členy depešácké crew, fanoušky ale i nahodilými občany Berlína. Toto je zobrazeno v typicky corbijnovské černobílé vizáži. Koncertní skladby mají rovněž opět vychytanou vizualizaci, která jenom umocňuje feeling z muziky téhle legendy. Z celého tracklistu mě nejvíc nadchla skladba Halo (nyní v úpravě od Goldfrapp), kde hlavní protagonistka doprovodné vizualizace prochází koncertním kotlem. Dále pak klasická Black Celebration, kde se za zvuku syntenzátoru světelné rampy pomalu spouští nad hlavy kapely a vy máte pocit, že jste právě přistáli na planetě Depeche Mode. Další zajímavou vizualizaci má další klasika Enjoy The Silence, u které vždy Corbijn zvolí jiné téma a přesto vychytané a také Gahanova chlouba Should Be Higher. Zajimavý okamžik nastane při Pain That I'm Used To, kde se klávesák Peter Gordeno chopí baskytary. Škoda, že se k tomuhle kroku neodhodlal Fletch, určitě by tim umlčel všechny pochybovače o své (ne)muzikálnosti. Co by na to asi říkal Alan Wilder :-)? Překvapením rovněž bylo Martovo akustické okénko, kde se rozhodl pro skladbu But Not Tonight, která se rázem proměnila z diskotékové vypalovačky v nádhernou baladu. U Personal Jesus zase DM hezky provokativně natahují úvod a to jen potvrzuje to, jak si celou show hodně užívaj. Na koncertech jsem byl u vytržení, když začali hrát mou oblíbenou Barrel Of a Gun, tato pecka se ale z nějakého mě nepochopitelného důvodu na záznamu neobjeví a to je velká škoda, jelikož ji naživo na standartní šňůře prakticky nikdy nehráli. Rovněž trochu zamrzní i absence posledního alba Sounds Of The Universe, ze kterého bych uvítal alespoň nářezovku Wrong. Samozřejmě tu nesmí chybět klasiky Walking In My Shoes, I Feel You, Clarkovská Just Can´t Get Enough a samozřejmě hymnická Never Let Me Down Again (profláklé mávání rukou nelze ignorovat ani když sedíte v obýváku na gauči). Celkově se tedy jedná o další corbijnovsky depešáckou podívanou, kterou nemůže žádný oddaný černooděnec ignorovat.(12.1.2015)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace