Baïkal-Amour-Magistrale, l'autre Transsibérien
Travelling on the Baikal-Amur Mainline
Obsahy(1)
Naděje a zklamání, které přinesla legendární „stavba století". „Nejdůležitější stavba IX. pětiletky", k jejíž výstavbě vyzval v roce 1974 tehdejší generální tajemník KSSS Leonid I. Brežněv, a která se následně stala stavbou několika dalších desetiletí, je druhou hlavní železniční tratí, která vede napříč Sibiří až k Tichému oceánu. Po celém světě je vzhledem k nesmírně náročným klimatickým i technickým podmínkám, za kterých byla budována, známa jako nejvýznamnější, nejkomplexnější a nejdražší železniční projekt za posledních sto let. Projekt, který stál také mnoho lidských životů.
BAM měl kromě strategické úlohy zajištění dopravy nerostných surovin z nových nalezišť přispět také ke vzniku nových měst a rozvoji hospodářství v dosud neobydlených oblastech Sibiře. Tyto sny a naděje se však naplnily pouze částečně. Po příchodu „glasnosti" a rozpadu Sovětského svazu se dobudování magistrály stalo terčem kritiky a potýkalo se s finančními problémy. Přes veškeré tyto těžkosti však výstavba BAMu pokračovala a dala vzniknout i monumentálnímu Severomujskému tunelu, který byl zprovozněn v roce 2003. A přestože dnes většina měst v okolí trati chátrá, některá střediska nebyla postavena vůbec a těžba nerostných surovin se také nerozvinula v plánovaném rozsahu, stavba BAMu pokračuje dál...
(Česká televize)
Recenze (10)
Jak se žije uprostřed Sibiře, jedné z nejodlehlejších částí pevninského světa..? Úžasné výhledy tohoto dokumentu.. ()
Detaily, nikoliv stavba samá (přes to megalomanství to snad ani nelze), nejsou moc známé. Navzdory nadlidskému úsilí, které si zhotovení vyžádalo, byla "uložena do šuplíku" jako nějaká školní úloha. Její potenciál nebyl (patrně prozatím) využit, poněvadž důvod (a trasování) výstavby nebyl až tak ekonomického rázu, ale politického, potažmo bezpečnostního. ()
K dokumentu jsem se dostal přes četbu Doby z druhé ruky, Konec rudého člověka od běloruské spisovatelky Světlany Alexijevič, kde je BAM zmíněná v hrůzných výpovědích několika tázaných. Mladí, poblouznění lidé vyrazili budovat velikášskou stavbu pro socialistkou vlast a narazili na drsné podmínky Sibiře. Jsem rád, že toto film neopomíjí, i když otázkou zůstává, zda skutečným důvodem obětí nebyla spíš neschopnost režimu vytvořit pro zaměstnance kvalitní zázemí, jak znázorňuje např. dokument http://www.csfd.cz/film/242947-zeleznice-na-strechu-sveta/prehled/ na obdobné téma, ale z Tibetu, kde byla k dispozici odborná lékařská péče, směny jen čtyřhodinové apod. Stejně tak se mi líbí ukázání toho, že blahobyt (vysoké mzdy) jedněch, je zde často vykoupen neštěstím druhých (železnicí odříznuté vesnice). Režisér putuje s revizními techniky, sleduje jejich práci, setkává se s lidmi žijícími podél trati. Jde o svižné dílo nabyté spoustou zajímavých informací, především netechnického charakteru. ()
Jednou ... jednou bych se takhle chtěla projet z Moskvy až k Tichému oceánu. Patrně bych měla na nějaký čas vlaků plné zuby, ale za ten zážitek by to stálo. V rozletu mě trochu brzdí představa, že by z pražců mezitím vyskákaly všechny rezavé hřeby, jelikož jak jsme mohli vidět, chlapci dobíjeli barborama na malém úseku jeden hřeb po druhém a to mají bratru čtyři tisícovky kilometrů! Každopádně smekám svůj virtuální klobouk před těmi, jenž v sedmdesátých letech v sibiřských mrazech pokládali jednu kolej za druhou a za třetí a tak dále. Zajímavý dokument. ()
Popis tohoto dokumentu sliboval něco zajímavějšího než pouhý záznam cesty dvou drážních inspektorů, ale i tak to bylo vcelku zajímavé. Film obsahuje především rozhovory s těmito inspektory, stavaři a dělníky přibližující stále pokračující náročnou výstavbu trati, kterou se odvážně pouští tam, kam se dosud člověk nevydal, a její následný provoz, který není tak slavný, jak se původně počítalo. Vše je doplněno několika zajímavými záběry z trati a okolí. ()
Galerie (14)
Photo © Česká televize
Reklama