24. Den

Ta divadelní předloha z toho byla na film cítit až moc, rozhodně si s tím mohli víc vyhrát. Ale ten obsah (bez ohledu na formu) byl tak vymazlenej, tak strhující, tak závažnej, že jsem v závěru, při té úžasné muzice, zvažoval dokonce i maximální hodnocení. Nádherná věc, oba hlavní aktéři výteční, Jamese Marsdena si dávám do své herecké TOP 10, dávno jsem nad ním v tomto směru přemýšlel, ještě jsem s ním neviděl špatnej film, Al Pacino holt musí prominout. (26.04.2015)

Zajímavý námět s obsazením, které překvapilo nejen výběrem herců, ale celkové vžití těchto dvou mladíků do role. Je až neuvěřitelné, jak oboum jejich roli věříte. Co celému snímku přidává na důvěryhodnosti je, že kamera téměř celý film neopustí zdi pokoje, což přizpívá atmosféře, která graduje až do ohromných výšek. Scénář je celkem povedený a spojitost obou postav zauzlovaná jak oprátka na krk a během filmu už jen čekáte, zda se smyčka rozmotá, nebo se ještě víc utáhne. (25.06.2011)

Takto ukecaný thriller jsem snad ještě neviděl.Čímž jde z mého pohledu spíš o drama než o thrilller,pokud by jsme měli tedy škatulkovat.A navíc drama s dialogy nudnými,nevynalézavými,napětí mezi oběma hlavními představiteli je naprosto nulové a minimálně půlka veškerých jejich scén jsou zbytečné.Celý námět mi přišel zajímavý tak na půlhodinkový kraťas,pak by se z toho dalo snad vytěžit nějaké napětí a atmosféra,takto než se vždy něco zásadnějšího stane,postavy tlachají a tlachají,chvilku jsou jak kámoši,pak jak maniaci,jejich charaktery nejsou absolutně nijak vykresleny a samotná zámínka pro pomstu jednoho z nich vůči druhému je velmi přitažená za vlasy.A koneckoncům,samotná berlička v podobě flashbacků musí být trnem v oku snad pro každého.Plus ani jeden z herců nejsou tak charismatičtí,aby takovýto komorní thriller(pardon,drama) utáhli,takže pro mě velká slabota a snad i zklamání. (06.03.2008)

Mám ráda filmy založené pouze na konfrontaci a vzájemném vztahu mezi několika postavami v uzavřené místnosti. Zajímavé a zdařile silné jak tématikou, tak pojetím. James Marsden a Scott Speedman to spolu rozehrávají tak bravurně, že mě až mrzí, že mezi nimi "něco nebylo.":) Alespoň malinká pusinka:) (17.10.2011)

Filmy podle divadelních her mají už od základu omezené možnosti, protože jakkoliv se snaží vzbudit dojem, že nejsou ohraničeny prostorem a hereckými výkony, většinou s tím stejně nic nenadělají. Ve 24. dnu se o to dokonce pokoušel tvůrce natolik úpěnlivě, že „antidivadelními“ prvky málem zničil svůj jinak skvělý film. Palba vynikajících dialogů, slovní přestřelky mezi oběma hrdiny, kteří se vzájemně oťukávají, snaží se chytit za slovo a zároveň si dávají velkého majzla na to, aby něco nepředloženého neřekli sami, je ukázkovým příkladem skvěle odvedené práce. Cit pro načasování jde ruku v ruce s vynikajícími hereckými výkony Jamese Marsdena a Scotta Speedmana, kteří se navzájem nepřehrávají, ale stále nechávají dostatečný prostor tomu druhému, takže výtečně gradované „two man show“ žene film kupředu. Problémem je, že to jsou všechno věci, které bych mohl napsat zřejmě i o původní divadelní hře, která musí být s dobrými herci na divadle bezchybná. Jako filmový režisér ale Piccirillo značně pokulhává, třebaže se snaží svému dílu (napsal i původní divadelní hru) vtisknout filmový punc, co mu síly stačí. Bohužel všechny ty prosvětlené němé flashbacky jsou zbytečné, zmatené, mizerně natočené a s minimem jakékoliv informativní hodnoty (stejně se to všechno potom dozvíme z dialogu). Podobně obtěžující je i složitá střihová skladba filmu s nelineárními přechody mezi jednotlivými krátkými záběry, které tím nenabývají na dynamičnosti, jak si zřejmě režisér přál, ale naopak matou a bourají stavbu filmu, který by bez podobných berliček mohl být malým klenotem. Takhle je jen skvělý. (15.11.2005)