24. Den

Mám ráda filmy založené pouze na konfrontaci a vzájemném vztahu mezi několika postavami v uzavřené místnosti. Zajímavé a zdařile silné jak tématikou, tak pojetím. James Marsden a Scott Speedman to spolu rozehrávají tak bravurně, že mě až mrzí, že mezi nimi "něco nebylo.":) Alespoň malinká pusinka:) (17.10.2011)

Drama o odpovědnosti v sexu. 1) Dílo je divadelní hra, která bůhvíproč touží po filmových metách, ale přitom na ně nemá. Chtělo by se přihodit bonmot typu - lepší průměrná hra, než špatný film, ale ta hra je vážně dobrá._____ 2) Bohužel nic z toho, co lze označit za nadprůměr, nemá co do činění s filmem. Filmová režie, kamera, hudba...nic. Zajímavý scénář (divadelní), odpovídající herecké výkony (divadelní). (31.01.2009)

Na tomhle filmu se mi líbí, že nemá žádné velké umělecké ambice, jako většina takových komorních dramat. Odehrává se prostě téměř jenom v jednom pokoji, kamera je autenticky slabá, a všechno stojí a padá na výkonu hlavních dvou představitelů. Samozřejmě oba dva hrají výborně, člověk jim fakt všechno věří. Většina dialogů má taky takový civilní nádech, který přidá na pocitu, že se to opravdu může stát. A jinak zápletka je celkem zajímavá, ale nic ohromujícího. Je to napínavý, a je to zábavný, to je hlavní. (28.03.2012)

Ta divadelní předloha z toho byla na film cítit až moc, rozhodně si s tím mohli víc vyhrát. Ale ten obsah (bez ohledu na formu) byl tak vymazlenej, tak strhující, tak závažnej, že jsem v závěru, při té úžasné muzice, zvažoval dokonce i maximální hodnocení. Nádherná věc, oba hlavní aktéři výteční, Jamese Marsdena si dávám do své herecké TOP 10, dávno jsem nad ním v tomto směru přemýšlel, ještě jsem s ním neviděl špatnej film, Al Pacino holt musí prominout. (26.04.2015)

Filmy podle divadelních her mají už od základu omezené možnosti, protože jakkoliv se snaží vzbudit dojem, že nejsou ohraničeny prostorem a hereckými výkony, většinou s tím stejně nic nenadělají. Ve 24. dnu se o to dokonce pokoušel tvůrce natolik úpěnlivě, že „antidivadelními“ prvky málem zničil svůj jinak skvělý film. Palba vynikajících dialogů, slovní přestřelky mezi oběma hrdiny, kteří se vzájemně oťukávají, snaží se chytit za slovo a zároveň si dávají velkého majzla na to, aby něco nepředloženého neřekli sami, je ukázkovým příkladem skvěle odvedené práce. Cit pro načasování jde ruku v ruce s vynikajícími hereckými výkony Jamese Marsdena a Scotta Speedmana, kteří se navzájem nepřehrávají, ale stále nechávají dostatečný prostor tomu druhému, takže výtečně gradované „two man show“ žene film kupředu. Problémem je, že to jsou všechno věci, které bych mohl napsat zřejmě i o původní divadelní hře, která musí být s dobrými herci na divadle bezchybná. Jako filmový režisér ale Piccirillo značně pokulhává, třebaže se snaží svému dílu (napsal i původní divadelní hru) vtisknout filmový punc, co mu síly stačí. Bohužel všechny ty prosvětlené němé flashbacky jsou zbytečné, zmatené, mizerně natočené a s minimem jakékoliv informativní hodnoty (stejně se to všechno potom dozvíme z dialogu). Podobně obtěžující je i složitá střihová skladba filmu s nelineárními přechody mezi jednotlivými krátkými záběry, které tím nenabývají na dynamičnosti, jak si zřejmě režisér přál, ale naopak matou a bourají stavbu filmu, který by bez podobných berliček mohl být malým klenotem. Takhle je jen skvělý. (15.11.2005)