Sangaïlé

Zakríknutá Sangailé nájde krídla v ľúbostnom vzplanutí s rovesníčkou Aisté. Kult tela prezentovaný v naozaj pekných záberoch, kombinovaný s letnou prírodou. Žiadne hlboké vzťahové analýzy, len stručné vysvetlenia duševných stavov. Mladej láske je naklonený každý človek, na to tento film stavil. Na mňa to zabralo, babe som fandil celý čas. Festival inakosti BA 2015. (21.10.2015)

Film, u něhož mi bylo vyloženě líto, že ho sleduji jen na malé obrazovce notebooku, protože zrovna tento film bych si chtěl užít na velkém plátně v kině – některé scény jsou vizuálně úchvatné (první milostné sblížení Sangaile a Auste v svítících sukních na louce, výstup Sangaile z vody v promočených šatech na noční osvícené molo, Sangaile stojící na střeše Austina paneláku, přičemž ji kamera zabírá z výšky, což u mě vyvolává vyloženě závrať, atd.) a celkově mi přijde, že si režisérka se svým scénářem hodně pohrála tak, aby se Sangaile a Auste pohybovaly na zajímavých lokacích (například scéna jejich milostného dovádění v lese v borůvčí je fantasticky nápaditá a zábavná; vizuálně atraktivní jsou i místa, na která Sangaile vyleze, aby se zbavila závratě – strom, elektrický stožár...), a hodně se mi líbil i originální pokoj Auste a vila Sangailiných rodičů, na jejíž architektuře jsem mohl oči nechat. Pokud jde o obsazení, Aiste Dirziute je herecky skvělá, Julija Steponaityte v titulní roli už mě ale tak nebavila. Film si odnesl spoustu ocenění a nominací na filmové ceny - mj. na filmových festivalech v Athénách, Litvě, Stockholmu a Sundance, a podle mě vcelku zaslouženě, je to pěkný a divácky vstřícný festivalový film, který by měl každého fandu artové produkce potěšit (hlavní cílovkou jsou zde lidi se zájmem o LGBT filmy - film běžel na festivalu Mezipatra - a obecně festivaloví diváci; samotný motiv lesbického milostného vztahu je ale nakonec v závěru upozaděn a navrch získává u Sangaile nově objevená vášeň pro akrobatické létání). Abych jen nechválil - v druhé části (cca. od 50. minuty), kdy titulní postava bojuje se svou závratí a kdy se začne plácat ve svých divných psychických stavech, zlých snech, myšlenkách na sebevraždu, apod., se mi tam už vkrádala jistá nuda, což spolu s ohraným námětem můj dojem z filmu snižuje trochu dolů. Scéna, v níž se Sangaile a Auste společně řežou nůžkami, mě vyloženě otrávila. U scény, v níž se Sangaile poprvé proletí letadlem, mi pro změnu trochu vadilo vědomí toho, že létání je docela drahá sranda, takže se nechce moc věřit, že by ji ten chlapík vzal jen tak proletět zadarmo a nic za to nechtěl (ve filmu alespoň není řečeno, zda mu za to něco zaplatila) – ale to už je z mé strany asi vyloženě nimrání se v prkotinách. Zvláštní závěr „po 2 letech“ mě pak docela nepříjemně zaskočil – asi by se mi zde víc líbilo trochu jiné finální vyústění. Film podle mě sice nemá takovou zdrcující psychologickou přesvědčivost a emotivní naléhavost, jako třeba fenomenální 3 hodinová záležitost Život Adele, a celkově jsem v něm postrádal nějaký wow moment nebo větší emoce, kvůli nimž by se zapsal víc do paměti, mé teprve druhé setkání s litevským filmem (prvním byly Mizející vlny) nedopadlo ale nakonec vůbec špatně – film mě oslovil skvělým soundtrackem, výbornou kamerou i sympatickým obsazením. Za mě nakonec velkorysé 4 hvězdy. (12.12.2015)

Dostalo mě to. Obsahem, emocema, formou.. V záplavě filmů o překlenutí mezi dětstvím a dospělostí se sem tam objeví takovéhle zjevení, jako je Sangaïlé, a když říkám sem tam, myslím tím, že skoro nepamatuji tak dobrou věc na podobné téma. Něžná režie Alanté Kavaïté přesně sedí do rytmu vyprávění a v kombinaci s originální kamerou, která dokáže udělat poetiku i ze sloupů vysokého napětí, mi nejednou vykouzlila úsměv na tváři. A ano, má to jednoduché poselství, nicméně ho podává zatraceně působivě a bez nějakých velkých klišé - bez lásky se člověk těch "Vertig" stejně nezbaví. Saldus. (17.01.2016)

Přiznám se, že na tenhle film jsem se vysloveně těšil. Těšil jsem se především na to, že konečně uvidím něco z Litvy. Toho jsem se nakonec dočkal, ale netušil jsem, že se tu bude klást až takový důraz na tvůrcovi city. A kvůli ním tak film zabírá nic neříkající louky, rybník, fabriku na konci vodní hladiny a celé to má takový post komunistický čmuk. Kromě toho se ve filmu objeví dvě zásadní postavy. No a jedna z nich je právě Sangaile, o které je tu v tomto případě řeč. To, že se ve filmu mluví minimálně bych ještě bral. Takoví islandští Berani to měli k užitku. Problém byl spíš ten, že jsem Sangaile moc nerozuměl. Vlastně stejně tak, jako těm mladejm, co tam uloví rybu, kterou si chtěj nad ohněm upéct a když zjistí, že v rybě byl nějakej mega červ, tak se s ním všichni začnou fotit a dělat z toho hrozně cool událost. Tato nepochopení, post komunistická atmosféra a minimální dialogy bohužel nezachrání letní nálada, sem tam slušný hudební podtext, poměrně slušný závěr, který jediný ve mně vyvolal nějaké emoce a jinak docela zajímavé herecké výkony. Škoda. (10.12.2015)

Šablonovitý art, který využívá jedině toho, že vznikl v postsovětském státě. Jinak se jedná o klasickou kombinaci západů slunce, nesmyslně umístěných sexuálních scén, leteckých záběrů a lidí, kteří nevědí co se sebou. Navíc se mi tady nepodařilo najít absolutně žádné poselství, což by snímek, jehož příběh by se dal shrnout do jednoho odstavce, nabídnout měl. (14.08.2015)