Hrajeme s Alim

Představte si, že jste průměrný bílý středoevropan, jenž po práci skromně lační po sklence dobrého vína, misce pražených arašídů a pohodlí u televize. Přijdete tedy domů a ihned ze sebe strháte oblečení plné zvratků, jimiž vás ozdobila postarší paní v tramvaji, protože se jí udělalo z té rychlé jízdy nevolno. Jakmile ocelovým kartáčem dostanete zbytky vepřové čabajky i z bot, vyčerpaně odcházíte do sprchy přeleštit všechny propocené záhyby a při zuřivém mydlení imitujete sprchovou hadicí mikrofon a temperamentně si prozpěvujete úvodní znělku z filmu Kačeří příběhy: Poklad ztracené lampy. Po pravidelné večerní hygieně si konečně nalijete sklenku bílého Ryzlinku, posadíte se na semišový gauč, na klín hodíte misku a v poklidu zapnete televizi. Zrovna dávají Vtip za stovku, paráda. "Víte, proč blondýna zavírá oči před zrcadlem? Aby viděla, jak vypadá, když spí!!! Jáhahaha". Vyděšeně protočíte oči v sloup a rychle saháte po dálkovém ovladači. Na druhém kanále se zjeví milý a usměvavý Láďa Hruška, jenž zrovna vaří domácí guláš z fazolí a jaderného odpadu, a to vše zvládne svižně ukuchtit do neuvěřitelných třiceti sekund. Znechuceně odkládáte misku arašídů na konferenční stolek a jakmile vám Láďa oznámí, že právě jde z pneumatiky vyrobit vánoční cukroví, vyděšeně přepínáte na další program. Už to nemůže být horší, pomyslíte si, když v tom se v televizi nečekaně objeví pořad U Haliny v kuchyni, kde Halina zabírá víc prostoru než samotná kuchyň, takže na obrazovce kromě jejího těla o rozloze čtyř sněžných pluhů nevidíte už nic. Jakmile se Halina nahýbá do chlívku pro další prase, které se chystá nakrájet do cisterny, omylem odhalí kousek svého pozadí, do kterého byste očividně naprosto bez problémů zaparkovali i ropný tanker. Lehce se zadávíte ven se deroucí porcí sekané z odpoledne a zkoušíte další možnost. Přepínáte tedy na stanici Smíchov, kde běží retro Kolotoč s moderátorskou špičkou Pavlem Poulíčkem. Paní Olina svými chlupatými dlaněmi plnou silou roztáčí kolotoč a všichni diváci, produkcí posbíraní z psychiatrických ústavů pro mentálně postižené, se zatajeným dechem hledí na nebezpečně projíždějící políčko s Bankrotem. "Pé jako Milan", vykoktá ze sebe paní Olina a do nadměrně zarostlých rukou si otře propocené čelo. Trošku si ublinknete do vína a v tom si uvědomíte, že na Coolu běží ten nový pořad o hrách. Na tom se přeci nedá nic zkazit! A tak naposledy přepínáte. Jakub Kohák se se svým mentálně slabším asistentem snaží neúspěšně napodobovat Conanova Bezradného pařana a tak se během celého svého segmentu přítomné mentolky vytrvale ptá, kterým tlačítkem má vyhrát hru a není schopen si zapamatovat jednoduché rozložení ovládacích prvků na dualshocku. Nezkušený kameraman nejspíš s Parkinsonovou chorobou se třese jak čtyřiadvacetiletý IT student po prvním sexu a Kohák to sem tam nezapomene proložit krutopřísnou hláškou typu "ťuk ťuk, otevřete, jsem hodný gangster". Vydržíte to zhruba 42 sekund, odložíte na stolek i sklenku vína plnou vlastních slin a jiných tělních tekutin, demonstrativně si sundáte levou ponožku a na té se za ochotné asistence svého psa neodkladně oběsíte. (17.02.2015) (méně) (více)