1944: Přinuceni k boji

Nečekaně silný snímek, a to především díky obratnému zvratu krátce před půlkou. Snaží se vyvolat dojem, že nikoho nesoudí, a dělá z Estonců tak trochu národ hrdých lidí, kteří se ocitli semletí soukolím světových dějin. Možná to tak bylo, možná to bylo trochu jinak, ale není na filmařích, aby vyprávěli přesně dějiny. To je na historicích. Filmaři by měli umět vyprávět osudy a předávat divákovi svůj unikátní pohled na svět - a to se Elmovi Nüganenovi povedlo opravdu dokonale. Skvělé "akční" scény, výborné - několikaslovné - dialogy, minimum patosu a nečekaně kvalitní herecké výkony. Klobouk dolů. 80 % a ty nejlepší čtyři rudé hvězdy, jaké můžu dát. (07.09.2015)

Po dramatickej stránke som čakal viac. Bez výhrad som spokojný iba s technickou stránkou, hlavne s vizuálom, aj herci celkom ušli. No príbeh ako taký ma moc nezaujal - málo zaujímavých situácií, málo emócií... proste pomerne veľká šedivosť jednotlivých scénok. Aj keď sa tu niečo v tomto smere začalo, tak výsledok čo sa týka pocitovej stránky vyznel kamsi do stratena. Lepší priemer. 65/100 (04.11.2018)

„VĚNOVÁNO VŠEM, KTEŘÍ BOJOVALI A UMÍRALI ZA NEZÁVISLOST…“ /// Elmo Nüganen umí. Tentokrát vopustil žánr dramatický drama a hned v úvodu mě (a vojáky v zákopech) zasype hlínou a střepinama. Fajnová pěchotní akcička má brzy pokračování a já jen nevím, jestli mám jako fakt držet palce „těm druhejm“. Cha! Jen půlku času, páč ta druhá je věnovaná (konečně?) našim rudým barvám. Kterej frajer by v půlce filmu vyměnil partu vojáků za jinou? Tenhle estonskej týpek v pohodě. Pěšáky v zákopu střídaj pěšáci za tankem a já začínám chápat, že tyhle národy kolem Rusa, to neměli jednoduchý. Dobře natočená epizoda Estonskejch válečnejch dějin. Možná i proto, že necejtěj potřebu megalomanský stopáže. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nevím, jak vyhnat nepřítele ze zákopu. 2.) „...a tak sme tých boľševikov bili...“ 3.) Thx za titule ,,KUBA2000“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE *** NAPĚTÍ * (06.06.2015)

Zvlášť pro fanoušky filmů s tematikou II. světové války velmi zajímavý snímek. Pakt Ribbentrop-Molotov a jeho důsledky z pohledu např. Poláků či Finů už byly nejednou filmově zpracovány, ale exkurz do absurdní situace Estonců bojujících za obě strany svých totalitních „přátel“ je už vcelku rarita. Ale k samotnému filmu. Upřímně, když během chvilky začal střet Wehrmachtu a Rudé armády, měl jsem obavy. Ne nadarmo nejdou podobně laděné filmy pod 2 hodiny, neb divák potřebuje nějaký ten čas, aby s postavami mohl začít sympatizovat, soucítit, nějak je chápat. Bez toho se může stát, že člověk sleduje válku 2 „bezejmenných“ armád (s nulovou emocionální účastí). V 1944 to kupodivu i navzdory kratší stopáži funguje. A to i po „vystřídání“ a „změně perspektivy“. Tenhle nedivácký tah tvůrcům překvapivě vyšel, a troufám si říct, že podobná „drzost“ by řadě filmů u publika neprošla. Závěrečná deziluze mi pak sedla, škoda jen, že s výjimkou Tallinu jsem se dost ztrácel v místopise, ale to už je můj problém. Solidní 4*, velká spokojenost. (15.05.2022)

Po technické stránce je film bezchybný a může se v pohodě měřit s jakoukoliv západní produkcí a třeba zákopová rvačka by měla patřit k zlatému fondu válečných filmů. Na samotném příběhu estonských jednotek SS, který plynule přechází v pohled Estonců bojujících na straně Rudé armády jsem také nenašel větší mouchu. Ta tragédie národa, který má na výběr mezi velkým a vlastně stejně velkým zlem byla podaná věrohodně, bez zbytečného patosu a, díky nápadu s mladou učitelkou coby symbolem Estonska. velmi citlivě. Ani k hercům nemám nejmenší výhrady, takže suma sumárum 90%. (06.09.2015)