Smog
Režie:
Franco RossiKamera:
Ted D. McCordHudba:
Piero UmilianiHrají:
Annie Girardot, Enrico Maria Salerno, Renato Salvatori, John Phillip Law, Len Lesser, Loredana Nusciak, Graziella Granata, Howard KochObsahy(1)
Italský neorealismus v americkém prostředí – tak bychom mohli definovat italský film Franca Rossiho Smog. Název neznamená jen ovzduší moderního velkoměsta zamořeného kouřem a výfukovým plyny spalovacích motorů, ale jak prohlásil autor filmu v rozhovoru s italským novinářem – ovzduší v duši a citech moderních lidi. Přepychová vila s bazénem je znak úspěchu moderního Američana. Jí dokazuje, že dosáhl nejvyššího stupně společenského žebříčku. Takovou vilu kupuje i jedna z hrdinek Rossiho filmu, amerikanizovaná Italka Gabriella. Stejně jako dřívějším majitelům, kterým se v přepychovém bazénu utopil malý synáček, nepřinese ani ji štěstí, naopak prohloubí její pocit osamělosti a prázdnoty. To všechno poznává italský advokát, který mezi dvěma letadly měl možnost navštívit Los Angeles. Film je podle slov konferenciéra kronikou několika prázdných hodin, strávených mužem bez totožnosti, mezi lidmi, kteří svou totožnost hledají. Je místy ironickým, místy nesmlouvavě kritickým poznáním moderní Ameriky a tolik vychvalovaného amerického způsobu života očima Evropana. (Filmový přehled)
(více)Recenze (1)
Již zestárl Nový svět, už nás nepřekvapuje, už Kafkův Nezvěstný věděl, že završení příslibu klasické moderny jeho vtělením do Spojených států neznamená než zrození Nového člověka "bez vlastností", jehož Nespojitost se sebou samým a druhými akceleruje pohyb v kontrastu k evropské zdánlivé ukotvenosti v kontinuitě místa. Když například jeden z autorů Nového románu vydává také v roce 1962 svoji "studii k reprezentaci Spojených států", nazve ji titulem Mobile: Rossi se tak připojuje k plejádě Evropanů, pro něž se americký výrobní způsob života bude rovnat odosobnění zpřetrhaných lidských vztahů, který ale vzápětí nemůže nevyznít jako tradiční konstatování odcizení všelidského: motor moderního života běží na volnoběh. Putování, rozhovory, společnost dobrá i sociologická, nízká i noční běží naprázdno v metafoře večírku marnosti, jehož reprezentace se stala dobovou uměleckou figurou, která sama zažila přesun z jedné postavy filmových dějin na druhou: Sladký život (1960), Noc (1961), až ji zde Rossi v roce 1962 přesunul do severní Ameriky, aby skončila svou cestu v "Prázdných nocích" (1964) jižní Ameriky Waltera Huga Khouriho. Rossiho dílo vyniká obdivuhodným spřažením narativní formy, ve tvaru stále se přesouvající road movie po postavách míhajících se podél krajnice světa, s obsahem odhalujícím bezobsažnost amerického (a každého jiného) snu. ()