poster

Co se nenosí (festivalový název)

  • Estonsko

    Moest Väljas

  • anglický

    Out of Fashion

    (festivalový název)

Dokumentární

Estonsko, 2015, 59 min

Režie:

Jaak Kilmi

Producenti:

Jaak Kilmi, Katrin Kissa
(další profese)
  • julyberda
    **

    Odmítám jakkoliv komentovat činy paní Réty. Nerozumím světové ekonomice, ekologii ani reklamám. Budu tedy mluvit o filmu jako takovém. Začala bych tím, že kamera se ustavičně třepe a z hudby (drsné severské) mně akorát bolela hlava. To je po stránce technické. Po stránce obsahové to bylo ještě otřesnější. Film mluvil o třech tématech: plýtvání látkou, jedech v oblečení a tvrdé pracovní podmínky v zemích třetího světa. Pouze první z nich však dostatečně rozvinul. Co se týkalo těch jedů, několikrák zoopakovali větu "je to škodlivé", aniž by se namáhali říct, jaké konkrátní chemikálie v látkách našli, co způsobují a proč se do oblečení přidávají. Téma pracovních podmínek pro jistotu, aby se nikdo neurazil, shrunuli do mikromonologu jedné dělnice, která si postěžovala na své problémy s nájmem. A vrcholem vší dokumentaristické hlouposti byly mimozní scény typu: paní pobíhá po továrně a všechny informuje, že to dělníci dělají špatně (A co dělají špatně?) nebo děti tančící v Rétiných výtvorech. (Tento film u nás v kině vyvolal davový záchvat smíchu). Zdá se mi to nebo je festival Jeden svět naprosto o ničem.(22.3.2016)

  • JitkaCardova
    **

    Největší potíž je v Retině licoměrnosti. Je moderní být eko, a když to může být i zábavné a člověk je jednou módní návrhář, proč to nespojit a nepokusit se uspět u velkých korporací alternativně? Takhle by se Retiny pokusy daly popsat přiléhavěji, už to ale nebude tak dobře vypadat. *** Vedle jejího nákladného pokusu proniknout letecky ke kořenům výroby džín i ona sama žije nákladně a neekologicky, jak se ke konci dokumentu ukáže: v moderním a "cool" bydlení, s elektrickými zubními kartáčky, drahými obklady, ikea-style doplňky v domácnosti, všechno se leskne novotou, neopotřebované, rozhodně ne up-cyklované. *** Celý dokument prozrazuje na návrhářku nedůslednost a polovičatost a ve skutečnosti lhostejnost vůči skutečným problémům, které jí nestojí za to domýšlet. Radši dělá, co ji baví, a důsledky odfiltrovává. Z původní cesty sešla hned, místo natáčení a šíření informací o tom, co se děje, když v třetím světě vyrábějí naše západní oblečky, začala spolupracovat s vedeními tamních firem a nechala se zlákat vnitřně rozporným nápadem, že bude "upcyklovat" pro masovou produkci. Co tím přesně chce zlepšit, když nadprodukci jen podpoří zužitkováním přebytků a posílí ji o další produkt, požehná jí tím a pomůže ji udržet? Podmínky dělníků, kteří to s dalším stejným byznysem jen víc odnesou? A po tomhle prvním kroku se už v dalších jen ztrácí a sebeomlouvá dál. *** Ani její velkorysé počty o tom, kolik čeho zachránili, nesedí. Záměrně například vůbec nepočítá velikášské náklady na tyhle tzv. "záchrany", a nejen to. Jak přesně že to například zachránili 82 milionů litrů vody tím, že za trojnásobně ukrutného trápení stovek šiček v Bangladéši komplikovaně přestříhali a přešili 70.000 už chemicky obarvených (čili ta hrůza vody a chemie byla dávno spotřebována) nadbytečných triček do poměrně děsivých "modelů" z nouze a prodali je belgickému festivalu, kam je museli expresně mezikontinentálně letecky dopravovat? (Do ceny letecké přepravy se ničení planety také nepočítá.) Pokud na tom něco vůbec vydělali, tak šlo o zachráněný zisk do kapes majitelů, a ne o redukci nákladů a šetrnost vůči prostředí a dělníkům! Naopak, ještě na úkor šiček, které prostě dostaly neuvěřitelný nápor práce navíc, aniž by to mohly odmítnout. Že jim vlastně jen enormně ztížila existenci a už tak nesnesitelné pracovní podmínky, si nepřipouští. Dělníky, jejichž mizerná mzda a vykořisťování především můžou za ta kvanta levných kolekcí, které se pak prodávají na Západě, Reta velkoryse přehlíží jako vzduch a domlouvá se snaživě právě s těmi, kteří tenhle systém využívají - s řediteli textilek, kteří si rádi nechají ukázat, jak ještě mohou zaměstnance potrápit, budou-li z toho mít zisk, a s manažery obchodních módních řetězců, jimž se takhle vpodstatě jenom snaží prodat další sexy produkt, tzv. eko, kterým by mohli získat nové zákazníky a celý ten cirkus jen ještě podpořit. Protože ne, nebyli jsme svědky toho, že by ředitelé textilek Retu objímali proto, že jim otevřela oči, ale proto, že se jim vyplatí - na Západě by to možné nebylo, tam by se musely stavět nové výrobní linky, ale tady v Indii prostě jenom přinutí ty nešťastné ženské, aby se věnovaly navíc i těm haldám vyházených zmetků a neprodaných zásob a složitě z existenční nutnosti ručně přestříhávaly a přešívaly, co si ona za drahou výplatu usmyslí. Bylo by to k smíchu, kdyby to nebylo k pláči, jak říká moje maminka. *** A PS: jestli ten stejně levně střižený prvoplánově upcyklovaný hudební doprovod k filmu bude někdo chtít chápat jako interesantní a cool, pak najel na správnou optiku, aby si mohl tímhle filmem nechat vyprávět pohádku o užitečné práci pro zachraňování planety. *~~(8.3.2016)

  • TheReflektor
    **

    V podstatě inteligentní a důležitý film, který se ale topí ve své odporné sobeckosti a neohleduplnosti. Absolutně ignoruje okolí základní dějové linie, což se dá považovat za velice necitlivé, vzhledem k prostředí, ve kterém se notná část snímku odehrává (bangladéšské továrny).(26.3.2016)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace