Krajinou domova - Série 2

Dokumentární cyklus Krajinou domova o přírodních krásách českého území mne velmi překvapil. Potěšilo mne, že to bylo milé překvapení a nikoli zklamání, takže za takové nádherné záběry naší krajiny opravdu od srdce tleskám. Dokonce jsem si ani neuvědomil, že obě natočené řady od sebe dělily tři roky, protože první vznikla roku 2014 a druhá roku 2017. Osm epizod první řady jsem viděl v premiéře české TV a byl jsem nadšen, takže jsme se doma na celou sérii podívali s chutí znova. Uchvátili mne hlavně krásné záběry naší přírody z dronu, ale také z úplné blízkosti, které nás doslova vtáhly do nitra našich hor, o kterých první série hlavně byla. O tři roky později jsem se dozvěděl, že byla natočena druhá série a tak jsem se pochopitelně těšil, co nového přinese. Napočítal jsem deset epizod, které opět natočil režisér Petr Krejčí, nicméně záběry byl více detailní a tým filmařů se zaměřil hodně na faunu, hlavně ptactvo, ale také na krásné šelmy. Hlavně, že jsem opět mohl slyšet oba důvěrně známé hlasy moderátorů pánů Švehlíka a Maxiána a sledovat krásy naší krajiny z dronů. Začali jsme v Jizerských horách, na jeho náhorních plošinách plných rašelinišť a horských bučin, kde stále žijí tetřívci nebo naše nejmenší sova kulíšek. Pak jsme se podívali na naše nejvyšší pohoří Krkonoše, které se stalo ostrovem unikátních společenstev, na kterém se prolínají druhy arktické s alpínskými. V druhém díle druhé řady náš čekala řeka Oslava, Jihlava, Rokytná, Dyje v jihovýchodním cípu Českomoravské vrchoviny, kde jsme poznali jejich divoké kaňony a hluboká údolími, která patří k přírodně nejzachovalejším u nás a seznámili se spoustou druhů ptáků či užovkou stromovou, brrr. Nemám rád hady. Třetí díl nás zavedl do vodního světa České Kanady a Třeboňska, kde kdysi lidé podmáčené louky lidé vysušili, pestré lesy přeměnili na smrkové monokultury a řekám vytvořili umělá koryta a hlavně je přehradili hrázemi. Mnohem více se mi líbila Česká Kanada se starými pastvinami s jalovci a hrady Roštejn nebo Landštejn. Ve čtvrtém díle jsme se přesunuli do nám známé velmi teplé oblasti české země na jihu Moravy - Hustopečskou pahorkatinu a Pálavu. Stali jsme se kritiky vybudovaných Novomlýnských nádrží, které zničily lužní lesy, ale daly prostor k životu tažným a vodním ptákům. Kochali jsme se koberci kvetoucích kosatců nízkých nebo pohledem na orchideje, seznámili se s ptáky, například zde byl dudek chocholatý, vlha pestrá, nebo se objevila naše největší kobylka či největší evropský pavouk slíďák tatarský. Podívali jsme se také na další člověkem upravenou krajinu, tentokrát na Vltavu s proslulými Svatojánskými proudy a pak začal pátý díl, který mne velmi potěšil, neboť mi připomněl krásné Kokořínsko a Český ráj a jejich skalní města plná tajemství. Připomněli jsme si tak doma pro Kokořínsko typické skalní pokličky a hluboké skalnaté doly, dále naše oblíbené Máchovo jezero a pohádkový hrad Bezděz, temný hrad Houska a samozřejmě romantický Kokořín. V Českém ráji se mi líbily roubené chalupy a statky, zajímavé Drábské světničky a hrady Trosky nebo Kost, kam se zase rád s rodinou vrátím, i když jsme zde byli už asi pětkrát. Další známé místa se objevily v šestém díle, který nás zavedl do jeskyní Javoříčských, Mladečských a také do těch nejznámějších v Moravském krasu s nejkrásnějšími krápníkovými výzdobami. Javoříčské jeskyně osobně považuji za vůbec nejkrásnější u nás, neboť ukrývají mohutné podzemní dómy s bohatou krápníkovou výzdobou, které vévodí tzv. záclony nebo tisíce tenkých brček, visících ze stropu. Samozřejmě se mi líbily i Punkevní jeskyně s plavbou po ponorné říčce Punkvě a dokonce jsem sám navštívil i její pramen, který je znám jako pramen Luhy. Sedmý díl mi ukázal mnou zatím nepolíbená místa s názvy jsko Džbán, Mladá, Doupovské hory. Rád se tedy někdy podívám na naši největší opukovou plošinu Džbán . Z roviny porůstá chudý druhotný les, ale džbánské stráně naopak patří k významným přírodním lokalitám Čech, nebo do bývalého vojenského prostoru u Milovic se stády praturů, divokých koní a zubry či snad někdy budu mít štěstí a podívám se do vojenského prostoru Doupovské hory, kde by mne zajímala zmizelá města a vesnice. Osmý díl přinesl unikátní srovnání hor na západě a východě naší vlasti. Zjistili jsme, že Krušné hory a Beskydy se od sebe liší snad úplně vším, přesto každé pohoří brání společně naši zemi a v obou stále přežívá kousek divočiny. V devátém díle jsme se doma podívali do dalších koutů ČR, kde jsme zatím nebyli a rádi jsme se tak nechali inspirovat nabídko filmařů, abychom navštívili Labské pískovce a České Švýcarsko na severu Čech, kde na nás čekají pískovcová skalní města, největší skalní most Evropy aneb Pravčická brána i nejmohutnější pískovcový říční kaňon Evropy či pitoreskními tvary Tisských stěn a naše největší stolová hora Děčínský Sněžník. V posledním desátém díle jsme se podívali na Šumavu, která ve výčtu tohoto seriálu nemohla chybět. Nejvíce mne zaujala zdejší ledovcová jezera, kterých je na české straně hor pět, ale po celých horách jsou jich stovky, možná tisíce dalších menších jezírek rašelinných. Na závěr děkuji bandě filmařů, že natočili tak kultivovaný a zajímavý seriál a přál bych si, aby v tomto duchu pokračovali na dalších, byť méně známých místech země s názvem Čechy a Morava a Slezsko. Seriál Krajinou domova ode mne po právu získal pět krajinných hvězdiček *****. (12.06.2022) (méně) (více)