Reklama

Reklama

Příběhy 20. století - Série 1 (2017) (série)


Straníci (S01E05)

(epizoda)
Dokumentární
Česko, 2017, 26 min

Obsahy(1)

Komunistická strana Československa měla v době normalizace ústavně garantovanou „vedoucí úlohu“, tedy absolutní moc v zemi. Členství v KSČ bylo v době normalizace problematické v mnoha ohledech. Řadoví straníci představovali z definice jakousi elitu režimu: „rudá legitimace“ jim otevírala cestu ke kariéře nebo aspoň k zajištěnému klidnému životu, za to posvěcovali na všemožných schůzích postup stranického vedení, omezování občanských práv, kolaboraci s okupační mocností. Stručně řečeno, převzali za režim spoluzodpovědnost, stali se jeho součástí. Někdejší horník a stranický funkcionář Jaroslav Ondráček zůstal dodnes přesvědčeným komunistou a tvrdí, že se před rokem 1989 nikomu nic špatného nedělo. Bývalý politruk Josef Nitra byl v KSČ z kariérismu, v armádě to prý jinak nešlo. Bohumil Řeřicha, který pracoval na státním statku, se za své členství ve straně soustavně kaje a říká: „Přiznání viny mne osvobodilo, ale ta vina je trvalá, s tím žiju a budu žít do konce života.“ (Česká televize)

(více)

Recenze (1)

Helmutek

všechny recenze uživatele (k tomuto TV seriálu)

"Je pravda, že Horákový ten Gottwald smrt dávat nemusel, moh jí dát doživotí. Ale ona se přiznala!" (J. Ondráček) To je krásně vystižená obludnost a zvrácenost komunismu ve dvou větách: zaprvý pohrdání hodnotou lidskýho života (jinýho než mýho = diverzantů), zadruhý odvolávání se na vyšší instance (jakkoli účelově a nelidsky vytvořený) a odmítání převzetí vlastní odpovědnosti: Protože šéf řek, protože komunistická ústava řekla, protože tehdejší zákony řekly, protože se někdo při mučení přiznal, protože tohle nebo tamhleto... "Jak dycky řikala moje žena: Prahu oplotit pětimetrovym plotem a nechat je tam všecky vychcípat. Protože ta revoluce, ta se vždycky vyvážela odsud." / "Když jsem v Praze v listopadu 89' potkal lidi, který se rozplývali štěstim, že komunisti padli, tak tam jsem pochopil, že jsem prohrál. Když jsme jeli autem z Prahy domů, celou cestu jsem brečel. (...) Já jestli můžu, tak z této pozice bych se chtěl omluvit všem občanům této země za tu mojí komunistickou minulost, ale hlavně bych chtěl vyjádřit upřímnou, hlubokou lítost těm, kteří trpěli, a hlavně těm, kteří zahynuli nebo byli popraveni." - to je kruva frajer! Bohumil Řeřicha, prostě jeden obyčejnej, "nevýznamnej" člen KSČ, kterej se dneska za všechno omlouvá - tohle je pro mě charakter naprosto obdivuhodnýho formátu. Takhle se umět stavět k vlastnim selháním, to bych taky chtěl umět. ()

Reklama

Reklama