Její zpověď

Je fakt, že postavy se občas chovají podle pravítka, ačkoliv jejich motivace je, hm,... řekněme diskutabilní. Ale kdo by to sakra řešil! Píše se rok 1929, obraz si konečně podává ruku se zvukem a Hitch pokládá setsakramentsky pevné základy žánru. Jen jedna věc mi nejde do hlavy - v onen kritický okamžik, kdy hlavní hrdinka zkontroluje kuchyňákem obsah vnitřností vilného chlíváka, neulpí na čepeli nebo jejím sněhobílém negližé jediná kapka malinovky... Že by mistrova nepozornost!? Nebo snad úlitba tehdejšímu nepříliš otrlému diváctvu...? (26.07.2010)

Pre potenciálnych divákov Alfredovho diela najlepší začiatok. Začínajú sa tu prejavovať jeho typické prvky a narácia jeho klasických kriminálnych príbehov. Zároveň film vznikal s príchodom zvuku, v nemej verzii počujeme iba slovo knife, ak si dobre spomínam. Aj keď na jeho najlepšie diela Blackmail nemá, vzhľadom na rok výroby je film prekvapivo zábavný, napínavý a nikdy sa divák nenudí. (05.06.2012)

Čoho sa Alfred Hitchcock dotkol malo pečať nesmierneho nadhľadu, vynikajúco odpozorovaných situácií a pohrávania sa. S možnosťami techniky, zvuku. S radosťou v duši diváka. Tak je to aj v prípade Jej spovede. Existuje nemá aj hovorená verzia. Ale to je tu už všetko v komentároch spomenuté a rozobrané. Mňa zaujal samotný nápad, kedy elegantný nápadník, pohybujúci sa v bohémskom prostredí, kultivovaný viacerými druhmi umenia (výtvarné, hudobné aj spevácke) je v skutočnosti len zvrhlým, sprostým násilníkom. Znamená teda, že výchova umením a kultúrnym vzdelávaním nijako nepomáha a maska humanity príležitostne veľmi rýchlo odpadne, pričom ostáva len divá animálnosť? Alebo (k čomu sa prikláňam), záleží skôr na osobnostnom type. Ten je daný a môže sa všetkým týmto len pokúsiť o akýsi maskovací kultivar. Tým dôveryhodnejší, čím väčšia štipka prirodzeného talentu v takto vychýlenej osobe drieme. A ako vraví Anny Ondráková vo filme: "Dievča vždy intuitívne rozozná, či mu od muža hrozí nebezpečenstvo.". Napriek tomu sa stane, že aj keď žena necíti, že všetko je kóšer, akosi z času na čas samu seba presvedčí o bezpečnosti podvedome potencionálne nebezpečného chlapíka i uvolí sa vstúpiť do jeho často rafinovane vystavaného osídla. (02.06.2014)

Docela prijemny prekvapeni, i kdyz to na to ze zacatku nevypadalo. Ze zacatku tu je totiz extra jednoduchej pribeh, herci, jeste asi zblbly z nemy ery se silene xichti a dabing je nejakej podivnej, jednou se jim hejbou pusy a neni nic slyset, jindy slyset je, ale pusy se hejbou jinak. Nastesti nekdy v polovine se herci konecne rozehrajou, pribeh se zacne stacet zajimavym smerem a namluveni zacne dobre sedet. Navic Hitch pouziva sem tam docela vymakany kamerovy triky, s ohledem na dobu vzniku filmu. Takze celkove nadprumernej thriller za lepsi 3*. (26.03.2009)

Fascinující thriller s působivou scénou znásilnění. Hitchcockův první zvukový film rozhodně náleží mezi nejlepší díla světové kinematografie a je jen škoda, že se z něj stala až nezdravě zprofanovaná legenda. V Blackmailu toho lze totiž objevit mnohem víc. Například scéna v telefonní budce, kdy je Frankovi i Alici jasné, kdo je pravým pachatelem a přesto mezi nimi zůstává strach nevyřčeného. Ostatně napjatá atmosféra je tu cítit na každém kroku, nejvíce asi v momentě, kdy má Alice znovu uchopit nůž a v pozadí se ozývá až hororové "Knife! Knife! Knife!" Navzdory opakující se frázi zůstává objektivní pravdou, že Anny Ondráková tady podala výjimečný herecký výkon bez ohledu na skutečnost, že pouze díky Blackmailu je akceptována jako herečka v širším diváckém povědomí. Ona sama se v roce 1968 přiznala, že film jí připadal dobrý tehdy a ne dnes. Dnes ovšem nemá smysl zabývat se touto lichou odpovědí, protože i filmovému laikovi je jasné, o jak excelentní dílo se jedná. (15.11.2009)