Prázdniny pana Hulota

Svět podle Tatiho - napodruhé... ;o) . . . Silně zmatený, nervně pobíhající, neuvěřitelně nejapný... Ecce Hulot! S tímhle vytáhlým chlápkem s věčnou dýmkou v hubě a klátící se svižnou chůzí bych chtěl jet na dovolenou, desetkrát raději než s deseti nudnými kočičkami... Nejlépe pak tím jeho ďábelským přibližovadlem, proti němuž >Cililink< byl korábem silnic... ;-) . . . Tenhle film, jenž přinesl zrození pana Hulota je zkrátka geniální taškařice, nabitá bizarními situacemi a skvěle promyšlenými a inscenovanými gagy, které prostě nemají šanci zestárnout. Protože všechno to, co se na scéně odehrává, je až přízračně lidské, vlídně dojemné a nadčasově zábavné... :-) . . . Tak někdy na věčnosti! Au plage, Monsieur Hulot. Adieu... :o))) - - - - - (Poprvé viděno 3.6.2008 na ČT2, komentář zde jako čtvrtstý - 3.6.2008) (03.06.2008)

budem si to musieť pozrieť znova a v asi inom rozpoložení... na jednej strane ma to do istej miery očarilo - má to svojské kúzlo, čaro prázdnin, atmoaféru akejsi detskej bezstarostnosti, sám hulot je veľké dieťa a humor vo filme (musel som si naň zvykať a aj tak mám pocit, že sme si na prvý krát úpkne nesadli) je veľmi naivný, insitný, kombinuje niekoľko tradícií komédie vo francúzsku s dosahom až na modernú commediu del arte... navyše je to film pozoruhodný a hlavne pre generáciu divákov odchovaných na hollywoode úplne "iný" - nemá klasickú štruktúru rozprávania (trojaktovka), v podstate ani nemá hlavného "hrdinu" (hulot je len akýsi "aktívny pozorovateľ") a dokonca ani dej (zápletka je vskutku maximálne prostá)... no čo má, je už spomínaná mágia, akési filmové "genius loci", navyše je miestami naozaj hravo a nápadito zrežírované, no neškoleného novica nepoznačeného staršími francúzskymi komédiami môže vyviesť z rovnováhy; (06.04.2014)

ocenenia : MFF Cannes 1953 - Nominácia na 1. cenu ◘◘◘◘ Napriek nižšiemu hodnoteniu sa nedokážem ubrániť pocitu, že ma Tati začína na 100% dostávať do svojich osídiel.... jeho réžia, jeho mnohé malé drobnosti, jeho zmysel pre kompozíciu celej scény, jeho "starosvetský", nevnucujúco kritický - snáď excentricko-konzervatívny - postoj voči modernosti, to všetko z neho robí asi môj najväčší "objav" v poslednom roku (rokoch?).... (predpokladám že) každý jeho film je do posledného detailu prepracovaným dielom (absolútne sa stotožňujem s komentárom Shadwell-a), v ktorom je vtip, gag nie len v tom "hlavnom", čo sa deje pred kamerou (Tati akoby totiž "to hlavné" zámerne obaloval do celej scény, a nie sa snažil o kontrast medzi scénou aq tým čo sa v nej deje), ale množstvo malých potešení je častokrát veľmi nepatrné, a je nutné film vidieť viac krát, aby ich človek "objavil" ... paradoxne, najviac ma rozosmievali scény, pri ktorých Hulot ani nebol, alebo bol iba jedným z členov davu, pričom vyzdvihujem celý začiatok filmu (scéna na nádraží je geniálna :D ), ktorý majstrovsky vystihuje celú modernú "turistickú mašinériu".... najprv pokľudný pohľad na opustené pláže, náhle strih do staničnej vravy, kde sa húfy rekreantov (správajúcich sa ako stádo) náhlia za svojim oddychom :) .... no napriek určite kritickému podtónu, z celého filmu vyžaruje neskutočná pohoda, uvoľnenie a mix všetkých tých pocitov, ktoré si človek predstaví pod pojmom "prázdniny" ... 80% (23.01.2010)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Je jen málo filmů, kdy jsem se smál nahlas co pár minut v průběhu celého filmu. Velmi příjemné překvapení na to, že jsem od tohoto pro mne neznámého tvůrce (téměř:=)) černobílého filmu nic extra nečekal. Geniálně natočeno. Trailer: http://www.kinoteka.cz/online-shlednuti/prazdniny-pana-hulota/ (04.02.2009)

Jacques Tati je u nás znám již z filmu „Jede, jede poštovský panáček", který rovněž vedl režijně a současně v něm hrál hlavní roli listonoše Františka. Již v tomto filmu hovořil satirickým výsměchem k některým měšťáckým projevům, v novém filmu „Prázdniny pana Hulota" se podařilo autoru Tatimu najít prostředí, kde se měsťácká společnost schází, režiséru Tatimu ostře vykreslit několik měšťáckých postaviček a herci Tatimu vytvořit postavu, kolem jejíž dobrosrdečnosti a laskavosti se v tomto prostředí nakupí tolik humorných situací, že ani na okamžik nepoleví proud vtipů a nápadů, plynoucích z jedné scény do druhé. Je však velmi potěšitelné, že většina satirických záměrů je dobře mířena na skutečné chyby a přežitky. Když se místy projeví groteskně neskutečná situace, zvláště v závěru s nechtěně vyvolanou ohňostrojovou náladou, jde tu jistě jen o vyvolání smíchu bez hlubšího záměru, ale v celkové koncepci tohoto námětu nepůsobí natolik rušivě, aby překryla pravý satirický záměr. Přesné překreslení charakterů jednotlivých postaviček je v tomto filmu velikým kladem. Vždyť jednající osoby se nám nepředstavují slovem, který by zavazoval k ději. Jejich věty jsou jen jakoby náhodou uslyšené bez hlubší souvislosti, i záběry kamery jsou mnohdy jen jakoby útržky náhodou zachycené a vkomponované do celku. Kolik je v nich však charakterisační působivosti, jak je jimi znásobena povaha a celá bytost číšníka, vysloužilého důstojníka, manželské dvojice i ostatních členů společnosti. A tak i když bychom chtěli místy vyslovit své výhrady k některým scénám situační grotesky, jedno je na tomto filmu velmi potěšitelné: mluví k nám opravdu filmovou řečí. Připočteme-li k tomu citlivou míru možností a dobře provedený satirický záměr, můžeme říci, že tento film je nejen dobrou zábavou, ale také pěkně přibroušeným zrcadlem. Filmový přehled 34/1955 (08.10.2009)