Režie:
W. Lee WilderScénář:
Fred FreibergerKamera:
Gordon AvilHrají:
Robert Hutton, Martha Vickers, John Bromfield, Rosemarie Stack, Pierre Watkin, Robert Bice, Eve Miller, Rusty Wescoatt, Jack Daly, Paul McGuire (více)Obsahy(1)
Po pohledu na Manhattan rychle přejdeme na malé sídlo, kde žije těžce nemocná bohatá vdova Valerie Bancroft (Martha Vickers). O její srdeční chorobě se dozví hajzlík Ricardo De Villa (John Bromfield) a čichá čichá peníze. Valerii okouzlí, svede a ožení se s ní přes odpor její rodiny, která zase čichá čichá zlatokopa. Navenek hraje pečujícího a starostlivého manžela, současně je ale milencem exotické tanečnice Fritzi Darvel (Rosemarie Stack). Pak se ale stane něco nečekaného, stav jeho ženy se začne zlepšovat. Fritzi stojí peníze a ty on nemá, tak začne uvažovat, jak manželce poněkud pomoci ku konci. Bikarbona namísto léků by měla být řešením, jenže další vývoj se zkomplikuje, jednak kvůli rodinnému doktorovi Peterovi Kirkovi (Robert Hutton) a své sehraje i Don, žárlivý manžel Fritzi (Eddie Bee). (Peabody)
(více)Recenze (3)
Paradni jednoduchy pulp noir s hypnotizujicim hudebnim doprovodem. Vsechny figury jsou akuratni, a ani absence klobouku a pistoli nevadila. Martha Vickers opet bezva, stejne jako Eve Miller. V ramci kategorie bezchybne. ()
Takže co jsem od tohoto noiru čekal? Podprůměrnou sedmdesátiminutovou interiérovou nudu o ničem. Namísto toho na mě ale filmaři udělali docela velkej blaf, protože film se po ukecaných třiceti minutách docela rozjede a začne být zajímavý, v rámci svých možností dokonce i napínavý a nepředvídatelný se zajímavou pointou na závěr. Z mojí strany rozhodně spokojenost. ()
Nečakaná spokojnosť! Na rok ´55 sa síce dalo čakať, ale... v rámci hodinového, low-budget B-noiru spokojnosť. Hlavní herci presní (Bromfield je macho a pohľadnú Vickers poznáme ako Carmen z Hlbokého spánku), príbeh o zbalení bohatej mladej vdovy s jasným cieľom aj napriek svojej "brakovosti" napínavý a po technickej stránke to ťahá napínavá hudobná zložka a kamera (práca s hĺbkou záberu, časté nájazdy na hodiny, zvlnený obraz a tie štýlové podhľady; až som mal pocit, že všade majú znížené stropy :-). Na vyššom hodnotení pridáva aj vydarený koniec s povestnou noirovou iróniou. PS: od režiséra - btw, brata slávnejšieho Billyho Wildera - rozhodne odporúčam aj noir Pretender (1947) s krásnou Altonovou kamerou. ()