Obsahy(1)
Jedna rozpustilá holka dorazí domů a začne provádět domácí úklid, počínajíc si přitom poněkud dadaisticky. Je zdánlivě v dobrém rozmaru, zpívá si. Chantal Akermanová natáčí svůj první snímek a sama se obsazuje do ústřední role. V tomhle malém filmu je tak trochu celý její život a – jak víme teprve od loňského podzimu – i jeho zakončení. Bylo jí osmnáct, když ho natočila. (Dny Frankofonie)
(více)Recenze (5)
O něčem jiném a Sedmikrásky mají zkrátka zdlouhavou hodinu stopáže navíc. ()
Boty proti lásce.... ()
Depresivnější a bizarnější než tři velekopy hollywoodských hororů, ač natočeno formou lehkonohou. ()
Sedmikráska. ()
Máme umělecké dílo posuzovat jen "teď a tady" a pokusit se (příliš) nevnášet do jeho hodnocení faktory mu vnější: nejnebezpečněji se v tomto ohledu jeví započítávání autorova osobního života. Většinou souhlasím, ale zde nemohu - život a dílo Chantal Akerman by měl totiž sloužit jako vzor pro múzu kinematografie. Jistě, "Saute ma ville" není samo o sobě dílko nijak světoborné, ale... ta svěžest, s jakou se stěží zletilá dívka rozhodne bezhlavě (a nikterak sofistikovaně, jistěže) skočit do filmu, ale skočit do tehdy ještě společensky, genderově atd. citlivého tématu - už zde se samozřejmě rodí "Jeanne Dielman", jejíž vzdor proti mužskému světu na ženy uvalených konvencí nabývá v "Saute ma ville" zrcadlově zpřevrácené podoby, jak se měla později vyjádřit sama autorka a o čemž není pochyb. Múza kinematografie: točit filmy tu experimentálně, tu lehce (i muzikál, komedie) - avšak, vždy se snažit nově a hlavně a na každý pád točit O NĚČEM. I když to na první pohled pro konvenční divácké oko nemusí být zřetelné, pod těžkou experimentální formou, nebo jako zde pod fasádou mladistvé bosonohé komedie se vždy skrýval člověk, ať už v ženském, nebo mužském rodě, vždy však skutečný. ()
Galerie (1)
Photo © Carlotta Films
Reklama