24 záběrů

24 pohybom a zukom oživených animovaných obrazov, či statických záberov. Zvieratá a ľudia zasadení do väčšinou prírodného prostredia lúk a pobreží, zmietaného rôznorodým počasím. Každý obraz je charakteristického, skôr šedého až pochmúrnejšieho zafarbenia. Žiadne slniečkarenie. Kiarostami dodáva časopriestor a dianie momentom, ktoré maliari zachytávajú v jednom okamihu. Frame 21 pre mňa jasne najlepší. (24.05.2017)

On ten nápad „Co se dělo na vyfoceném/nakresleném místě pár chvil předtím a pár chvil po tom?“ na papíře zní zajímavě, jenže Abbasovo pojetí trpí na zdlouhavosti, jež se po pár záběrech mění k výrazné nudě. Kdyby se každé části věnovala minuta, maximálně minuta a půl, hned by byl zážitek více svižnější a sugestivnější. V tomto případě záběr (všechny jsou mimochodem statické) prozkoumáte za pár sekund a další tři minuty za těch pár nuantivních změn převážně nestojí. Nezachraňuje to ani zdánlivá variabilita kombinací animovaného se skutečným, jelikož to v několika částech vypadá až moc papundeklově a kýžený umělecký dojem, neřkuli obohacení, to nevyvolá. Z celého snímku nejvíce stojí za pozornost záběry: 5, 9, 10, 19 a to hlavně svou kompozicí mizanscény či využitím hudebního podkresu. Teoreticky je to nehodnotitelné, proto dávám symbolické 3 hvězdičky za nápad, pár dobrých záběrů a odvahu. (06.05.2020)

Stopaz az obludne dlouha a nervy drasajici. Kazdy frame bych zkratila minimalne o polovinu. Nejak jsem nepochopila zamer, nepostrehla jsem hlubsi smysl a koukani na nicnerikajici vyjevy, temer dve hodiny, to cloveka dokaze otravit. Ze salu odeslo v prubehu promitani asi 15 lidi. Ja to vydrzela do konce, ale uz jsem se tesila na titulky. (20.03.2018)

Čekal jsem více kolísající hodnocení. 24 záběrů je rozděleno po pěti minutách každý a dovedu si představit, že pro část diváků to může být dvě hodiny mučení a lopoty. 24 záběrů je pomalá kinematpografie ve nejpomalejším významu slova nejpomalejší. Přesto dýchá citlivostí uměleckého vidění krásy lidí a míst na něž bychom nikdy nepomysleli. Film přitáhl mé oči a smysly. vyžaduje trpělivost protože nemá žádné postavy a dokonce ani zápletku. Pro mě je to ohromující, přimrazující a smutné. (06.05.2020)

Asi divácky nejvřelejší verze (a i tak to je divácky vřelé pořád dost málo) toho, čemu já říkám "Benningovský žánr". Sice s tímhle konceptem dlouhých statických záběrů "o ničem" začal už pseudoumělec Warhol, ale až James Benning s Peterem B. Huttonem (ale ten se na tom podílel míň) z toho udělali něco víc. A tenhle film přesně do tohohle žánru spadá a o to víc jsem rád, že tu i funguje. Když si třeba vzpomenu na Mléčnou dráhu od Fliegaufa, tam to fungovalo tak půl na půl a toho horšího jsem tam při druhém zhlédnutí viděl víc. Ale Kiarostamimu se to povedlo - asi až na dva, tři záběry - naprosto skvěle. Skoro všechny záběry mají svoji poetiku a kouzlo, některé by sice vynikly víc kdyby byly kratší (hlavně ty s okny), ale i tak nemůžu říct, že bych se u nich nudil. Některé záběry v sobě navíc mají zajímavé mikropříběhy nebo vtipnou pointu - což je jak od Benninga. Tady jsou sice víc umělecky udělané než u něj, což mi místy trochu vadilo, jelikož mám v tomhle žánru radši ten "dokumentární" styl, ale užil jsem si to tak jako tak. Těch působivých a povedených záběrů pro mě určitě převažovalo, ale top 3 jsou za mě 7, 10, a 23 - přičemž 23 mi nejvíc připomněla právě Benninga. Silné 4* (21.08.2021)