IIIIIIIIIIIII

Nelidsky kultivovaně sžíravý - a v kontrastu o to vizuálně a smyslově krásnější - snímek o nadvládě technologií služebných konzumu a o dehumanizující (ko)modifikaci člověka skrze ně. A o komodifikaci člověka jakožto mikroprocesu ve větším rámci, orientovaném k cílům, s nimiž už lidé nebudou mít nic společného. *** Chápu to tak, že ten lhostejně zahlcující příliv lidským vědomím real-time nepobratelných děsivých informací, lhostejnost angličtiny vůči statisticky irelevantní češtině, neúčastně lhostejný tón overvoiceu umělé inteligence vůči absurdním faktům, jež sděluje (komu?) o lidech a procesech, a řada dalších nevstřícností mají v divákovi dotvářet pocit zcizenosti, odečtenosti, vědomí, že se s ním už tak jako tak v dalším rozvrhování světa nepočítá jako s rovnocenným partnerem, ale právě proto musím mít ze snímku jako ignorovaný adresát přinejmenším ambivalentní, a spíše hodně nepříjemný prožitek. Ale čím méně se mi líbí takový přístup, jelikož mě nechává zažít - už od samotného setkání s názvem - , že se se mnou, pouhým člověkem, nadále relevantně nepočítá (ani jako s plnohodnotným příjemcem sdělení o tom), tím větší poklonu si snímek zaslouží vyseknout... *** Ryzí smyslovou, a až nutkavě meditativní krásu některých záběrů jsem již zmínila. Oceňuji i zručné vnitřní mikrohrátky, např. postupné rozšiřování záběru od rukou horečně čímsi zaměstnaných na tabletu, až po celkový záběr situace v autě, přičemž se divákovi v hlavě několikrát přeuspořádá význam scény, aby bylo jasné, že na kontextu záleží, že ruce na tabletu mohou v danou chvíli hýbat jakýmkoli způsobem realitou skutečného (č)i herního světa, a že právě proto je dobré nespouštět ze zřetele hlavní poselství snímku: nová podoba autokracie může být inherentní a z našeho pohledu klidně i nezáměrnou součástí nových technologií. *~ (06.10.2020)

Pripravte si svoj foto prístroj. Ak nevlastníte zariadenie s fotoprístrojom, opusťte kinosálu. (28.09.2019)