Hallelujah: Leonard Cohen, a Journey, a Song

Celým filmem provází Larry Sloman, který svým způsobem "za všechno může", to on přivedl Johna Calea do toho projektu s Les Inrockuptibles a... Ne, ani Caleova vina to není, dřív nebo později by k tomu došlo tak jako tak. Bohužel. I kdyby to sám Cohen po prvotním neúspěchu nechal být a tu píseň vůbec nehrál při koncertech, stejně by k tomu došlo, třeba po letech, ale došlo. Cale to uspíšil. K filmu: První polovina zběžně mapuje Cohenův život před tou písní, tak akorát podrobně, žádné přílišné zacházení do detailu atd., všechno v pořádku. Druhá polovina se točí kolem oné písně, což je rovněž v naprostém pořádku, koneckonců je to film v první řadě o ní. Jenže všechno to omílání a hysterie je děsivé, záběry z X Factoru vyloženě bolestivé. Byl bych raději, kdyby to natočili z tohohle úhlu pohledu, jako že dobrý, je to skvělá píseň, ale už toho bylo dost ... kdy si to lidi uvědomí? Hrají to na svatbách i pohřbech, hrají na pouliční hudebníci po celém světě (všeho jsem byl svědkem), což je sice pěkné, že se nějaké na první poslech tak svým způsobem nepravděpodobné písni dostalo takové popularity, ale bylo toho dost (ta cohenovská koláž na konci tomu moc nepomáhá). (Nemám co kritizovat, asi to je přesně tak, jak to být má - ten film.) (22.11.2022)