Ivana a Václav (E06) (epizoda)

Dokumentární

Česko, 2018, 49 min

(další profese)
  • Helmutek

    Všechny tři části Strnadovejch jsou (ještě s nějakou minimální omáčkou navíc) řešený v samostatnym filmu, tak se tady nechci opakovat - díl po 35 letech je vlastně jen poslední třetinou filmu. Ivaně a Václavovi obrovsky fandim, stejně jako asi většina lidí, ani jim se ale problémy nevyhnuly - otázkou je, jak velkej podíl na tom má ta jejich workoholičnost. Osobně jsem se Martinově revoltě (v dílu po 20 letech) ani moc nedivil, když vyrůstal v rodině, kde rodiče na nic a na nikoho neměli nikdy moc čas a kde se všechno obětovalo práci (a když práce náhodou nebyla, tak se nějaká vymyslela), o to víc mě ale potěšilo letošní pokračování, ze kterýho je vidět, že dneska už je z Martina skvělej, pohodovej a pozitivně naladěnej kluk (jakej rozdíl oproti pesimistickýmu a škarohlídskýmu otci, co?), schopnej dokonce založení vlastní rodiny. Super, to pro mě byl obrovsky pozitivní moment. Naopak mrazení jsem měl z Václavovy a Ivaniny manželský krize vyústivší v odložení svatby jejich dcery (dyť už kurva měli i oznámení! A všechno kvůli jejím rodičům... To musela bejt docela pecka, teda) a taky v rozpad vztahu jejich nejstaršího syna - tolik k názoru, že když se rodiče rozvedou už s dospělejma dětma, tak to tolik nevadí. Tady to naštěstí rozvodem neskončilo, ale například z toho Václavova pro mě nesmyslně konfliktního a zbytečně ješitnýho předsvatebníího ultimáta "Já jsem řek, že na tu jejich svatbu nepudu, pokud neuvidim jejich rodiče. A teď si představte, že oni za mnou nepřišli. Tak já jsem si řek, že prostě ne", z toho mi fakt šel mráz po zádech. Stejně jako z poznámky směrem k Martinovi, když začínal s cykloservisem, typu "No on je spokojenej, řiká, že se má dobře, no. Ale kdyby si to uměl spočítat, tak by zjistil, že se dobře nemá" (trochu parafrázuju). Každopádně naopak k Václavově cti budiž počítáno to, že žít s dalším workoholikem, ještě k tomu s psychickou poruchou, to neni žádná legrace, a Václav to ustál - ustálo to i to manželství, kde se oba nakonec pořád maj evidentně rádi. A to je obdivuhodný, a i v rámci ME jde vlastně o podle mě ojedinělej případ, kdy to partnersky dopadlo vlastně dobře - o jedinou pozitivní vlaštovku, která se sice proletěla pár uragánama, omlátilo jí to o několik zdí a protáhlo pár kalužema, nakonec ale letí dál a je naděje, že v pořádku jednou i doletí. A naposled - Ivaně i Václavovi respekt za to, že jsou schopný s takhle intimní zpovědí jít ven. Protože soudit a hodnotit je je tak snadný... A tim, že dokument pustěj do světa, tu možnost bejt odsouzený dávaj každýmu; i to je pro mě obdivuhodný gesto. Stejně jako oni jsem ale i já přesvědčenej, že jejich příběh má sílu lidem ve vztazích pomáhat.(14.2.2018)

  • klukluka
    ***

    Zrestituovat činžák v Praze na Vinohradský, více méně z plezíru pak rozjet byznys, kterej se záhy ukáže být monkey byznysem, přesto si ho moct dovolit držet dalších 20 let, aniž bych už nedlužil prachy každýmu, na koho mi padne zrak, aniž by mě rvali na kusy exekutoři nebo insolvenční správci, to je českej porevoluční sen. Málo komu se zdál, většina lidí za svůj podobně špatnej odhad tvrdě zaplatila, platí a v mnoha případech ještě dlouho platit bude. Pět dětí je nálož, ale Marie Terezie jich měla 16 a podle dochovaných svědectví to s pomocí 250 služebných dávala taky s velkým přehledem. Ivana s Václavem se měli o co opřít. Měli pevný bod. Vadí mi, že z něj paní Třeštiková zabírala většinou jen přízemí, a že umožnila, aby se o téhle dojné krávě prakticky nemluvilo. Byl to chybějící kusanec v mozaice tohoto příběhu a já ji za to coby tvůrce trestám.(24.1.2018)

  • Generi
    ****

    Těm dvěma jsem držela palce od začátku - jak rýsovali mezi plenami a byli nekonečně šťastní. Po letech je to teda ale pekelně semlelo. Nepochopila jsem dvě věci: 1. jak můžou mít dva tak šikovní a pracovití lidé 5 tak průměrných a zatím problémových dětí 2. jak se dá 25 let žít z prodeje židlí, kam nechodí žádní zákazníci. Ale jinak oceňuji otevřenost obou manželů a ochotu mluvit o svých problémech. I když na místě paní Třeštíkové bych ty slzavé scény s Václevem vynechala.(25.1.2018)

  • gu-staff
    ****

    Můžete mít peněz kolik chcete, ale když se děti nepovedou, budete stejně nešťastný. I když Strnad fňuká kudy chodí, jak si u něj nikdo nekoupí ani židli, nějak jsem mu to nežral. Stejně jako ty brekánky, který občas nahodil. Když nemá prachy,může prodat barák na Vinohradech a má vystaráno, ne? Jeho ženu vycucla rodina jak panicovo péro, takže z ní už zbyla jen prázdná schránka. Ale dokument skvělej.(1.2.2018)

  • tron
    ***

    Ja tomu nerozumiem, z čoho vlastne žili, skadiaľ brali na svoj pomerne náročný život (veľa detí, rodinný dom...)? Táto otázka napadne aj režisérske a spýta sa na to, ale hoci sa odpovede dočká, ja som jej moc neporozumel. Bohužiaľ je dosť smutné, ako nakoniec Strnadovi dopadli – aj na najsympatickejší pár Manželských etud dopadla temnota a depresia. Jasné, na konci to vyzerá nádejne, ale, na druhej strane, s takou duševnou poruchou to už asi do konca života nebude med lízať.(26.1.2018)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace