Aterrados

Hned od samého začátku ve filmu straší, až to praští, ale logiku to moc nemá. Strašidla jsou totiž s logikou dost na štíru, což jistě potvrdí každý, kdo se s nějakým pokoušel komunikovat. V Latinské Americe věří na duchy spousta lidí, takže tam tyto entity nacházejí mnohem víc prostoru ke svému projevení nežli ve skeptické Evropě. Někteří tvůrci hororů se svým příběhům snaží dodat na působivosti tím, že uvádějí, že jejich film byl natočený podle skutečné události. Demian Rugna nic takového netvrdí, ale vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se nechal inspirovat historkou, kterou mu vyprávěl nějaký chlápek, co bydlí pár bloků od místa, kde se udála, a on ji jenom trochu filmově opentlil. Přikládám záznam tematicky korespondujícího snu. - - - Sen o strašidlech na dvorku (v noci z 11. na 12. prosince 2016) - - -     Jdu po chodníku v doprovodu nějakého muže. Směřujeme k objektu staré nemocnice nebo blázince, který je snad ještě částečně v provozu. V určité dny a hodiny se tam na dvorku zjevují strašidla, která dělají hrozný kravál. Chci se na ně podívat. Kromě toho provozovatel objektu vyslovil přání, abych je zkusil zapudit.      Jsme v kanceláři. Nějaká mladá žena mi vysvětluje obtíže plynoucí ze zjevování strašidel. Přikývnu a sáhnu ženě mezi nohy, abych měl šťastnou ruku. Je to obecně známá pověra a nikoho to nepřekvapí.      Muž mě doprovodí do místnosti ve čtvrtém patře. Z okna je výhled na vybetonovaný dvorek ve vnitrobloku. Otevřu okno a vykloním se ven, abych si mohl prohlédnout celý dvorek. Nic tam není. Muž říká, že za chvíli to začne, a nabádá mě k opatrnosti. Kdybych viděl, jak po mně nějaké strašidlo hází laso, mám se klidit od okna, abych nebyl chycen a stržen dolů, jak se to již leckomu stalo.      Najednou se dvorek zaplní množstvím postav, které příšerně řvou. Se zájmem je pozoruji a musím uznat, že ten hluk je vážně neúnosný. Jedno ze strašidel točí lasem. Místo abych se schoval, pokusím se vržené laso zachytit, což se mi podaří. Mám přece šťastnou ruku!      Zatáhnu za provaz a zdvihnu strašidlo asi tak metr od země. Konstatuji, že může vážit sotva deset kilogramů. Řídká hmota, to se dalo čekat. Strašidlo ječí a začne po laně šplhat ke mně. Vidím, že vypadá jako mongoloid s obrovskými zuby. Nemám chuť se s ním seznámit blíže. Když je strašidlo skoro až u mě, pustím lano. Dívám se, jestli se ten parchant aspoň potloukl, ale ne. Rozplácnul se sice na betonu, zamotal se do lana, ale hned vyskočil a už zase řve. Je na čase pustit se do práce.      Kropím strašidla svěcenou vodou. Z postav zasažených kapkami se kouří a záhy mizejí. Dvůr se vyprazdňuje. Tím však zbývající strašidla získávají více místa a mohou uhýbat před kapkami. Už mě nebaví je honit. Vykloním se z okna a zvolám: „Poroučím vám jménem Adonaje, vy magorové, abyste tady přestali strašit! Toto místo je vám na věčné časy zapovězeno. Můžete jít strašit na Saharu, jestli chcete.“      A najednou hledím na prázdný dvorek. Všude je klid. (05.04.2023)

První hodinka je naproasto geniální. Brutální scény, tajemná atmosféra a čekání, co se z toho vyklube. Pak asi tvůrci nevěděli, jak pokračovat, protože film se stává poněkud statický, akorát je bubu napřed v jednom domě, pak zase v dalším a tak podobně až do konce, který je takový nemastný, neslaný a stokrát viděný. Některé scény, jako třeba manželka v koupelně, či mrtvý synek u stolu jsou fakt perfektní, chtělo to ale více si pohrát se zbytkem. Celkově vzato ale velice dívatelná jednohubka. (20.05.2019)

Představte si, že váš domácí bubák, který žije pod vaší postelí, omlátí vaší starou/vašeho starýho v koupelně o zdi až máte kachličky na rudo a poliši vám uvěří, že vy nic a ještě si k vyšetřování týhle sadistický vraždy pozvou ghostbustery. Tak to máte kliku, že žijete v takový fajnový alternativní realitě, jako postavy týhle překvapivě kvalitní a hustoatmosférický duchařiny. Teda ona je podivná celá tamní čtvrť a dějou se tam i jinak dost šílený věci. Taky tamní argentinští ghostbusteři jsou trochu jiná liga než ti američtí šašci z osmdesátek, i když jeden z nich vypadá spíš jako chlápek od údržby (Jano) (čti 'chano'). Ovšem zatraceně hodně jiná liga jsou i krvechtiví ghousti, takže už můžete začít tipovat, kdo komu nakonec natrhne zadek. Slabší povahy si možná chvílema ustříknou do trenek/kalhotek, já se docela bavil. Ale vidět to někdy ca v deseti, ustříknu si taky. Měl jsem totiž tehdy solidně živý fantazie o tom, že mi někdo zpod postele v noci šáhne na nohu, když jí nechám trčet ven zpod deky. (01.04.2019)

Zatiaľ, čo bol When Evil Lurks argentínskou verziou posadnutia démonom, tak Aterrados je argentínska verzia Poltergeist. Ale strašidelnejšia, s totálne hutnou atmosférou, hromadou desivých nápadov a riadnou dávkou temnoty. Desivosť level 666. Po dlhom čase som sa reálne bál pri filme. Normálne som milo potešený. Demián Rugna patrí k mojim veľkým objavom. (01.11.2023)

Každý "seriózní" horor si dává záležet na tom, aby monstra byla co nejméně vidět. Efekty jsou jednak nákladné, až na výjimky (The Thing, Alien) velmi rychle stárnou a v online době, kdy jsou reálná zvěrstva skutečného světa k dispozici po pár kliknutích nikoho jen tak nerozhodí, takže je samozřejmě lepší jen budovat atmosféru a nechat pracovat fantazii diváka. Nicméně Aterrados stydlivý film rozhodně není a ukazuje paradoxně vše v plné parádě a nějakým záhadným způsobem si přesto drží napětí velmi vysoko. Scénářově je to přitom úplně o ničem... klobouk dolů. 7/10 (01.09.2020)