V Mosulu

Česká reportérka Andert(ová!!!) v první linii bojů při osvobozování Mosulu od Islámského státu s elitní iráckou Golden division. Čekal jsem, že mne do války ve městě vtáhnou přestřelky a boje s islamisty, ale střelba a výbuchy jen dokreslují mrazivou atmosféru. To nejpůsobivější, čím se mi tento dokument zaryl pod kůží , jsou utíkající civilisté odnikud nikam mezi přesouvajícími se vojáky, zranění, žíznivý ( rekordní léto zrovna ) , zranění ( paní s rozstřelenou rukou jen pro silné žaludky ) a hlavně děti v polní nemocnici ( jen pro nejsilnější jedince) Dal bych čtyři hvězdy, ale musím (!!!) dát pět za odvahu reportérky. Dobrá práce Jani, tenhle dokument mi ukázal co je to válka s IS a to mám něco nakoukáno. PS: Mám pocit, že chlapci by se k těm zajatým islamistům ale i civilistům chovali trochu méně bohorovně, kdyby tam ta kamera nebyla. (23.01.2019)

Takhle vypadá válka; nebo spíš místo nepamatující mír. Kde telefony s kamarády a rodinou narušuje řev ostré palby, která vás může každou chvíli zabít. Kde je smrt naprosto normální, ale přesto stále stejně děsivá a bolestivá, spíš prožraná i do každodenna těch, co veskrze náhodou přežijí a musí na ni hledat odpovědi. A to vše natočené lakonickou režisérkou, která prostě vezme kameru a vydá se na jedno z nejnebezpečnějších míst na Zemi... (16.03.2020)

Dokument je to šílený z ještě šílenějších míst a ač se považuji za otrlého diváka, který už na obrazovce viděl lecos, v jednu chvilku jsem zvažoval, že to vypnu. Dívat se na zraněná batolata lapající svými malými tělíčky po vzduchu, holčičku držící si pahýl místo ruky, jakéhosi chlapce běžícího ulicí odkudsi z z místa výbuchu a chuchvalců prachu s bezvládným tělíčkem kojence... To jsou šílené záběry. A to věřím, že nám ještě Jana Andert neukázala všechno. U sledování si človék musí neustále říkat a děkovat štěstí, že se narodil zrovna a právě tady. A že i když nám zdražili paštiku, nesmíme dělat ohňostroje a na FB panuje cenzůra, máme se jak prasata v žitě. Nemáme si vůbec nač stěžovat! Ale vůbec na nic! Nezasloužili jsme se o to, ale měli jsme tu kliku, že jsme se narodili na zrovna hodně bezpečném kousku zěmě. A jelikož si opravdu myslím, že stejně jako v minulých stoletích křesťanství, tak teď půlka světa tone v krvi kvůli islámu, měli bychom se zasadit aby se sem to náboženství násilí nikdy nedostalo a nezakořenilo tu. Źádná diverzita. Prostě ne. Stačí se podívat jak vypadá Evropa na západ od nás. Vezmete si domů přivandrovalce z Afriky a on vám udělá Afriku z vaší země. Druhé co mne škovalo v dokumentu byly ty prázdné pohledy všech přeživších. Chlapci zavazují skalpovanou hlavu a on jen sedí a kouká. Jasně, byl určitě v šoku, ale i spousta tázaných kolikrát až neuvěřitelně v klidu odpovídala o svých příbuzných, že zůstali tam, že jsou mrtví, nebo že je odvedl ISIL... Jako kdyby mluvili o tom, že syn s manželem šli na fotbal... Šílené. Ač byl Saddám jakej chtěl, udržoval v zemi ordung. A to platilo i o Kaddáfím a dalších... Vkrádá se tak kacířská myšlenka, že někde ve světě, kde na tom ještě nejsou s tou demokracií tak daleko prostě ta diktatura funguovala, ba co víc, možná být i musí. * * * * (13.01.2024)

Klobouk dolů za odvahu přinášet informace přímo z bitvy. Toto je pravý obraz politiky západních demokracií. Země sužovaná roky civilní válkou, města srovnaná se zemí, nekonečné oběti obyvatelstva a lidí, kteří musí vzít do rukou zbraň proti všem, kteří jim vyhlásili válku. Snad jen titulek: "Šlo o nejničivější a nejkrvavější městskou bitvu od druhé světové války" je zbytečný, jelikož to není pravda a to ani v té oblasti, stačí se podívat na Sýrii. (01.02.2019)

Človek koruna tvorstva...? Veľký obdiv reportérke, že mala odvahu pohybovať sa v prvej línii s najostrejšími chlapmi v Iraku, ktorí oslobodzujú a čistia mesto dom po dome, pričom v každom z nich môže číhať smrť v podobe nastraženej výbušniny alebo bojovníka Islamského štátu. Pri ich zajatí ma prekvapilo, ako sa k tým zabijakom detí správali, každý len dostal od každého vojaka slabú rituálnu facku. Nepovažujem sa za útlocitnú povahu, ale to utrpenie ťažko ranených detí v provizórnej nemocnici bolo na mňa priveľa. A to som videl len televíznu verziu, nechcem si predstaviť, čo by bolo v plnej verzii, asi nevhodnej pre bežnú verejnosť. Je to hnus, ale Jana Andert si za všetko zaslúži plný počet, jej zábery sa možno ocitnú o desiatky rokov v nejakej dokumentárnej sérii Apokalypsa Mosul. (22.01.2019)