Ultraman R/B

Hlavní poselství ultramaních dobrodružství (a vlastně tokusatsu tvorby obecně) byl vždy důraz na sílu spolupráce a přátelství. Ultraman R/B zkouší jít poněkud jiným směrem a jeho leitmotivem jsou hodnoty rodinné. Snad poprvé v historii této dlouholeté franšízy je na lidské hostitele Ultramanů a jejich rodinu dáván příběhové větší důraz, než na vesmírné superhrdiny samotné, postavy dokonce explicitně prohlásí, že bytí Ultramany pro ně má podružný význam. Inu, proč ne, to by mohlo při vhodném uchopení vést k netradiční a atraktivní zápletce...jenže problémem je, že takto pojaté vyprávění potřebuje sympatické, divácky přijatelné postavy. A zde prezentovaná rodinka je snůška otravných, podivínských individuí, jejichž pitvoření před kamerou se místy dá vydržet jen se zatnutými zuby - a na tomto Ultraman R/B v podstatě celý padá. A nezachrání to ani triková stránka či silné epizodní zápletky, ani jedno z nich totiž není přítomno. Lokace se opakují, monstra se objevují náhodně a beze smyslu, první záporák série má sice docela atraktivní motiv (proč ne, snaha být lepším Ultramanem, než ti stávající, není špatný námět na zápletku), ale je ještě méně snesitelný než jeho protějšci, a nezachrání to ani nudně, antiklimakticky stvárněný kaiju, fungující jako "finální boss" série. Jednou hvězdou hodnotím i proto, že mě zde poprvé od restartu v roce 2013 a série Ultraman Ginga vyloženě otravovala do očí mlátící "hračkovost" (hlášku "Select! Crystal!" jsem nesnášel už po cca třetí epizodě). (18.03.2020)