Strach a chvění

Pribeh francouzky touzici se prosadit v Japonsku, kde se narodila a stravila cast sveho detstvi, je krasnym prikladem rozdilu vychodni a zapadni mentality. Podani a filmovy pristup jsou zvlastni a prezevsi snahu se film netrefil do meho rozpolozeni. Jednoduse kazdemu nesedne, ale sdeleni je jasne citelne. 50% (16.01.2010)

Strach a chvění je nezbytné nejen při jednání s císařem, ale i s tím nejbezvýznamnějším japonským nadřízeným. Originální tragikomedie o těžko pochopitelném masochismu mladé Belgičanky v kavkovském labyrintu japonské firmy. Dokonalé herecké výkony představitelek dvou hlavních ženských rolí: 85% (zatím 1365 hodnotících s průměrem 80%). (21.05.2014)

Přiznám se, že jsem pod dojmem informací o filmu z doby jeho premiéry čekal něco trochu jiného, vzpomínám si, že v Japonsku měli po jeho uvedení do kin diváci řvát smíchy a považovali snímek za skvělou komedii. V tomto žánru je konec konců Strach a chvění zařazen i na CSFD. Ne, že by se ve snímku neobjevily absurdně komické momenty, ale humor je koncentrovaný spíš do podoby jízlivého sarkasmu a vyplývá opravdu z absurdity viděného. Ve skutečnosti jde spíš o místy docela nepříjemné absurdní drama o konfrontaci dvou kultur, když mladá Evropanka s plynnou znalostí japonštiny odejde do Japonska a nastoupí jako překladatelka a tlumočnice u velké japonské korporace. Shodou okolností u nás nedávno vyšla kniha Modrooký zaměstnanec japonské firmy Naila Murtagha, která pohled Amélie v podstatě potvrzuje, i když mužské zkušenosti jsou přece jen poněkud příjemnější. Japonská společnost je tradicionalistická a svázaná obrovským množstvím rituálů, takže je pro cizince prakticky nemožné se adaptovat. Podezírám sice Amélii Nothomb z určité snahy konflikty vyhrotit tak, aby v jejím románu vypadaly zajímavěji, ale v tom zásadním je její vyprávění určitě pravdivé. Spíš než o opravdu kvalitní film jde o film zajímavý a provokativní, navíc typově dobře obsazený. Sylvie Testud vypadá jako kombinace vyplašeného kuřátka a jehňátka odevzdaně kráčejícího na porážku a jakkoliv si ji nevybavím z žádného jiného filmu, tady se se svou rolí vypořádala víc než se ctí. Potíž ale v mém případě spočívá v neschopnosti ztotožnit se s její postavou a její motivací, protože soudný člověk by udělal čelem vzad už první den, kdy se u zaměstnavatele setká s koncentrovanou nevraživostí, blbstvím a agresivním mobbingem. Normální člověk by toho měl dost už za pár dní a nemarnil by celý rok svého života v prostředí plném nepřátelství a nepochopení. Zvlášť když disponuje takovým vzděláním a znalostmi, díky nimž by okamžitě sehnal prestižní zaměstnání u kterékoli světové firmy. Celkový dojem: 65 %. V téhle souvislosti je dobré připomenout, že japonská společnost trpí extrémně nízkou porodností, navíc je ekonomicky tak na výši, že řada málo prestižních zaměstnání nemůže být obsazena etnickými Japonci, takže do země přicházejí vedle Číňanů a Korejců taky slušné množství latinoameričanů, které ale japonská společnost integrovat v žádném případě nechce a neumí. (02.05.2010)

Tohle šlo na tělo!! Měla jsem v Německu dvě nadřízené, jedna byla Japonka, druhá Němka. Obě ledově chladné jak sněhová bouře. Jako bych se v tom sama našla!! Amelie byla skvělá!! Kdo se nikdy nesetkal osobně s japonskou mentaitou, může jen nevěřícně kroutil hlavou nebo v jednom kuse zívat - nepochopí! Amálka se dopustila jedné malé chybičky - do Japonska jela hleda sama sebe, ale chyběla jí citlivost pro to křehké těžko pochopitelné, co je v Japonsku podstatné. Válčila statečně, leč zbytečně. Ale zato velmi zábavně a roztomile ... :o) (19.05.2014)

Postupně až do absurdní, nedějové grotesky dovedený popis jednoho pracovního roku v obří japonské obchodní společnosti v Tokiu, kam nastupuje sympatická mladá Belgičanka na místo tlumočnice. Kvůli nepochopení japonského myšlení, neshodám s nadřízenými, ale také několika nedorozuměním a vlastním pochybením však klesá stále níž a dostává méně důležité a více ponižující úkoly, zcela neodpovídající jejím schopnostem. Ve filmu se nevzdálíme z kanceláří firmy, možná i proto mi přišel jeho záběr velmi úzký a výpověď o rozdílech západní a východní pracovní morálky a mentality příliš povrchní a nicneříkající (i když úsměvná). (22.06.2012)