Obsahy(1)
Celý film představuje pouhá neměnná modrá obrazovka, doplňována vyprávěním, zvukovými efekty a zpěvem. Jedná se o poslední celovečerní film Dereka Jarmana před jeho úmrtím na AIDS. Režisérovy zkušenosti s HIV/AIDS se zde prolínají s asociacemi na modrou barvu, která představuje postupující slepotu v samém závěru onemocnění. (Gaytitulky.info)
(více)Recenze (9)
"Blue is darkness made visible." Název nemohl být výmluvnější. Modrá barva - to je vše, co během osmdesáti minut uvidíte, přesně to, co viděl v průběhu natáčení samotný Jarman. Svérázné, ale určitě ne nahodilé. Jarmanův proud myšlenek, přestože je z nich patrné vědomí blížícího se konce, nepostrádá ani černohumorné momenty (např. když několik minut vyjmenovává vedlejší účinky "léku" DHPG). Krásné a smutné zároveň...I feel blue. ()
Derek Jarman byl filmař, malíř, spisovatel, ale také zahradník; zkrátka umělec. Ani svoji smrt z toho nedokázal vyčlenit. "Smrt je jen kus života těžkého", řekl mladý Wolker, z Jarmanova textu mám podobný pocit: "Blue protects white from innocence / Blue drags black with it / Blue is darkness made visible - Modrá brání bílou před nevinností / Modrá vleče za sebou černou / Modrá je zviditelněnou tmou". Není to lament, jsou tu básně, obecné úvahy: "We have always been mistreated, so if anyone gives us the slightest sympathy we overreact with our thanks - Nikdy s námi nejednají řádně, jakmile nám někdo prokáže i ty nejmenší sympatie, jsme mu nesmírně vděční", humor (samozřejmě ten britský): "The Gautama Buddha instructs me to walk away from illness. But he wasn't attached to a drip. - Buddha mě poučil, jak si poradit s nemocí. Sám ale nebyl připojen k hadičkám." nebo "The pills are the most difficult, some taste bitter, others are too large. I'm taking about thirty a day, a walking chemical laboratory. - Největším problémem jsou prášky, některé jsou hořké, jiné moc velké, za den jich spolykám třicet; chodící chemická laboratoř." Příchod smrti je však nedovratný: "We knew that time would end / After tomorrow at sunrise / We scrubbed the floors / And did the washing up / It would not catch us unawares - Víme, že čas jednou skončí / Po zítřku za svítání / Vydrhli jsme podlahu / Setřeli ji vodou / nezastihne nás znenadání." ()
Film Blue Dereka Jarmana představuje nejen vrchol jeho tvorby, ale také jedinečný filmový zážitek, který překračuje tradiční hranice kinematografie. Je to dílo, které kombinuje minimalistický vizuál s bohatě vrstveným soundtrackem, v němž se snoubí poezie, hudba a osobní reflexe. Mezi hudebním doprovodem se objevují taková jména jako Jarmanův častý spolupracovník Simon Fisher Turner, Brian Eno a skupina Coil, což jen potvrzuje hloubku a komplexnost zvukové složky. Blue je jedinečné dílo, které se dotýká témat jako AIDS, smrti a uměleckého vyjádření. Jarmanův boj s AIDS a následná ztráta zraku ovlivnily podobu filmu, který se odvážně omezuje na monochromatické modré plátno. Avantgardní filmy se často vyznačují sebevědomím a záměrným podvracením filmových konvencí, což může působit vykonstruovaně. I když nemusí být nutně špatné, často jsou spíše vykalkulované než inspirované. Přesto mohou být fascinující, zejména pokud se na ně díváme s citovým odstupem. V horším případě mohou být intelektuálně urážlivé nebo jen línými filmovými vtipy. Blue od Dereka Jarmana se podařilo vyhnout všem výše uvedeným rysům. Důvod spočívá v záměru a provedení - je to poslední výtvor umírajícího muže. Muže, který ke konci svého života viděl jen modrou barvu, a zve nás, abychom nahlédli do světa jeho očima. Autorův styl psaní se vyznačuje všudypřítomným pocitem bolesti, který je patrný z každého popisu, každé básnické odbočky a každého postřehu. V mnoha jeho výrocích je také přítomen jízlivý humor, například když popisuje pobyt v nemocniční čekárně, kde jsou všichni označeni pouze čísly. Je v něm cítit tlumený hněv a smutek ze smrti přátel a milenců, stejně jako z nedostatku skutečné spravedlnosti při řešení problému AIDS. Kromě toho je zde frustrace z nepoctivosti mnoha lidí, kteří tvrdí, že proti němu bojují, a přitom tak činí jen tehdy, když je to společensky nebo politicky výhodné. Vyprávění přeskakuje mezi různými časovými obdobími, myšlenkami a místy, čehož by bylo obtížné dosáhnout pouze tradičním vizuálním způsobem. Dochází k efektu blednutí vzpomínek, které se z jasných stávají mlhavými a zkreslenými a pohlcuje je zmatek rozkládající se mysli. Snímek Blue nabízí nejen filmový zážitek, ale je také intenzivní meditací o životě, umění a odolnosti lidského ducha. Ve své podstatě je Blue připomínkou síly vizuálního umění a její schopnosti vyvolávat hluboké emoce a provokovat k zamyšlení, čímž se Jarmanovo poslední dílo stává nezapomenutelným a důležitým odkazem jeho umělecké kariéry. 10/10 ()
Derek Jarman odchází v modré oponě s posledními myšlenky. Úžasné a zároveň zdrcující. ()
Obraz: pole modré; zvuk: Jarmanovo líčení nastupující slepoty způsobené virem HIV. Život, který se chýlí ke konci, a vzpomínky na to, jaký byl dřív. Co je ještě důležité, když přestáváte vidět a berete třicet různých léků... Kombinace hudby a textu, které jsou samy od sebe tak působivé, že jim obraz vůbec nechybí. blue upon your grave... ()
Zajímavosti (1)
- Derek Jarman bol v tomto čase už úplne slepý (vedľajší účinok AIDS), a preto je tento film založený na zvuku. Zomrel rok po jeho výrobe. (Bilkiz)
Reklama