Rakuen

Nesmírně zajímavě a složitě koncipovaný film, který se věnuje vážnému tématu ubližování jiným. To je asi to jediné, co má zde smysl psát. Postavy dle probíhajících událostí na to ve snímku poté adekvátně reagují. Všichni jsou z toho dost zoufalí, což ale vede k vytváření domněnek, jako v reálu. A to se logicky může podepsat na všem, co má s tím případem nějakou souvislost. Když se totiž člověku stane křivda, neví, co za tím věží, uchýlí se k čemukoli, aby to prostě vnitřně uzavřel a v duchu si řekl, můžu se posunout a jít dál. Ale stejně tak tu jsou i tací, co si to interpretují po svém, neztotožňují se s všeobecným míněním. A film jim mnohoznačným stylem vyprávění dává za pravdu. Na začátku je poskytnut solidní opěrný bod, ve filmu sloužící po celou dobu jako možná odpověď na vršící se otázky. A někteří se sami sebe mohou ptát, zda to opravdu tak bylo či nebylo. O co tedy jde, to je tudíž na divákovi. Aika a Mugi jsou dvě malé holčičky, nacházející se v hornaté vesnici, co právě jdou domů ze školy. Na společné cestě, než se rozvětví do dvou směrů. Čímž se rozejdou každá jinam. Trpělivost růže přináší, více pak nastiňující to, co zůstalo před tím skryto. Excelují tu příběhy jednotlivých aktérů, na něž je tu pozornost upřena. Mladou Tsumugi, starého pána se psem a jednu ženu, s ním nějak spřízněnou. Plus i několikero dalších obyvatel v oblasti. Atmosféra je veskrze komorního rázu, s nenadálým střihem ve vypjatém momentu, kdy se to většinou prolne do jiného času. Je už později, vývoj se patřičně zdramatizuje. Určitě to mělo na lepší dojem, ale herecky je to prvotřídní, úchvatnými záběry přírody a vyzněním scén též. Vyzdvihl bych zejména tu koupel, zásadně se podílející na ukázání civilnějšího rázu. A to se týká i trochy té hudební směsi. (04.02.2022)